Oreon









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Pivovar Dalešice


Pivovary Braumeister







Areál dalešického pivovaru kromě občerstvení a příjemného zastavení na cestě odkryje návštěvníkům i tajemství dávné minulosti o tom, jak se tu vařilo pivo kdysi.

Vstoupit do Pivovarského muzea v Dalešicích na Třebíčsku znamená pro návštěvníky nechat se okouzlit starobylou a velice důmyslnou technikou našich předků. A nejen to. Pro každého, kdo by byť jedinkrát spatřil film Jiřího Menzela Postřižiny, se tu začnou odkrývat důvěrně známá zákoutí filmových scén, které se na tomto místě natáčely.

Při příchodu do pivovarského areálu nelze zrakem minout komíny, z nichž ve filmu správcová se švagrem Pepinem shlíží do krajiny. Kouzelný je i pohled na správcovskou budovu pivovaru přes zahradní zídku. Jakoby se tu čas na dlouho zastavil.

Moderní výroba piva vedle historie

Dnes v pivovarském areálu vládne čilý ruch a moderní výroba piva, jeho součástí je ale i muzeum pivovarnictví. Nachází se v historické části budov, které byly z takřka ruin rekonstruovány v roce 2003.

Do muzejní expozice vstupujeme s hrstkou návštěvníků a průvodkyní Ivetou Hrůzovou. Ta nezasvěceným postupně odhaluje taje dávné výroby piva. „Voda přeměněná na páru byla využívána na rozpohybování strojů v pivovaru. Parní stroj rozpohyboval píst, který roztáčel kola,“ přiblížila Hrůzová.

Návštěvníci mohou názorně vidět, jak jedno z kol je napojené řemenem na transmisi. Tato dlouhá tyč procházela celou budovou a přenášela hybnou sílu na další stroje v ostatních místnostech. Větší kolo bylo napojeno na generátor, vyrobená elektřina vedla do mramorové desky, z níž byla rozváděna po celé budově.

Ani další technické vychytávky minulosti tu nelze přehlédnout. Zatímco dnešní pivovary sází na automatizaci, dalešické muzeum ukazuje, jak musela být dříve náročná cesta k naplnění jedné láhve piva narozdíl od pozdější pásové výroby.

Dříve zde v pivovaru pracovalo až tři sta dělníků a vyrábělo se zde až třicet tisíc hektolitrů piva. Dnes tu v moderní výrobě pracuje jen pětice lidí,“ nastínila dobové rozdíly průvodkyně.

V pivovarském muzeu je možno navštívit nejen expozici rakousko–uherského pivovarnictví, ale od začátku července je možno po dohodě s průvodkyní nahlédnout i do současného moderního provozu pivovaru.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Žďárský deník | Autorka: Eva Bártíková

http://zdarsky.denik.cz/podnikani/20110620_ji_pivovarske-muzeum-v-dalesicich-ma-a1ed.html


Do pivovaru míří veteráni

[čtvrtek, 9. červen 2011]

Milovníci a majitelé automobilových veteránů obsadí o tomto víkendu dalešický pivovar. Od pátku do neděle tu bude probíhat tradiční sraz nazvaný Po stopách hraběte Chorinského.

I když se účastníci do dějiště srazu začnou sjíždět už v pátek, hlavní program je naplánován na sobotu. Už od ranních hodin si budou moci zájemci o historická auta z řad veřejnosti vozy v prostorách pivovaru prohlédnout. Chybět nebudou opravdové skvosty ze začátku minulého století, historické motocykly a kola. Neodmyslitelnou součástí je i oblečení našich pradědečků a prababiček.

Účast na letošním sedmém ročníku prozatím přislíbilo na dvě stě majitelů aut. Letošní ročník opět nabídne módní přehlídku dobových plavek ve stylu Vančurova a Menzelova Rozmarného léta, kterou doplní rozmanité modely klobouků,“ doplnil Pavel Hájek, pořadatel srazu.

Spanilou jízdu veteránů odstartuje ve 13 hodin start nejstaršího vehiklu. Na trať se vozy vydají ve 14 hodin a jejich cílem bude Hartvíkovická pláž. Soutěž o nej tělo v plavkách bude probíhat přímo zde. Od 20 hodin bude program pokračovat v prostorách pivovaru. Bonusem pro účastníky setkání pak bude kromě taneční zábavy i koupání paní správcové.

Sraz organizuje jako každoročně 1. Veteran Car Club Třebíč a probíhat bude od 10. do 12. června v dalešickém pivovaru.

Zdroj: Třebíčský deník | Autorka: Lenka Novotná

http://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/do-pivovaru-miri-veterani-20110609.html


Pivovarská restaurace v Dalešicích láká na tradiční česká jídla, ale také na chutné pokrmy dělané na pivě. Nechybí ani výborné pivovarské sušenky z dalešické cukrárny, které se zde podávají a jsou výborné k pivu.

Foto

Dalešický pivovar proslavil film podle knihy Bohumila Hrabala Postřižiny. Komín dodnes připomíná scénu, kdy na něj Magda Vašáryová lezla s Jaromírem Hanzlíkem. S filmem je celý objekt spojený dodnes. Návštěvníci sem vyráží nejen za pivem a muzeem, kde jim řeknou vše právě o natáčení Postřižin, ale i do místní pivovarské restaurace, která si zakládá na vaření české kuchyně.

Mottem restaurace je vyhýbat se jídlům rychlých občerstvení. Protože je restaurace spojená s pivovarem, její šéfkuchař Rudolf Fiala s pomocí piva i rád vaří.

Na pivu uvaříte téměř vše

"Na pivu se dá vařit téměř všechno. Záleží na zvolení toho správného k určitému masu. Pokud budu mít nějaké těžší maso, můžu použít černé pivo. Ale pokud budu připravovat světlé maso, jako třeba rybu nebo kuřecí, tam bych volil světlejší a méně výrazná piva," prozradil šéfkuchař dalešické restaurace Rudolf Fiala.

Pivo v restauraci přidávají do guláše, pod krkovici nebo kuře. Do piva nakládají také tvarůžky. "Pivo je dobré i na dušení do různých omáček. Musí se ale dávat pozor, aby se to s ním nepřehnalo, to by bylo jídlo hořké," řekl Fiala.

V pivovarské restauraci přizpůsobují svůj jídelníček i ročnímu období. V zimě dávají přednost zvěřině, v létě lehkým salátům, nádivkám a dalším dobrotám. I na cyklisty myslí, podle šéfkuchaře zde dělají husté polévky, které si při svých zastávkách cyklisté rádi vychutnají. Zákazníci mohou ochutnat i pivovarské sušenky.

Telecí kolínko na pivu (Osso Bucco)

Potřebujete: Cibuli, sádlo, máslo, světlé pivo na podlití, česnek, telecí maso, vývar.

Postup: Cibuli osmažíte na sádle do zlatova, potom k ní přidáte máslo. Podlijete pivem, které zredukujete (necháte vyvařit), potom přidáte česnek - celé stroužky. Cibuli podusíte a podlijete pivem. Necháte vyprchat pivo. Až se vydusí, poté podlijete vývarem, zase podusíte. Telecí maso mezitím osmažíte zvlášť na pánvi , aby bylo zatažené. Osmažené maso poté vložíte do vývaru a dusíte až bude úplně měkké. Doba přípravy masa je zhruba dvě hodiny. Recept je od šéfkuchaře pivovarské restaurace Rudolfa Fialy.

Zdroj: Jihlava iDnes.cz | Autorka: Michaela Kasalová | Foto: Petr Lemberk


Množství cyklistů přijíždí v těchto dnech do Dalešického pivovaru. Čeká je tam totiž plno novinek. Na komíně hnízdí čápi, ve velkém sále je výstava obrazů Josefa Kremláčka, brzy otevře půjčovna elektrokol. A do toho se vyměňuje pivovarnická technologie.

Foto

Párek čápů začal hnízdit na pivovarském komíně minulý čtvrtek. "Objevili se tady znovu po pěti letech," říká dalešický kronikář a místostarosta Rudolf Špaček. Otázkou ale je, jestli tam čápi zůstanou.

Občas se totiž kolem komína mihne rameno stavebního jeřábu, protože v pivovaru se právě vyměňuje stará výrobní technologie za novou, modernější a umožňující zvýšení výroby.

"Pokud tady čápi zůstanou, máme pro ně připravena i stylová jména, která se do našeho pivovaru hodí," říká za pivovarskou chasu Petr Voneš. Jména ještě nejsou definitivně vybraná, ale v kuloárech se šušká o Francinovi a Pepině.

Pivo teď nevaří, půjčují elektrokola

V souvislosti s výměnou technologického zařízení se v těchto dnech v pivovaru nevaří a zhruba měsíc si musí pivovarská restaurace vystačit se zásobou piva. První várka se uvaří v polovině dubna, pak bude nejméně měsíc zrát, ale návštěvníci tak o speciální májový ležák nepřijdou.

Od začátku května bude v plném provozu také půjčovna elektrokol, první svého druhu na Vysočině. K dispozici je letos pět hybridních kol s motory o výkonu 250 W, na elektrický pohon mohou dosáhnout rychlosti 25 kilometrů v hodině a podle nastavené hodnoty příšlapu (určuje poměr síly vlastního šlapání cyklisty a pomoci motoru) je dojezdová vzdálenost až 70 kilometrů.

Půjčení kola na tři hodiny vyjde na 150 korun, nad tři hodiny do deseti hodin pak 300 korun. V ceně je i nabíjení kol elektřinou. V pivovaru i jeho okolí je dostatek nabíjecích stanic – na zámcích v Náměšti nad Oslavou, Jaroměřicích nad Rokytnou a Dukovanech, kola je možné dobíjet i před informačním centrem Jaderné elektrárny Dukovany, u pohostinství v Kramolíně, ubytovny v Koněšíně a na koupališti v Rouchovanech.

V pivovaru vystavuje malíř Kremláček

Diváky začínají lákat i kulturní akce, kterých bude podle plánu letos v pivovaru více než tři desítky. "Uplynulou neděli se do pivovaru sjeli příznivci deskových her, byly jich téměř dvě stovky a mohli si zkusit svoje znalosti i štěstí v pěti desítkách různých typů stolních her," přibližuje akci Petr Voneš.

V neděli začala vernisáží také výstava akademického malíře Josefa Kremláčka, která je instalovaná ve velkém sále pivovaru.

I přes stavební ruch, který v Dalešicích potrvá až do Velikonoc, se chystá pivovarská chasa i na tyto svátky. Na neděli 10. dubna je připraveno "Velikonoční tvoření" - malování kraslic, výroba dekorací, pletení pomlázek a dalších svátečních okras. Dílny začínají ve 14 hodin a vstup je zdarma. Od 21. do 25. dubna je pak na programu oficiální otvírání pivovarské sezony.

Zdroj: Jihlava iDnes.cz | Autor: Petr Večeřa | Foto: Anna Vavríková


Lékaři by z nich radost neměli, přesto jsou dýmkaři na svou vášeň hrdí. Považují ji za požitek, před nímž žádná varování neobstojí. Pro svou vášeň jsou tak zapálení, že v ní pořádají i soutěže.

Foto

V sobotu se jich víc než stovka sjela do dalešického pivovaru. Kuřáci z celé republiky se utkali v dlouhém pokuřování. Ti nejlepší vydrželi dýmku nacpanou třemi gramy tabáku kouřit přes dvě hodiny, aniž by ji směli znovu zapalovat.

Že v pivovarském sklepě nebylo přes dým vidět na druhou stranu místnosti, nikdo neřešil.

"Takový požitek nedostanete z cigarety, z ničeho. Odpočinete si u toho, můžete v klidu popřemýšlet. Bezvadná relaxace," říká o kouření dýmky Rudolf Křivánek z Třebíče.

"Cigareta se kouří kvůli nikotinu, dýmky kvůli chuti," porovnává viceprezident asociace českých a slovenských dýmkařských klubů Josef Stanislav.

"Kouření dýmky je symbol i postoj k životu. Dýmka evokuje jakési pohodářství. Kdežto cigareta je taková pilulka do moderní doby," dodává.

V České republice je podle něho zhruba sto tisíc kuřáků dýmky. Tento požitek si tak dopřává celé jedno procento populace.

"Ve východní Evropě patříme ke špičce, u nás je nejvyšší kultura kouření," říká Stanislav. Z jeho slov je cítit, jak je na tento zlozvyk hrdý.

Zdroj: Jihlava iDnes.cz | Autor: Martin Vokáč | Foto: Anna Vavríková


Do pivovaru Dalešice se vždy moc těším. Je to zvláštní místo. Tiché a klidné jak Velehrad. A s nejlepší kuchyní, co znám. Moc si vždycky přeji, abych tam mohl déle pobýt, tak milé je tam všechno. Připadá mi, že každou chvíli vyjde paní správcová a zavolá na Pepina. Já si nic lepšího nemůžu přát,“ napsal Václav Vrabec jako dovětek svého hlasování v soutěži 7+1 NEJ Třebíčska.

Zařadil se do zástupu dalších 228 příznivců Postřižinského pivovaru. „My jsme samozřejmě nesmírně rádi, že jsme v anketě uspěli, že k nám lidi rádi jezdí a tímto způsobem nám přízeň vracejí,“ reagoval na výsledek marketingový manažer Pivovaru Dalešice Petr Voneš.

Když sem režisér Jiří Menzel počátkem 80. let zavítal, okamžitě věděl, že konečně našel ideální místo pro připravovaný film. V Dalešicích se přestalo vařit pivo v roce v roce 1977, filmaři tak měli naprosto volné pole působnosti v zachovalých dobových kulisách. Využili jich jak se patří.

Je zajímavé sledovat, jak filmový pivovar žije svůj příběh dál. Současným majitelům, kteří jsou architekti, se podařilo z chátrajícího venkovského stavení postupně od roku 1999 vykřesat živé místo s nádechem nostalgie zašlých časů. Vaří tu výborné pivo, místní česká kuchyně je vyhlášená, funguje tu hotel, muzeum rakousko-uherského pivovarnictví, jako první na Vysočině tu půjčují elektrokola a kulturní akce zde běží jedna za druhou. Ročně v Dalešicích uvaří čtyři tisíce hektolitrů piva podle starého pivovarského zákona. Ten káže: „Smí se použít jen vody, sladu, chmele a kvasnic a do piva by během jeho výroby nemělo být nic přidáváno, ani z něj nic odebíráno.“ Zásobují jím restaurace od Jihlavska po Brno.

Děkujeme Vám

Anketa byla úspěšnější, než naše redakce na počátku doufala. Na webových stránkách jasně převládla návštěvnost pozitivní části hlasování nad tou o Ostudu Třebíčska. Přáli jsme si, abyste se Vy, naši vážení čtenáři, na chvíli zastavili a zamysleli, kolik dobrého je v tomto malebném koutu naší země. Skladba sedmi vítězů je jistě subjektivním obrázkem, ale vypovídací hodnota se jí upřít nedá. Přírodní krásy vedle stavebních unikátů a k nim dvě fajn akce, to vše korunované místem plným živoucí historie. A tak to má být. Děkujeme Vám!

Ostudou je František Ryneš

Když jsme anketu vyhlašovali, mnoho tipů na Ostudu Třebíčska naše redakce čtenářům nedávala. Bylo na nich, co „přihodí“ do banku negativ zdejšího regionu. Na webových stránkách se strhla poměrně zajímavá diskuze, bylo vidět, že název budí emoce. A tak ke špatné silnici v Lesonicích, dopravní situaci v Třebíči či legendární skládce v Pozďátkách si čtenáři vynutili připojit mimo jiné jméno František Ryneš.

Novinář Ryneš tak budí pozornost i poté, co opustil svůj domovský list Horácké noviny. Nakonec postupně nasbíral 71 hlasů na webu a jeden mu poslal čtenář z Třebíče poštou.

František Ryneš nikdy nepsal „šedě“. Neostýchal se věci, které mu vadily, ostře pojmenovat. Jak dalece byly jeho soudy objektivní a vyvážené, to je na diskuzi. Ale jak vidno, lidé si jej pamatují a leccos mu nezapomněli.

Vítězové 7+1 NEJ

7 NEJ

1. Pivovar Dalešice 229

2. Bazilika sv. Prokopa Třebíč 82

3. Bláznivý týden v Zárubicích 78

4. Hadcová step Mohelno 66

5. Sokol Třebíč (čarodějnice) 34

6. Wilsonova skála 32

7. Zámek Police 20

OSTUDA

novinář František Ryneš

Foto

Dalešický důchodce Bohumil Krejča rád vysedává na lavičce v Dalšickém pivovaru. Zná jej jak své boty. Dělával zde kdysi mistra, stejně jako jeho táta. A účastnil se celého natáčení Postřižin, o čemž zvědavcům rád vypráví.

Zdroj: Třebíčský deník.cz | Autorka a foto: Hana Jakubcová


Známé postavy z dnes již klasického filmu Jiřího Menzela Postřižiny se koncem června sjedou v dalešickém pivovaru. Důvodem setkání jsou nejen každoroční Postřižiské slavnosti, ale i kulaté výročí, které letos uplyne od natočení Postřižin.

Díky náhodě se podstatná část filmu, který patří ke klasice České kinematografie, natáčela koncem sedmdesátých let právě v dalešickém pivovaru. Předlohu našel oscarový režisér Jiří Menzel, kde jinde, než u Bohumila Hrabala.

V době, kdy se filmaři rozhodli využít dalešický pivovar a jeho okolí k natočení filmu, to s ním moc dobře nevypadalo. Podle slov současného správce Ladislava Urbana postupně chátral. „Pivovar ukončil svou činnost v roce 1977, tedy dva roky před natáčením, a byl zcela opuštěný. Byli to právě filmaři, kteří alespoň na krátký čas vzkřísili vzpomínky na uznávanou výrobnu piva.

Filmaři připomněli zaniklou tradici

Tehdy se tu na tři týdny doslova zastavil život,“ zavzpomínal jeden z pamětníků a současný místostarosta Dalešic Rudolf Špaček. „Řada místních našla své uplatnění v komparzu, a ti, co neměli odvahu a štěstí, postávali alespoň kolem,“ dodal Rudolf Špaček a přidal několik perliček z natáčení: „Vzpomínám si, jak režisér Jiří Menzel proháněl každého, včetně Rudolfa Hrušínského.“ Na něj ale tolik nekřičel. „Říkával prý vždy jen: Rudlo, je to výborný, ale pojedem to ještě jednou.

Ani s legendární scénou na komíně to nebylo jen tak. Na ten opravdový totiž pro filmovou kameru vylezl kaskadér s kaskadérkou. „Paní správcová a strýc Pepin seděli na komíně, který byl prý asi metr a půl vysoký a stál na ploché střeše administrativní budovy JZD,“ prozradil místostarosta.

Na místo činu by se měli v sobotu 26. června vrátit kromě režiséra Jiří Menzela, kameramana a třebíčského rodáka Jiřího Šofra i představitelé hlavních rolí.

Nebude chybět správce pivovaru Francin – Jiří Schmitzer, svérázný strýc Pepin – Jaromír Hanzlík a účast přislíbila i představitelka nezapomenutelné Maryšky – Magda Vášáryová.

Magda Vášáryová přiveze i manžela

Magdu Vášáryovou jsme pozvali s předstihem. Náš festival si zapsala do svého diáře a účast slíbila na devadesát devět procent,“ sdělil správce pivovaru Urban.

V době konání našeho festivalu budou na Slovensku probíhat parlamentní volby. Pokud to politická situace dovolí, ráda přijede představitelka Maryšky i se svým manželem Milanem Lasicou,“ upřesnil Petr Řehořka, člen správní rady pivovaru za stranu živnostenskou.

Prodej začíná

I když je do konce června relativně dost času, prodej vstupenek na Postřižinské slavnosti bude zahájen už tento pátek. Zájemci si vstupenky budou moci zakoupit kromě jiného i v recepci Pivovaru Dalešice.

PROGRAM OSLAV

Pátek 25. června - začátek v 19 hodin

– Petra „Šany“ Šanclová

– Jarret

– Hana a Petr Ulrychovi, Javory beat

Kinematograf:

– Obsluhoval jsem anglického krále

Sobota 26. června - začátek ve 14 hodin

– kapela FruFru

– Docuku & Lucie Redlová

– Michal Prokop & Michal Andršt & Jan Hrubý

– AG Flek

– Jiří Schmitzer

– Jiří Menzel, Jaromír Hanzlík, František Řehák, Jaromír Šofr, Magda Vášáryová

– Jan Špilar – kadeřnická show

– Václav Neckář & Bacily

Kinematograf:

– Postřižiny

Zdroj: Třebíčský deník.cz | Autor: Lenka Novotná


Pivovar filmových Postřižin v Dalešicích na Třebíčsku chystá řadu kulturně společenských akcí. Již tento pátek mohou zamířit do pivovaru všichni, kdo mají rádi mariáš.

Koná se tu totiž mariášový večer s výukou začátečníků. Vstup je zdarma. Oblíbenou karetní hru budou „vyučovat“ profesionálové od 19 hodin. O den později, tedy v sobotu, propukne v dalešickém pivovaru pivovarská zabijačka. Pochutiny z vepříka budou kmání od rána. Večer v 19 hodin pak vystoupí loutkové divadlo Alfa se Třemi mušketýry. Po skončení představení si pak poměří síly mariášoví borci v turnaji. „Zapojit se mohou i ti, kdo v předchozím dni získali čerstvou zkušenost s touto karetní hrou,“ vzkázal za pořádající pivovarskou chasu Petr Voneš.

Dění v pivovaru neustrne ani v dalších měsících. Na březen je připraveno tradiční velikonoční tvoření, kdy si tu mohou zájemci vyrobit vlastní velikonoční dekoraci. V dubnu startuje hlavní pivovarská sezona. Mimo jiné zahrnuje červnové setkání veteránů či Postřižinské slavnosti.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz


Málokterý sládek u nás se může pochlubit tím, že vařil pivo v Japonsku a na Barbadosu. Štěpánu Křížovi, který je již rok a půl sládkem v dalšickém pivovaru, se to podařilo už ve dvaadvaceti letech.

Foto

Povolání sládka je opravdu ojedinělé, jak jste k němu dostal?

Odpověď by byla na dlouhé povídání. Když to zestručním, tak nejprve člověk musí vystudovat nějakou teorii ve škole, která ho musí zajímat. Potom to chce nějaký ten rok praxe, a pokud to jde – tak ve více pivovarech. A nakonec, když se k tomu všemu přidá štěstí a ctižádost, tak to člověk dotáhne na sládka. No a takhle to bylo i se mnou.

Jak dlouho už tuto práci děláte?

V pivovarech se pohybuji od roku 1991, kdy jsem nastoupil do učení. Sládka jsem, částečně díky náhodě a štěstí, začal dělat již v roce 1998.

To zní přímo napínavě. Jaké bylo to vaše štěstí?

U mě se sešlo víc věcí najednou. Na průmyslovku přišla nabídka na místo sládka v Japonsku, a protože jsem byl známý svým zájmem o obor a tehdejší zaměstnání mě příliš neuspokojovalo, dlouho jsem se nerozmýšlel a této příležitosti jsem využil. Za čtrnáct dní už jsem seděl v letadle do Tokia.

To byla opravdu velká příležitost.

Byl to úplně nový pivovar, ve kterém se nikdy předtím pivo nevyrábělo. První měsíc tam se mnou byl zaučovací sládek od výrobce zařízení. Shodou okolností to byl také Čech. Vše ostatní už potom bylo na mně. Troufám si tvrdit, že je málo lidí, kteří dělali ve 22 letech sládka v japonském pivovaru.

Jak dlouhou dobu jste tam strávil?

Nakonec jsem tam vydržel šest let.

Jak se liší japonské pivo od našeho? Má nějaká svoje specifika?

V Japonsku má české pivo velice dobrý zvuk, proto si také vyžádali sládka z Čech. Mým hlavním úkolem bylo vyrábět takové pivo, aby se blížilo co nejvíc našemu. Pochopitelně to nešlo hned, musel jsme se přizpůsobit japonské chuti, což znamenalo vařit pivo méně hořké. Po nějaké době, když se vytvořil okruh stálých zákazníků, jsem pomalinku začal hořkost zvyšovat a postupně jsem Japonce zvykal. Na hořkost českých piv jsem se ale stejně nikdy nedostal.

Jsou Japonci v konzumaci piva také tak náruživí jako Češi?

V Japonsku se pije pivo hodně, ale Japonci, na rozdíl od nás Čechů, nejsou tak konzervativní. To znamená, že kromě spodně kvašeného ležáku českého typu, Japonec rád ochutná i jiné druhy piv, které by český pivař nepil. Ovšem pro českého sládka to byla výborná šance, protože jsem si mohl vyzkoušet vyrábět i piva, o kterých většina mých kolegů pouze čte v učebnicích a odborné literatuře. Co se ale týká množství, tak japonský pivař vypije mnohem méně piva. Asi byste těžko hledali japonského chlápka, který večer co večer utrhne deset kousků, ale netvrdím, že nejsou.

Jak dobře umíte japonsky?

Vzhledem k tomu, že jsem byl v odlehlé části Japonska, kde se domluvíte pouze japonsky, angličtina v Japonsku totiž končí branou mezinárodního letiště, musel jsem se naučit komunikovat japonsky. Po těch šesti letech jsem se docela slušně domluvil, ale nikdy jsem se nenaučil číst a psát. To vyžaduje pilné studium a mě přece jen víc baví pivo než jazyky.

Chtěl jste být sládkem odmalička? Jaké byly vaše začátky a jakou školu jste musel vystudovat?

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem chtěl být sládkem odmala. Vlastně mne to ani nikdy nenapadlo. Vždy jsem byl spíš nadšenec do techniky. Naše zahrada vypadala jako autodílna. Když jsem se ale začal rozhodovat co dál, řídil jsem se tatínkovou radou. Ta zněla, že pivo se bude pít pořád. A pak to bylo jasné, nastoupil jsem do učení v Pražských pivovarech v oboru biochemik pro výrobu piva a sladu. Tak se to skutečně jmenovalo, ale šlo o tradiční obor sladovník – pivovarník. Můžu zodpovědně prohlásit, že mne obor nadchl od prvního okamžiku, což se projevovalo také ve studijních výsledcích. Prostě mi to šlo skoro samo.

Pokračoval jste ve studiu dál?

Ano, po vyučení jsem studoval při práci Střední průmyslovou školu potravinářských technologií, obor kvasné technologie. S odstupem času jsem zjistil, že bylo velice výhodné se nejprve vyučit a střední školu dělat při zaměstnání, protože jsem po celou dobu studia byl také v kontaktu s praxí. To by na denním studiu nebylo možné.

Platí pro toto povolání, že s přibývajícími zkušenostmi sládka se lepší také kvalita piva?

Kvalita piva je ovlivňována mnoha faktory. Začíná to kvalitou zařízení, přes výběr surovin, až po poctivost pracovníků při dodržování technologických postupů. Pravdou ale je, že zkušený sládek dokáže vše lépe sladit a dokáže si lépe poradit s nepravidelnostmi, které se dříve nebo později objeví.

Co je na této práci podle vás nejdůležitější?

Pro mě osobně je důležité, aby práce měla nějaký cíl, aby někam směřovala. Pořád je co zlepšovat a není nic horšího, než když člověk přešlapuje na jednom místě a nic neřeší. Pochopitelně, že k tomu musí být vytvořeny podmínky. Mnohokrát jsem se setkal s tím, že i zcela jednoduché nápady a návrhy sládka jsou ze strany majitelů pivovarů nevyslyšeny.

A co myslíte, že je ve vašem oboru nejnáročnější?

Celá výroba piva je týmová práce, pokud se nejedná o vyloženě malý pivovar, kde vše zvládá jeden člověk. Pro sládka je pak velice důležité sestavit tým spolupracovníků tak, aby se na ně mohl spolehnout na sto procent. Po zkušenostech z posledních let je podle mě výběr spolupracovníků tím nejnáročnějším. Rozhodně nečeká před branou pivovaru deset uchazečů o práci a sehnat vzdělaného, zodpovědného, pracovníka je velice těžké. Bez poctivých lidí nelze dosáhnout úspěchu.

V tom máte jistě pravdu. Pokud tedy všechno klape a je v pořádku, můžete prozradit, jak vypadá váš běžný pracovní den?

Pracovní náplň se liší podle množství piva, které je třeba vyrobit. Jsou týdny, kdy stihnu akorát naplánovat výrobu a pak už jsem pořád jen na varně, nebo ve sklepích a vařím a vařím a vařím. Pokud je práce méně, vrhnu se do papírování, kterého nejsem ušetřen a doháním, co jsem nestihl v perných dnech. Ať už je práce více, či méně, musím vše kontrolovat. A samozřejmě nechybí ochutnávka. Bez degustace se sládek neobejde. A abych se nenudil, vymýšlím způsoby, jak vařit piva více, ve stejné nebo lepší kvalitě.

Co se vám na této práci nejvíce líbí?

Tím, že jsme pivovar poměrně malý, mám možnost se podílet opravdu na celé výrobě vlastníma rukama a výrobu tak skutečně ovlivňuji. To je výhoda, kterou sládci z velkých pivovarů nemají. Když potom vidíte a slyšíte, jak lidem naše pivo chutná, je to balzám na duši. Kvůli takovým chvílím potom člověk zapomene na hodiny a hodiny strávené v práci.

Neodpustím si trochu záludnou otázku na závěr. Jaké pivo máte nejraději?

Vůbec nepiji piva z velkých pivovarů. Všechna jsou stejná, nezajímavá. Ať už jsem kdekoliv, vždy si dám pivo z regionálních pivovarů a pivovárků a hledám v nich něco nového, a nikdy mne nezklamou. Pokud se ale ptáte, které pivo piji nejčastěji, tak pochopitelně že svoje.

Zdroj: Třebíčský deník.cz | Autor: Pavla Krčálová | Foto: Michaela Hasíková


Postřižinský pivovar – tak se přezdívá pivovaru v Dalešicích na Třebíčsku, kde režisér Menzel natočil na Hrabalův námět film s nezapomenutelnou komínovou scénou.

První písemná zmínka o pivovaru je z počátku 17. století, velkou modernizací prošel za Rakousko–Uherska. Pivo se zde vařilo do roku 1977 a po té nastala několikaletá pauza. Až v roce 1999 se pustili současní majitelé do rekonstrukce pivovaru s tím, že zachovají jeho původní ráz. Nová generace dalešického piva se tak začala vařit od roku 2002.

V současné době mohou návštěvníci ochutnat několk druhů piv.

- Dalešická 11° - světlá (jak nefiltrovaná, tak filtrovaná)

- Jazzový ležák Kouřící králík - polotmavá 12° (nefiltrovaný)

- Májový ležák - světlý speciál 13° (nefiltrovaný)

- Fledermaus - tmavý speciál 13° (nefiltrovaný)

Pivo vyráběné v dalešickém pivovaru se vaří podle starého pivovarského zákona, který říká, že k výrobě piva se smí použít jen vody, sladu, chmele a kvasnic a do piva by během jeho výroby nemělo být nic přidáváno ani odebíráno.

Ochutnat dalešické pivo můžete kdykoliv, příležitostí může být i první pivovarský ples, který se koná 17. ledna. Předprodej vstupenek začíná už 2. ledna, rezervovat si je můžete na mailové adrese: pivovar@pivovar-dalesice.cz.

Zdroj: Vysočina-News.cz | Autor: Eva Fruhwirtová


V pivovaru je víkend ve znamení ryb

[pátek, 19. prosinec 2008]

Víkend v dalešickém pivovaru bude patřit rybím specialitám. Pivovar v Dalešicích na Třebíčsku, proslavený natáčením adaptace románu Bohumila Hrabala Postřižiny, připravil na 20. a 21. prosinec dvě odpoledne „ve znamení ryb“. Lidé zde budou moci ochutnat rybí speciality, koupit čerstvé i živé ryby přímo ze sádku a poslouchat živou hudbu. Akce bude trvat v sobotu a v neděli od oběda až do pozdních hodin.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz


Pivovar z filmových Postřižin přitahuje

[pondělí, 12. květen 2008]

Akciový pivovar Dalešice na Třebíčsku loni uvařil 2400 hektolitrů piva, což je skoro o pětinu větší množství než v roce 2006.

Pomáhá turistice

Pivovaru filmových Postřižin pomáhá rozvoj turistiky v regionu. V pivovarské restauraci se občerstvuje více lidí díky loňskému zavedení výletních plaveb na dalešické přehradě, přibývají i cyklisté.

Postupně se také rozvíjí síť partnerských restaurací, řekl správce pivovaru Ladislav Urban. Pivovar patří mezi tři minipivovary na Vysočině. Výroba v něm byla obnovena v roce 2002, po přestávce dlouhé čtvrt století.

V Dalešicích se nyní vaří čtyři druhy zlatavého moku. Kromě pivovaru se čepují v šesti brněnských hospodách, mimo jiné v pivovarských podnicích Zelená kočka. Dalešické pivo mohou ochutnat také návštěvníci restaurací v Rapoticích, Žďáru nad Sázavou, Lažánkách a Znojmě. Pivo, které vzniká tradiční technologií a není konzervováno, si mohou dovolit odebírat jen restaurace s dostatečně chladnými sklepy, podotkl Urban.

Samotný pivovar, v němž funguje i Muzeum rakousko-uherského pivovarnictví, loni podle Urbana navštívilo zhruba 100 000 lidí.

Areál dlouho chátral

Kromě turistů mezi nimi byli i účastníci podnikových akcí. Slavný film Postřižiny v pivovaru natočil režisér Jiří Menzel před 28 lety. Uzavřený areál pak dlouho chátral, až koncem 90. let se do jeho rekonstrukce pustili tři soukromí podnikatelé.

Zdroj: Právo.cz


Ke slavnostnímu nedělnímu zahájení plavební sezony na Dalešické přehradě se připojil i pivovar v Dalešicích, což je námořní městys na břehu jezera. Po celou velikonoční neděli byly v pivovaru, proslaveném natáčením kultovních Postřižin, vepřové hody. Měly vyvrcholit ve čtyři hodiny odpoledne nefalšovanou zabijačkou. „Kvůli počasí, kdy se nad pivovarem přehnala prudká přeháňka, a návštěvníci se schovali uvnitř, jsme pašíka zabili komorně za dveřmi v průjezdu. Nikoli tedy na nádvoří, jak bylo plánováno,“ komentoval správce pivovaru Ladislav Urban. Přesto nechtěl, aby hosté úplně přišli o netradiční podívanou. Řezník proto porcoval poté, co se počasí umoudřilo, už zabité prase na nádvoří. Představujete si typického řezníka v krví pocákané zástěře a s čepičkou na hlavě? Tak pozor, ten v dalešickém pivovaru byl úplně jiný. „Jsem ze šestnáctého století. Čelenka, kterou mám na hlavě, je titulem hodnosti vladyka Mstěnický,“ svěřil se řezník, civilním jménem Viktor Bellovič, alias Šedý vlk.

„Jsem řezník, kuchař, číšník, rytíř, horník v uranových dolech. Vyberte si, co chcete. V podstatě jsem penzista a dělám, co mě baví a co je kde zrovna třeba. Tady byl potřeba řezník. Jsem členem skupiny historického šermu v Hrotovicích,“ vylíčil se smíchem šestašedesátiletý Bellovič, jenž zručně brousil nože a umně porcoval pašíka.

Za jeho zády ve vojenské polní kuchyni se vařil ovar. V pivovarské hospodě byl k mání vynikající guláš, zabijačková polévka, jitrnice. Hostům hrála živě skupina Třehusk, později pak legendární Poutníci a večer se konal country bál.

Pivovarem prošly o velikonoční neděli stovky hostů. V posledních letech se stal vyhledávaným turistickým cílem. Těží zde z Postřižin. Jsou tu předměty z filmu. Atraktivní je muzeum rakouskouherského pivovarnictví i prohlídky varny piva. Pivovar pochází ze šestnáctého století. Pivo se tu vařilo do roku 1977. A to současné se vaří od srpna 2002.

Zdroj: MF Dnes


«« « Strana 2 z 4 » »»
1 2 3 4

Navštivte nás na Instagramu Reklama na PI