Rozměrný kus dřeva, dláto a šikovné prsty. To potřebují řezbáři v Dalešicích na Třebíčsku, aby vytesali během pár dní umělecké výtvory. Sjeli se sem v tomto týdnu na druhý ročník řezbářského sympozia.

„Loňský ročník měl název Duše a dušičky, ten letošní jsme nazvali Lavice a lavičky. Tři řezbáři vytvářejí díla s motivempivovarnictví a Postřižin,“ popisuje Jitka Tichá z pivovaru v Dalešicích.

Právě kultovní filmové Postřižiny zdejší pivovar proslavily natolik, že jeho majitelé každé léto zpestřují návštěvníkům pobyt nejrůznějšími akcemi, oživujícími slavnou minulost. Řezbářský dýchánek k nim už patří také. „Dva řezbáři jsou z Čech a jeden ze Slovenska. Vzniká zde například socha doktora, jehož hrál v Postřižinách Rudolf Hrušínský, kterak spí na lavičce,“ vypíchla Tichá. Turisté, jež zavítají v těchto dnech do pivovaru, mohou přímo na dvoře obdivovat zručnost při práci se dřevem.

„Lidé mají zájem. Posedí, podívají se, jak se tvoří sochy,“ vábí Tichá, podle níž budou pod širou oblohou řezbáři tesat až do soboty.

„V sobotu večer počítáme s finálním osazením soch. Dvě zůstanou přímo v areálu dvora, třetí umístíme do přilehlého parčíku,“ nastínila Tichá. Kromě řezbáři oživeného pivovarského dvora si lze prohlédnout muzeum rakousko-uherského pivovarnictví, v němž nechybí fotografie či kopie oděvů z Postřižin. A V Dalešicích také vaří svoje vlastní pivo. (MF Dnes)

Více než půl roku vaří pivo v Dalešickém pivovaru Zdeněk Resl. Do zdejší varny nastoupil loni na podzim z Mostu. Tamní pivovar jeho majitelé vytunelovali a zavřeli. Na otázku, zda platí přísloví, kde se pivo vaří, tam se dobře daří, odpovídá jednoznačně kladně. Ve spojitosti s Dalešickým pivem to platí dvojnásob. "Jsem tady necelý rok, určitě bych neměnil,"tvrdí. Přestěhování z velkého města do bytu v areálu pivovaru, které se v minulých dnech uskutečnilo, mu nevadí. "Na život na vesnici se těším,"podotýká. Rodina se za ním ale přistěhuje až v době, kdy děti dokončí školu. Týká se to především dokončení střední školy u dcery. Zdeněk Resl se nebrání žádné recesi. "Už jsem si musel obléknout dobový kostým a nečinilo mně to žádné potíže,"usmívá se. Připadal si prý jako správce Francin. Přiznává, že si musel zvyknout zejména na menší varné nádoby. Technologii považuje za striktně českou bez dalších úprav. "Jako se pivo vaří tady, tak je vařili naši dědové a pradědové,"konstatuje diplomovaný sládek. Domnívá se, že taková příprava piva vyžaduje více péče a znalostí řemesla. Na druhou stranu získává pivo naprosto speciální zvláštní chuť. "Dokonce i naši známí lékaři, kteří nám fandí, pití takového piva považují za zdraví prospěšné,"nabádá Resl. Zároveň dodává, že Dalešické pivo se tává lékem v umírněném množství. "Znám doktory, kteří tvrdí, že alkoholikem je už člověk, který si dá druhé pivo. Tak to jsem zásadně proti. Několik piv denně nikomu uškodit nemůže,"netají svůj názor dalešický sládek Resl. Věří, že v Dalešickém pivovaru dožije ve vzájemné pospolitosti s majiteli důchodu. "Nerad měním kabáty,"poznamenává lakonicky. Velikou radost má také z toho, že ho dalešičtí obyvatelé bez problémů vzali mezi sebe. (Noviny Třebíčska)

Když se řekne Postřižiny, vybaví se snad každému pivovar, ale také správce Francin, krásná žena Maryška a hlučný Pepin. Film podle románu Bohumila Hrabala natočil před lety Jiří Menzel. Jen málokdo ale ví, že se tento divácky velmi oblíbený film natáčel na Vysočině. Tvář filmovému postřižinskému pivovaru dal tehdy pivovar v Dalešicích nedaleko Třebíče. A vůbec nevadilo, že v době natáčení se tam už pivo nevařilo. Své kouzlo má dodnes. A i teď, když na místo přijedete, jste okouzleni postřižinskou atmosférou. Uchvátí vás vysoké komíny - na jeden z nichž strýc Pepin s Maryškou vylezli, zahrada - kam si Maryška lehala do trávy, interiéry - kde Francin překvapoval Maryšku svými dárky i samotné nádvoří, po kterém se procházela vážená správní rada.

Po letech se v dalešickém pivovaru opět bydlí, ale také vaří pivo. Atmosféra místa je tak silná, že i po tak dlouhé době od natáčení a po náročné rekonstrukci čekáte, ze kterých dveří se najednou vynoří Francin, Pepin či Maryška. "Víme, že duch pivovaru je těsně spjatý s filmovými Postřižinami a chceme, aby to bylo znát," tvrdí Jitka Tichá a její manžel Marek, který je jedním ze spolumajitelů pivovaru. Majitelé přiznávají, že pivovar koupili převážně pro radost. Ostatně mají k památkám vztah. Jsou architekti a vlastní v Brně firmu na obnovu památek. Z toho bylo jasné, že veškeré opravy budou citlivé.

"Když mě sem manžel poprvé přivezl a řekl, jestli si vzpomínám na ty krásné Postřižiny, tak jsme se dívali na ruinu zarostlou kopřivami. Nejenom, že tady nebyly dveře, okna, podlahy, ale nebyly tu ani omítky. Ten pivovar byl úplná ruina. Chátral a stal se postupně skládkou a zdrojem stavebního materiálu pro okolí," vzpomíná Jitka Tichá. Noví majitelé začali s opravou opravdu z gruntu, ale se vší citlivostí v duchu filmu. Teď v obytné části pivovaru najdete dva pokoje, které obývají Jitka a Marek Tichý se svými třemi dětmi. Pak následuje chodbička a třípokojový byt pro sládka. "Všechno jsme museli dělat znovu. Dveře, okna, omítky, výmalbu i podlahy. Nebyla tu ani kanalizace a voda. Ale rádi se uskrovníme. Chceme se k tomuto místu chovat šetrně," říká novodobá paní pivovaru.

Místnosti jsou propojeny do takzvané enfilády. Pokoje jsou uspořádány za sebou a spojené dveřmi, což umožňuje průhled z jednoho konce domu na druhý. Toho právě krásně využívala filmová kamera. Tento architektonický prvek budí dojem, že jsou pokoje hodně prostorné. Zároveň jsou místnosti velmi prosvětlené, slunné, což navozuje pocit útulnosti. Z oken je totiž vidět přímo do zahrady a na pivovarský dvůr. "Musím říct, že to je strašně příjemné místo a hezčí byt jsem snad ani neviděla. Myslím, že tu musí být jistě nějaké pozitivní energetické proudy. Protože když jsme tady, tak jsme velmi dobře naladění," směje se Jitka Tichá. Část obytných místností, které slouží Tichým, je vybavena historickým nábytkem. Místnostem vévodí kachlová kamna, které si sám postavil Marek Tichý. "Kamnářům jsem pořád do toho mluvil, tak jsem se to naučil a postavil si je sám," ukazuje pyšně na svou kamnářskou řemeslnou práci. Na topení v kachlových kamnech nedají dopustit. "Je to nenahraditelné teplo. Kamna mají ohromnou výhřevnost. Stačí přikládat jedno polínko za hodinu, aby se udržela daná teplota," říká Marek Tichý.

I když jsou pokoje minimálně zařízené, tak působí velmi příjemně. Interiér je vybaven starožitným nábytkem. "Říkala jsem si, že starožitnosti budou stát majlant. Jenomže manžel mi v tomhle otevřel oči. Starožitnosti se teď prodávají opravdu hodně levně, samozřejmě stojí něco obnova, ale pořád to vyjde levněji, než když v obchoďáku koupíte nové kousky, které se vám za pár let rozpadnou," přemýšlí Jitka Tichá. A tak zde najdete jedinečný starodávný stůl, židle či manželskou postel. Stovky let (ale nikdo by jim je nehádal) je také dřevěným prknům, ze kterých je vyrobená podlaha.

A chcete vědět, v kterých místnostech vznikaly ty které filmové záběry? "Víte, filmová kamera je mocná čarodějka. Ale necháme si to pořádně vysvětlit. Na konci prázdnin tady bude pan režisér Menzel i s paní Vašáryovou, tak si necháme přesně říct jak se co natáčelo," shodují se manželé. Prohlídka pivovaru ale ještě není u konce. V přízemí najdete muzeum Rakouskouherského pivovarnictví, fotografie i repliky některých kostýmů z filmu. Nechybí kolo paní Maryšky či kukla na motorku pro Francina. V přízemí najdete recepci, kancelář i místnost k zasedání správní rady pivovaru. Z bývalé sladovny, kde se dříve nechával klíčit ječmen, je teď rozlehlý hostinec, který se před rokem otevíral. Tady se čepuje dalešické pivo, ale také se zde konají hostiny i svatby. Z druhé části rozlehlé sladovny by v budoucnu měl vzniknout sál. Využíván by měl být pro kulturní účely -zábavy či konference.

Chloubou pivovaru je také rozlehlá zahrada, ze které je nejhezčí pohled na areál s pivovarskými komíny. Zahrada nebyla dlouho udržovaná. "Nebylo to ani v době natáčení filmu. Těsně před natáčením filmu přijeli zahradníci, kteří zahradu přizpůsobili obrazu filmu. Věrně podle filmu jsme si zjistili rostliny a stromy, které tam rostly a snažili jsme se je obnovit. Letos to jsou přesně dva roky, co se znovu vysadil sad," ukazuje Tichá na zahradu, po které se potulují slípky a v ohradě dovádí kozy.

Romantiku tohoto místa našly i mladé páry, které se zde touží sezdat. "První svatbu jsme zde měli v loňském roce. Máme zde také oltář. Jmenuje se „V sedmém nebi“. Vznikl v loňském roce na řezbářském sympóziu. Letos by mělo být sympózium zaměřené na lavice a lavičky. Chceme je rozmístit po zahradě." Práce a nápadů mají majitelé pivovaru stále dost a dost. V létě pivovar žije kulturními akcemi, přemýšlejí i o dalším rozšíření ubytovacích služeb. Pokoje by měly být stejně jako celý pivovar v duchu filmových Postřižin. (iDnes)

Zabijačkové pochoutky provoněly v sobotu na celý den Dalešický pivovar. Od desíti hodin začali do areálu proudit návštěvníci, aby zhlédli přípravu pochutin související s vyvrhnutým prasátkem. Většina nepohrdla ochutnávkou přímo na místě, černá polévka všechny patřičně zahřála. Návštěvníci si pak mohli zabijačkové pochoutky zakoupit a odnést na zkonzumování domů. To ale nebylo všechno. Ve stylové pivovarské restauraci totiž mohli zájemci ochutnat speciality ze zvěřiny. "Nic takového jsme neplánovali, prostě se to tak sešlo,"usmívala se organizátorka Jitka Tichá. Po poledni do pivovaru dorazila dechová hudba Horanka. Oblékla se do stylových kostýmů, které jakoby z oka vypadly muzikantům z obrázků Josefa Lady. Na nádvoří byla přece jen hudebníkům zima a tak převážně hráli v zaplněné hospodě. Jejich skladby v lidovém tónu a koledy často rozezpívaly celý sál. Mezi zpívajícími nechyběl spolumajitel pivovaru Petr Řehořka. "Pozvali jsme sem opravdu skvělou muziku,"pochvaloval si. Kapelník Horanky Petr Matoušek prozradil, že muzikanti v pivovaru vystupují poprvé. A společně s kolegy věří, že nikoli naposledy. "Pivo má takovou specifickou chuť a chutná nám,"pochválil tamní produkt, bez kterého by zabijačka nebyla zabijačkou. I když ráno zájemcům správce Jaroslav Betáš naléval neméně kvalitní calvados čili pálenku z jablek. "Zabijačka byla vlastně první akce, která se před dvěma roky v pivovaru před Vánocemi odehrála. Má tedy už svoji tradici, letos se koná potřetí. Vždy se nám tady podaří vytvořit skvělou atmosféru, z pivovaru i z restaurace díky výzdobě a sněhu dýchají Vánoce. Myslím si, že tady je skvělá vánoční nálada narozdíl od trhů se shonem. Tady je to opravdové,"zhodnotila den Jitka Tichá. (Vysočina)

Jak se vařilo pivo za Rakouska-Uherska? Co měla na sobě slavná sládková z filmových Postřižin při zabijačce? Kde je komín na který směle lezla Maryška se strýcem Pepinem? Odpověď na tyhle otázky najdete na Vysočině, v Dalešicích na Třebíčsku. Místem, kde se odehrály hlavní scény, byl podle skutečnosti pivovar v Nymburku, ale vhodnou lokalitu k natáčení filmu Postřižiny našli tvůrci filmu v čele s režisérem Jiřím Menzelem až v pivovaru v Dalešicích. Natáčelo se zde v roce 1980. V té době se v Pivovaru pivo už nevařilo.

Teď mají lidé možnost pivovar znovu navštívit. Před několika lety se uzavřeného a zchátralého pivovaru ujala skupina soukromníků a pivovar začal od roku 2002 znovu sloužit svému účelu. Také v současné době dýchne na návštěvníky romantika - ať již při pohledu na z filmu tak důvěrně známá místa, pivovarské komíny nebo čápy, kteří na komíně sídlí. Místo pivovaru si, jak potvrzuje manželka současného ředitele pivovaru Jitka Tichá, vyhlédlo k uzavření sňatku i několik novomanželských párů.

Část pivovarského areálu slouží Muzeu rakousko - uherského pivovarnictví. Návštěvníci zde najdou dobové technické vybavení, včetně varny, parního stroje a sladovnické věže, expozici mapující historii obce i pivovaru a originální kostýmy ze slavného filmu. "Většinu našich návštěvníků lákají právě exponáty, které se zachovaly z původního dalešického pivovaru a které sloužily ve filmu Postřižiny. Takže jsou tu například kádě, ve kterých se paní Vašáryová koupala, nebo obrovské kotle ze kterých pan Schmitzer - jako správce pivovaru ochutnával," říká Jitka Tichá.

Rekonstrukce a obnovy v duchu filmových Postřižin by se měla dočkat i pivovarská zahrada. Slavnostního otevření muzea se před lety zúčastnil i režisér Jiří Menzel a nešetřil chválou. "Je to šťastné, že se najdou takoví obětaví a entuziastičtí lidé, kteří dokážou zachraňovat staré věci," řekl. Podle něj by měl z obnovy a z kvality místního piva velikou radost i spisovatel Bohumil Hrabal, podle jehož literární předlohy Postřižiny natáčel.

Filmaři před lety prošli asi sto padesát českých pivovarů, ale buď měly nové přístavby, nebo byly zničené. "Tady byl naštěstí člověk, který se o to staral, i když už to bylo uzavřené. Jak lidé, tak prostředí tu bylo moc hezké," zavzpomínal Menzel.

Kromě návštěvy pivovaru a pivovarnického muzea je součástí letní nabídky i bohatý kulturní program Pivovarská sezona. Po dobu letních měsíců nabízí každých 14 dnů nejrůznější koncerty a divadla. Tento týden se návštěvníci dalešického pivovaru mohou těšit z Mezinárodního řezbářského sympozia. V průběhu týdne od 23. do 29. srpna se na nádvoří i v zahradě pivovaru mohou lidé setkat celkem se sedmi uměleckými řezbáři, kteří tvoří na pivovarském dvoře a v přilehlé zahradě. Tři zastupují Litvu, jeden Dánsko a tři hájí české barvy.

Tématem sympózia je Duše a dušičky. "Budou tvořit ze dřeva různé tématické skulptury nebo lavice a lávky. Spoluprácí českého výtvarníka Petra Uhera a dánského umělce Henri Lause vznikne například oltář s názvem V sedmém nebi. Umístěn by měl být v zahradě, která přiléhá k pivovaru," upozorňuje Jitka Tichá, ředitelka sympózia. Dalším z umělců je uznávaný litevský výtvarník Vytautas Garbaliauskas. Se svou ženou přijel do Dalešic také Julius Urbanavičius.

Z českých výtvarníků bude v Dalešicích tvořit Josef Zahradník z Ivančic a Jaroslav Stejný - kastelán z Červeného Hrádku, fanda do sochařství, řezbářství a milovník technických památek. Vyvrcholením sympózia by měla být sobota, kdy budou práce řezbářů vrcholit. Lidem budou představeny v pivovarské zahradě, která se pro tento den výjimečně otevře. Plastiky by se potom měly stát stálou součástí pivovaru. "Některé zůstanou na dvoře, některé v zahradě a jiné budou před budovou pivovaru," dodává Tichá. (iDnes)

V dalešickém pivovaru na Třebíčsku, který je znám díky filmu Postřižiny, letos přivítá turisty nová hospoda a letní restaurace. Po návštěvě muzea rakousko-uherského pivovarnictví, které se otevírá druhým rokem, se v nich mohou lidé občerstvit dalešickým pivem. V areálu má výhledově přibýt hotel za 15 milionů. Majitelé by jej rádi vybudovali s finanční podporou Evropské unie. "Vybudováním hotelu se 40 lůžky bude dokončena rekonstrukce pivovarských budov," řekl majitel Petr Řehořka.

Tři soukromníci se uzavřeného a zchátralého pivovaru ujali před pěti lety. První pivo po pětadvaceti letech se v Dalešicích uvařilo v roce 2002, naplno se vyrábí od loňského roku. V části areálu je od loňska muzeum. Dobové technické vybavení, včetně varny, parního stroje a sladovnické věže nebo kopie kostýmů ze slavného filmu, zhlédly dva tisíce návštěvníků.

"Letos byl začátek sezony špatný jako všude. Uvidíme, co udělají prázdniny," uvedl Řehořka. Kouzlo malého pivovaru podle něj láká především domácí turisty. "Cizinci moc nejezdí, spíš když je někdo přivede," dodal. Muzeum je od června do srpna v provozu denně kromě pondělí, v září pouze o víkendech.

Pivovar loni uvařil 1500 hektolitrů světlého i tmavého piva. Pivo se prodává jen v sudech, zatím ho odebírá asi 15 hospod v okolních obcích, v Třebíči a také čtyři hospody v Brně. (iDnes)

Pivovar v Dalešicích zaznamenává stále větší výstav piva. "Máme z toho oprávněnou radost. Zásobujeme už čtyři hospody v Brně a návštěvníci velice kvalitu oceňují. Už se nám podařilo pivo celkem chuťově stabilizovat, "říká majitel třebíčské firmy Archatt, která pivovar uvedla do provozuschopného stavu. V letošním roce majitelé předpokládají, že se v areálu uskuteční asi sedm až osm kulturních akcí. Projekt Horácké moře zaměřený na rozvoj okolí přehrady Řehořka zná, s názvem projektu BONO PUBLICO se ještě nesetkal. "Vím, že se záměr Horáckého moře zaobírá také rozvojem Dalešic včetně pivovaru. Zatím nás nikdo nekontaktoval. Pokud tak někdo učiní, rozhodně se nebudeme bránit spolupráci. Vím, že Dalešice vstoupily do mikroregionu Horácko,"je v obraze Řehořka. Pivovar v Dalešicích ukončil svoji činnost v roce 1977. Několik let prostory sloužily jako sklady a pak už jen objekt chátral. Jeho slávu se podařilo na přelomu 70. a 80. let minulého století vzkřísit režisérovi Jiřímu Menzlovi, který zde natočil hlavní záběry jednoho z nejznámějších filmů Postřižiny. Podkladem díla se stala literární předloha Bohumila Hrabala. Ve filmu zazářily tehdejší hvězdy československého filmu Magda Vášáryová, Jiří Schmitzer a Rudolf Hrušínský. Dalešického starostu Jaroslava Zadražila stav objektu trápil. Nakonec se mu podařilo budovy prodat třebíčské firmě. Nejednalo se o žádnou spekulaci, ale firma dokázala v budovách obnovit výrobu piva. Budovy uvedla do původního stavu a vytvořila tady místo pro volný čas. Záměry restaurace a muzea pivovarnictví se již podařilo naplnit, ale majitelé věří v další rozvoj celého areálu. "Máme z celého díla obrovskou radost,"neskrývá radost Řehořka. Nyní jej, kromě provozu pivovaru, těší také příchod jara. "Přiznám se, že letošní zimu jsme vnímal velice záporně. Když vysvitne na obloze sluníčko, hned je člověku lépe na světě. I u piva,"směje se Řehořka. (Vysočina)

První návštěvníky přivítá koncem června. Vedoucí delegace Evropské komise Ramiro Cibrián včera na své cestě Vysočinou navštívil jeden z nejpopulárnějších pivovarů v naší vlasti: areál v Dalešicích na Třebíčsku, kde se natáčely Menzelovy Postřižiny. Na konci června se tu totiž otevře výsledek projektu, na jehož realizaci přispěla EU - muzeum rakousko-uherského pivovarnictví.

První zmínka o pivovaru pochází z roku 1609. V roce 1870 zakoupil celé panství významný rakouskouherský podnikatel Anton Dreher. Ten celý provoz rozšířil a zmodernizoval a ve vlastnictví jeho rodiny zůstal pivovar až do tzv. první republiky. Tehdy ho stát v rámci první pozemkové reformy vyvlastnil a učinil jej družstevním. Za socialismu se stal součástí státního podniku. V srpnu 1977 byl provoz jako neefektivní ukončen. Ještě poté se ale pivovar stačil nesmazatelně zapsat do historie: v jednom květnovém týdnu roku 1980 zachytily exteriéry pivovarského dvora, budov a poetic ké výhledy na obec kamery filmového štábu Jiřího Menzela při natáčení kultovního snímku Postřižiny. Dále už to šlo s celým areálem od deseti k pěti: nevyšel ani scénář na rekreační zařízení pro pracovníky pivovarů, nezdařil se záměr obce přebudovat pivovar na zařízení pro potřeby "společensko-politických" akcí. Naprázdno vyšla i snaha vrátit pivovaru jeho původní účel v režii JZD Hrotovice. To po revoluci areál prodalo soukromé firmě, která jej dala zástavou za obří úvěr a v polovině 90. let nechala provést rozsáhlé demoliční práce. V roce 1999 zakoupili zbořeniště v opakované dražbě s jediným zájemcem spolumajitelé společnosti, která se specializuje na rekonstrukci památek. "Když jsme sem přišli, stál na tomto nádvoří neproniknutelný akátový les," usmál se jeden ze spoluvlastníků, Petr Řehořka. "První sezónu jsme vlastně strávili likvidací náletového porostu," vzpomněl. Nyní je projekt na obnovu areálu v polovině. Majitelé zde chtějí vybudovat turistické centrum. Pivo začali v jednom z traktů vařit už vloni v létě, těsně před dokončením jsou interiéry bývalého průmyslového pivovaru, kde bude sídlit muzeum. (Na tuto aktivitu získala obec, která objekt od vlastníků pronajala na 20 let, dotaci z předstrukturálního programu CBC Phare). Do dvou měsíců otevře i pivovarská restaurace. "Prohlídka základní trasy bude zhruba na tři čtvrtě hodiny. Návštěvníci uvidí mj. unikátní technologii bývalého dalešického pivovaru, kterou zavedl podnikatel Dreher a která v podstatě vyjma parního pohonu fungovala až do uzavření provozu. Dále budou mít k dispozici přehlídku zaniklých malých pivovarů okresu Třebíč a jako bonbónek spatří postřehy a klípky z natáčení filmu. Zájemci o rozšířenou trasu si budou moci prohlédnout i nový provoz a absolvují ochutnávku," popsal blížící se krok Řehořka. Jak doplnil, muzeální záměr bohužel nebyl finančně podpořen v celé šíři, a tak si návštěvníci budou muset počkat na některé jeho další součásti - například voskové figuríny postav z Postřižin či neodmyslitelné motorové veterány. Na poslední velkou investici, hotel - penzion se 42 lůžky, majitelé opět chtějí požádat o podporu, tentokrát, jak doufají, již ze strukturálních fondů EU. (Právo)