Rastal

Klausův dvorní pivař a rocker Ladislav Jakl

Co se píše o pivovarech a pivu


Klausův dvorní pivař a rocker Ladislav Jakl

[pátek, 15. říjen 2010]

Muž dvou tváří, říká se o padesátiletém tajemníkovi prezidenta Klause. Ono to sedí – na Hradě je v obleku, vlasy do culíku, seriózní pravičák. Později v hospodě a v malé sklepní zkušebně pod hospodou už má vlasy rozpuštěné, brnká na kytaru, s láskou mluví o pivu. Ladislav Jakl má i další tváře – vychoval například romské dítě.

* Co je lepší pocit? Za á: posezení nad pivem, za bé: řádění s kytarou na pódiu, za cé: milování se ženou, nebo déčko: plodná diskuse s Václavem Klausem?

Ta poslední činnost je z jiné kategorie než tři předchozí, které jsou pro mě srovnatelné — jsou potěšením ducha. Diskuse s Klausem, to je potěšení rozumu.

* Začneme třeba pivem. Potom se dostaneme k důležitějším věcem.

Ono je něco důležitějšího?

* Kdy jste se pro pivo tolik nadchnul?

První etapa začala tak v sedmnácti, kdy jsem buď mohl chodit pít víno na diskotéku, nebo pivo do hospody s máničkama, přičemž to druhé pro mě byla jediná možnost. I tehdy jsem byl rád za pivo lepší, ale neomdlel jsem, když skvělé nebylo. Posledních deset let už to mám jinak, teď mě pivo extrémně zajímá, doma mám ohromnou pivotéku, v ní asi dvě stě padesát druhů...

* Máme v Česku nejlepší pivo?

Nemáme. Češi vynikají jediným druhem, ležákem původem z Plzně, který se u nás vaří dobře, ale to i leckde jinde. Potíž je v tom, že tento typ piva zničil různorodost, a nebýt mikropivovarů, pil by se tu jenom ležák. Přitom druhů piv je nepřeberné množství: třeba na celosvětové přehlídce v Denveru mají 92 kategorií – umí průměrný Čech vyjmenovat aspoň tři?

* Já ne.

Ani barmani v zavedených hospodách často nevědí nic, pivo je u nás popelkou! O vinaře je všude dobře postaráno, v restauracích mají výběr dobrých vín, ale pivaři dostanou všude většinou jenom to prostřední.

* U nás v redakci je několik chlapů, kteří říkají: Jedině plzeň!

To je stejné, jako by říkali: „Jedině smaženej sýr. Všude a vždycky smažák!“ Ano, je to typ piva, který děláme relativně dobře, ale je to jen jeden druh.

* Kde je tedy nejlepší pivo na světě?

Asi v Americe, kde začal roku 1976 boom nových, experimentálních mikropivovarů – tamní pestrost nabídky už hlava nebere. Ale nadšený jsem i z nečekaného vývoje u nás – už tu je asi 76 mikropivovarů, ani je nestačím objíždět.

* Máte nějaký osobní pivní rekord?

Roku 1981 jsem jich na chmelové brigádě vypil sedmatřicet za den. Ale asi polovina z toho byly desítky.

* Ví se o vás, že sedíte už léta každý čtvrtek v jedné a té samé hospodě na pivu. Za jakých okolností tam nepřijdete?

Za posledních dvacet let jsem jednou vynechal kvůli nemoci. Párkrát jsem nepřišel, když jsem byl v zahraničí, ale mám tam 96 procent účasti.

* Proč vlastně?

Je to můj pevný bod ve vesmíru.

JAK MĚ KLAUS NEPOZNAL

* Kdy se necháte ostříhat?

Možná nikdy. Když se na mě podíváte zblízka, tak uznáte, že už za chvíli nebude co stříhat.

* Mrzelo vás, muže máničkového typu, když začaly vlasy řídnout?

Nejsem marnivej. Lidi, kteří mě nemají z politických důvodů rádi, občas napíšou sprostej e-mail o mých vlasech, ale na to odpovídám, že jejich problém s mými vlasy vyřeší čas a gravitace.

* S vervou hrajete bigbít v kapele Folimanka Blues, ale kdovíjak známí nejste. Trápí vás to?

Každý muzikant by byl rád, kdyby lidi jeho hudbu poslouchali... Myslím, že hudební talent mám, nicméně jsem to nebyl schopný dokopnout na vyšší úroveň – i proto, že strašně nerad nabízím sám sebe. A asi mi v muzice moc nepomáhá ta pracovní role, ve které jsem přes den.

* Nálepka věrného klausovce?

V muzikantském prostředí jsou lidi většinou názorově jinak orientovaní – jsou nekonformní a mají pocit, že jsem součástí establishmentu. Nebo nesnášejí Klause. Párkrát v životě už jsem zažil ty reakce, „my tady žádnou politickou kapelu nechceme!“, ale já nejsem bolestínský typ – takovej je život.

* Proč rockerům tolik vadí Klaus?

To pořádně nezjistíte. Někteří intuitivně pochopili, že se dívá na svět jinak, a u jiných je to jen póza vůči papalášovi.

* Vašemu synovi je osmnáct. Zalíbila se vám díky němu hudební moderna?

Já to málo sleduju.

* Když slyšíte elektronickou taneční hudbu, baví vás?

Ne. Ta je pro mě pokračováním diskotékové muziky ze sedmdesátých let, vůči které jsem se vždycky profiloval a která je pro mě na druhém břehu. Je sice možné, že mají různé větve téhle muziky různou kvalitu, ale umělohmotný pach diska zůstává.

* Jak se zachováte, když hraje v hospodě nějaká hudba z druhého břehu?

Jednou šla moje dobrá známá do naší hospody a vidí, že jsem přilepený u vchodu ke zdi a nejdu dovnitř. „Co tady děláš?“ ptá se. „Bojím se...“ Byla tam zaskakující barmanka, pouštěla Michala Davida, a já se opravdu bál dovnitř – nepřežil bych to.

* Na jaký koncert jste si naposledy koupil vstupenku?

Občas na muziku chodím a vstupenky si kupuju, nikdo mi je nedává. Minulý týden mě mrzelo, když hrála v Praze kapela mého mládí, Iron Butterfly – já se už ve třinácti učil bubnovat podle slavného sóla z jejich písničky In-a-Gadda-daVida – ale oni hráli, blbci, ve čtvrtek!

* A to bylo dilema.

To nebylo dilema. Čtvrtek je prostě čtvrtek. Jdu do hospody, i kdyby se svět zbořil.

* Když přijde na koncert vaší Folimanky Blues prezident Klaus, je to spíš příjemné, anebo vopruz?

Je to milý projev přátelské pozornosti. Nejlegračnější bylo, když na nás přišel prvně – na jaře roku 1998, kdy jsem pro něj pracoval teprve několik týdnů. Hráli jsme tehdy v jedné žižkovské špeluňce, on přišel bez ochranky, sedl si ke stolu, rozhlížel se a pak se jednoho chlapa zeptal: „A kde je ten Láďa Jakl?“ „No tady,“ zněla odpověď, „tři metry od vás, ten, co na vás celou dobu huláká!“ Prostě mě nepoznal.

* Viděl jste někdy Klause tancovat?

Ano. Asi třikrát na našem koncertě, a jednou taky na rokenrolu Sedláčkovy kapely – na tom on vyrostl.

* Je dobrý tanečník?

Já jsem přísný hodnotitel... V mládí jsem tancoval závodně, a jestli mám pro něco talent, tak pro rytmus. Pro mě je kopyto každej.

HÁDKY S PREZIDENTEM

* Čímž jsme se konečně dostali ke Klausovi.

Tak rychle, tahle kapitola není moc zajímavá...

* Co vás před třinácti lety předurčilo k tomu, abyste mu začal dělat poradce, později tajemníka?

To se zeptejte jeho, já nevím. Určitě sehrála úlohu ta zlomová chvíle – sarajevský atentát, kdy se od něj skoro všichni odvraceli, ale já zavolal a podpořil ho. Ve spoustě věcí mám podobný pohled na svět, jsem člověk docela chytrý a on má rád chytrý lidi. Nejsem úplně líný, nerad dělám chyby... A asi mi věří – proto s ním nikdy nekonzultuju, že jdu mluvit do televize; on to ani nemá potřebu vědět.

* Příští rok bude Klausovi sedmdesát. Všímáte si, jak stárne?

Je to, nedá se nic dělat, sportovec. Zažil jsem ho při náročných programech, kdy jsem se jen motal kolem, a stejně jsem toho měl plný brejle. V tomhle musím uznat, že sport, který jinak neuznávám, přináší určité výhody.

* Opravdu žádné projevy Klausova stárnutí nevidíte?

Je to bývalý premiér, ministr, a tak má pořád pocit, že musí dělat spoustu věcí. A já si myslím, že jako prezident by jich zdaleka tolik dělat nemusel; skoro bych řekl, že by mu určité stárnutí slušelo – stárne míň, než by se mi líbilo. Bylo by dobré, kdyby se důstojně zklidnil, ale to by asi musel přestat hrát tenis nebo co.

* Vy s ním tenis nehrajete nikdy?

Ne, to fakt ne. Ani golf. Když jsme si spolu chtěli zahrát na jednu jamku, tak jsem míčkem málem zabil někoho z ochranky.

* Když je pan prezident workoholik, musel jste se mu přizpůsobit?

Pracovitostí mě převyšuje nekonečně. Já občas chci mít volné odpoledne, volnou sobotu, jen tak si zablbnout, ale on tohle nezná, pro něj to je nepředstavitelný kriminální čin.

* V čem se s Klausem neshodnete?

V ničem zásadním, v mnoha jednotlivostech... Je asi liberálnější a já v některých věcech konzervativnější.

* O co jde? Třeba o potraty?

Třeba, v tom jsem asi přísnější. Pro mě je potrat naprosto nepřípustný, je to zabití dítěte. Jiná věc je, jestli si myslím, že je zákaz potratů zákonem v naší společnosti vůbec možný a jestli by k něčemu vedl.

* Vy se díváte i na ženu, která jde na potrat ze závažných důvodů, skrz prsty?

Nějaký závažný důvod máte určitě i k tomu, že udusíte roční dítě – a já se na to dívám stejně. Ale nesoudím ženu, soudím ten čin.

* Kdy vás Klaus nejvíc seřval?

Jednou mi vynadal hodně – když jsem do novin trošku blíž popsal způsob, jakým se projednávají milosti. Já věděl, že z toho bude problém, ale udělal jsem to, protože tenkrát někde u Jindřichova Hradce zatkli člověka, který se oháněl tím, že mě zná a že ví, jak se dá zařídit milost. A tak jsem řekl tomu novináři, že já milost rozhodně ovlivnit nemůžu, že to systém vylučuje, a něco z toho systému jsem mu odhalil.

* Proč to vadilo? Státní tajemství?

Když se o takových věcech moc ví, tak jsou zranitelné.

* Kdy jste byl na Klause naštvaný vy?

Je to přesně rok. Nepřál jsem si, aby jakkoli naznačoval, že nakonec Lisabonskou smlouvu podepíše, byl jsem přesvědčený, že to je taktická chyba. On svůj podpis naznačoval, a to mě naštvalo hodně.

* Radíte mu na jakékoli téma, nebo máte nějaké své obory?

Mluvíme všichni do všeho, fachidiocii tu nepěstujeme.

* No dobře, ale není to divné, mít názor na všechno?

My nerozbíjíme atom, zabýváme se politikou. A na tu já odborník jsem.

* Jasně, ale proč jste třeba tuhle říkal do novin, že Kaplického blob vypadá jako bakelitová barevná čepice?

Protože se mě na to novináři ptají.

* Tak jim máte odpovědět, že nejste architekt.

A oni budou říkat, že jsem arogantní a nechci se vyjadřovat. Navíc, zrovna na tu knihovnu nějaký názor mám, protože je to veřejná stavba, k veřejnému účelu, za veřejné prachy, na veřejném místě, takže to není téma pro nějakou úzkou skupinu lidí.

TAK MÁLO PRAVIČÁKŮ!

* Zmínili jsme vašeho syna. Pokud vím, adoptovali jste ho jako ročního, původem je to romský kluk. Četl jste Rok kohouta od Terezy Boučkové? Viděl jste Smrady?

Četl jsem s ní na téma výchovy adoptovaných romských dětí rozhovor, i ten film jsem z větší části viděl.

* Zažila veliké zklamání, ty adoptované děti se prostě... nepodařilo dobře vychovat.

Obávám se, že hlavně intelektuálové mají pocit, že když adoptují cikánské dítě, tak tím udělali něco dobrého. Demonstrují, že nemají předsudky, ale vnitřně k tomu rozhodnutí nedospěli. Nenašli tu jedinou cestu k překonání problémů, a tou je: mít to dítě opravdu rád.

* Boučková svoje adoptované syny jistě ráda měla, ale zjistila, že jejich geny nepředělá.

Na geny vůbec nevěřím – lidi jsou schopni žvaněním o genech vysvětlovat a omlouvat problémy, které jsou čistě společenské, výchovné.

* Vy jste při výchově Matěje nikdy nepocítil bezradnost?

Tu cítím každou chvíli – jsou s ním problémy. Ale takové pocity má přece i maminka, když přijdou její děti z venku od bláta. Taky si zoufá, ale nezavře před nimi dveře.

* Jaké bláto? Kluci Boučkové doma kradli, brali drogy...

Ani v tom není rozdíl mezi adoptovaným a vlastním. I náš Matěj dělá lumpárny, ale já přece nemůžu začít pochybovat o tom, jestli ho bylo dobré adoptovat. Pro mě je to moje dítě a vůbec o tom nepochybuju. Ano, mám s ním starosti, ale neodůvodňuju si je tím, že jsem ho adoptoval a že to bylo jiné dítě.

* Syn půjde prvně k volbám. Co byste mu řekl, kdyby dal hlas zeleným nebo ČSSD – byl byste naštvaný?

Minulý víkend se ho někdo ptal: „Matěji, koho zvolíš?“ A on odpověděl: „No to samý, co táta.“ Na to jsem řekl: „To rozhodně nemusíš, vol si koho chceš...“ Ale uznávám, že kdyby měl kdokoli z mých blízkých úplně odlišný názor na zásadní věci než já, tak by mě to mrzelo.

* Vy sám jste na jaře volil obskurní Stranu svobodných občanů. Mělo to smysl?

Nemyslím, že je to strana obskurní, jen získala málo hlasů. Taky proto, že byla v cílené mediální izolaci.

* Nikdo nikoho cíleně neizoloval. My novináři nejsme banda levičáků, za kterou nás považujete.

Já opravdu považuju novináře za levičáky, ale nemyslím to tak, že by měli rádi Zemana, Paroubka, nebo snad Grebeníčka. Jen mají levicové názory na život a na svět, který nás obklopuje.

* Uznejte, že při vašem pojetí by pravičákem nebyl skoro nikdo.

V tom máte pravdu – mám jinak nastavenou citlivost. Ale novinářský způsob života přitahuje všude spíš levičáky, kteří to o sobě ani nevědí.

* To myslíte vážně? Schválně – je dnes vůbec ve Sněmovně pravicová strana?

Asi ne, dnešní strany jsou hodně nekonzistentní. Teď mám jít k volbám a slogan jedné údajně pravicové strany, ODS, zní: „Nonstop lékárna v každém obvodě.“ Kvůli tomuhle bych ji měl volit? Co je na tom pravicového? Za čí peníze budou ty lékárny?

* Vraťme se ale ke Svobodným občanům.

Člověk by neměl kalkulovat s tím, jestli hlas propadne; on nikdy nepropadne. Každý hlas je signálem, každý je nějak vyhodnotitelný.

* Vyhodnotil jsem, že tu stranu volilo pět a půl voliče.

Asi třicet osm tisíc lidí, to je docela dost, to se do jedný hospody nevejde. A je to dobrý pocit, že má tolik lidí názory jako já.

* Znovu dáte hlas straně, která nemá šanci?

Budu volit stejně, ale jestli nemá šanci, to přece nemůžete vědět. A hlavně – člověk volí i pro svůj pocit, a já nechci mít blbý pocit.

* Pravicovou stranu Modrých nezaložíte?

Zatím ne, ale jednou... Kdo ví?

* Václav Klaus skončí na Hradě roku 2013. Co potom? Budete mu radit v další funkci?

Tak tahle možnost mě doteď vůbec nenapadla!

* Jinak – odejde on do důchodu?

To asi neodejde.

* Tak vidíte, možná si vás někam vezme. Třeba... do Bruselu.

Do Bruselu bych nešel. A to navzdory výborným belgickým pivům.

* Ještě mě napadá, že byste si mohl otevřít malý pivovar.

To udělám skoro jistě, technologie za poslední léta hodně zlevnily. Pivu se budu věnovat určitě – a čemu kromě piva, to se uvidí. *

***

ŘÍKÁ SE O NĚM...

... ŽE BY DÝCHAL ZA VÁCLAVA KLAUSE Z hradního dua Jakl, Hájek už vznikla vysmívaná karikatura, takoví Klausovi věrní pudlíci to jsou. Přinejmenším v Jaklově případě je to však nespravedlivé – ano, je velmi loajální, ale o svém nadřízeném rozhodně nemluví jako o pánubohu. A hlavně! Z každé druhé jeho věty vyplývá, že kdyby si měl vybrat mezi prezidentem a manekýnou, vybere si pivo. Za to, že si u Klause vydupal nedotknutelnost svých hospodských čtvrtků („večer nikdy nepracuju!“), mu patří respekt.

V PĚTI ČÍSLECH 1959 Narozen v Chebu. „Maminka je Polka, pracovala jako prodavačka, táta byl zámečník.“ 18 Tak starý je jeho adoptovaný syn. 20 Před dvaceti lety se stal poslancem za OF v České národní radě, na dva roky se vykašlal na muziku. 1997 Za listopadové krize v ODS zavolal Klausovi, že se nepřidává k mediálnímu lynčování a že je mu k dispozici. Od té doby spolupracují. 0 Nikdy nebyl členem žádné politické strany, i když o založení jedné pravicové uvažuje.

Zdroj: Zpreávy iDnes.cz | Autor: Tomáš Poláček


Přidat reakci

Jméno:
E-mail:

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval!


Navštivte nás na Instagramu Pivní prodejna Pod Zelenou Horou