Tak staré kvasinky se v českém pivovarnictví asi jinde nenajdou. V Budějovickém Budvaru pomáhají vytvářet chuť tamějšího piva už 111 let. A stále jde o stejný kmen. Od první várky.

To je velká rarita. Jen se neví, kde se vzaly, protože laboratoře či separační technika tenkrát neexistovaly.

"Naši předchůdci měli prostě šťastnou ruku," říká Jan Šavel, který se v podniku kvasinkám věnuje už čtyři desítky let. Není náhodou, že se těmhle kvasinkám prostě říká Budvar.

V řadě pivovarů kvasinky měnili, když přecházeli z otevřených kvasných nádob na uzavřené tanky nebo při výrobě nealkoholického piva. Ty předchozí prostě novým potřebám nevyhovovaly. Tak se hledaly i jiné druhy kvasnic.

"Ve velkoobjemových tancích je rozdíl tlaku u dna a na hladině kolem jedné atmosféry. Zatímco ve starých kádích to byly dvě desetiny," vysvětluje budvarský sládek Josef Tolar, proč se s tímto rozdílem mnohé kmeny kvasnic nedokázaly vyrovnat.

Kvasnice totiž chuť piva ovlivňují stejně jako třeba používaná voda nebo chmel. Jsou to mikroorganismy příbuzné houbám, jejichž některé druhy způsobují kvašení. Alkoholové, octové, mléčné nebo máselné. Podle typu kultury se takové kvašení pak dělí na svrchní a spodní. To pivovarníci rádi zdůrazňují, protože v anglosaském světě se k vaření piva "odjakživa" používají kvasnice se svrchním kvašením, zatímco v Evropě se spodním.

Rozdíl? Obrovský.

Zatímco svrchní probíhá při teplotách od 15 do 22 stupňů Celsia, spodní zpravidla od 6 do 12 stupňů. Podle teploty se metabolismus kvasinek pak orientuje na produkci etanolu nebo doprovodných alkoholů, esterů nebo aldehydů. Evropská piva jsou proto méně ovocná, kvasí pomaleji, a proto je i jejich výroba dražší. Platí totiž úměra: čím vyšší teplota, tím rychlejší kvašení, a tedy i ekonomičtější výroba.

A aby nebyl složitostem konec, belgičtí výrobci silných piv, takzvaných lambic, používají divoké kmeny kvasinek, kvasící samovolně. Prostě jak se jim zachce, dokonce za přítomnosti organismů, které se v jiných výrobách považují za kontaminující.

Ostatní pivovary jsou ale rády, když mají výrobu pod kontrolou. Což znamená používat čisté, laboratorně kontrolované kultury.

Přitom spontánní, divoké kvašení, pivovarnictví provázelo až do roku 1893. Do doby než dánský botanik Emil Christian Hansen, mimochodem vyučený malíř pokojů, izoloval čisté kultury kvasnic, které pomohly zvýšit kvalitu piva. Zavedl jejich mikroskopickou kontrolu, množení ve sterilním prostředí a dlouhodobé laboratorní uchovávání.

"Kvasinky jsou úžasné v tom, že každý kmen produkuje jiné těkavé látky, různé chutě a vůně, prokvašuje pivo hluboko, středně nebo málo," vysvětluje Tolar. I proto má třeba Prazdroj pivo méně prokvašené, zatímco pro to budvarské je typické hluboké prokvašení. To pak určuje i charakter hotového výrobku. (iHNed)