Pivovarští potrefenci, aneb průmyslové dědictví
Co se píše o pivovarech a pivu
Pivovarští potrefenci, aneb průmyslové dědictví
[sobota, 11. červen 2005]
Rozhovor s Tomášem Vodochodským, sběratelem historických pivovarských strojů a předmětů, zakladatelem Prvního Českého Pivovarského Klubu, spolumajitelem nově vzniklého pivovarnického muzea a archivu v pivovaře v Kostelci nad Černými lesy a především hledačem pokladů v průmyslovém dědictví.
Pane Vodochodský, podle vyjmenovaných i nejmenovaných iniciativ by se o Vás dalo říci, že jste v dnešním světě něco jako renesanční člověk. Máte ještě další zájmy a záliby ?
Pivovarnictví mám nejen jako koníček, ale dokonce jsem absolvoval jedinou školu pivovarství učící. Je to tak silná záliba, že na jiné krom dobrého jídla při pivovarských konáních není času mnoho. V současné době se snažíme zmapovat co nejširší část našeho území, kde se pivovary vyskytovaly. Kdysi jich v zemích českých a moravských bylo hodně přes tisíc. Náš archiv nyní obsahuje již na 60 000 fotografií pivovarů již zcela zaniklých nebo ještě smutně stojících a chátrajících. Je smutné, že obor tolik typický pro naše země, pro Čechy zvláště, tolik spjatý s historií a kulturou regionů, spěje k „okleštění“ na velkokapacitní produkci převážně již unifikovaného moku, vyrobeného v pivovarech pod zahraničním velením.
Ale nemáte pocit, že na záchranu pivovarských památek je Vás málo ?
Jsme obklopeni lidmi, kteří mají stejné zájmy a cíle. Nemusí to být jen záchrana specifického industriálního dědictví jako jsou pivovárky, ale průmyslového dědictví všeobecně. V době připojení ČR k zemím EU je stále aktuálnější otázka péče o dědictví kulturní, průmyslové a stavební památky. Sama EU věnuje této oblasti značnou pozornost i finanční prostředky. Sdílení společných zkušeností o možnostech efektivního čerpání dostupných finančních zdrojů, ať již jde o prostředky soukromé, státní nebo evropské, je cestou, jak zachytit stopy výrobních činností,zanikajících v důsledku změn ve společnosti vůbec. Útlumy průmyslu, radikální změny typické produkce v krajích atp. V naší republice je i Výzkumné centrum průmyslového dědictví, institut Industriálního dědictví, existuje Kulatý stůl EU, Unesco, Technické památky zemí Visegradské čtyřky a tak vidíte, že nás je sice dost, ale přesto málo.
V posametové době začaly zanikat četné industriální stavby,továrny a právě pivovary. Kdy jste začal organizovat akce na záchranu alespoň něčeho ?
Vždycky jsem těžce nesl, když se měl vyhodit nebo zničit stroj, který nesl punc tradice, rukodělnosti, dovednosti. Moji rodiče pracovali v několika pivovarech a vím, jak nová technologie byla nutná, ale likvidovat všechno stylem železného šrotu byla škoda. Matka byla kdysi pověřena likvidací laboratoří ve zrušených cukrovarech. Vyprávěla,jak jí srdce krvácelo, když museli na valník z okna házet přístroje, které dnes už nikdo nevyrobí, a na burzách by Vám za ně utrhali ruce. O exponátu pro muzeum ani nemluvě.
Začali jsme po roce 1995 jako potrefenci jezdit všude, kde se schylovalo k ukončení výroby. Samo mapování zabere nemálo času, ale některé stavby se nám ještě podařilo zachytit v dobách největší slávy,nebo alespoň ještě majestátně stojící,některé již zasažené bouráním, či zcela zaniklé. O pivovarech a pivovárcích vyšly publikace od autorů, kterým vzdávám hold. Třeba Pavel Jákl zpracoval Encyklopedii pivovarů Čech. Moravy a Slezska a rád vzpomínám na doprovod na jeho cestách a spoluúčastenství v přítmí hostinců a hospůdek, kde jsme přetřásali dojmy z provedených rekognoskací.
Založil jste společnost „Dej Bůh štěstí“ s cílem navodit opět starobylost konání. Daří se ?
Jistě je Vám známo,že „Dej Bůh štěstí“ je pivovarský pozdrav, podobně jako horníci měli Zdař Bůh! Společnost jsme nazvali právě z těchto důvodů. Jsou chvíle, kdy padne na člověka smutek, že některé stavby, po staletí vyrábějící pivo, spějí k záhubě. Zřejmě jim Bůh moc štěstí nepřál. Doufáme, že ho to tak trochu trklo a nám do Kostelce nadělí štěstí o to víc.
Dal jste si za úkol z trosek bývalého pivovaru, s historicky a památkově chráněnými objekty,udělat opět „něco“. Co konkretně ?
Chceme v Kostelci nad Černými lesy vybudovat muzeum a archiv pivovarnictví. Na ploše zhruba 4 000 m2 by měly být rozmístěny exponáty z pivovarské historické technologie. Bude zde ukázka chladících kompresorů z 30 let minulého století, bude zabudován parní stroj firmy Novák a Jahn. Pro návštěvníky bude k dispozici právě vznikající infocentrum regionu,které jim přiblíží okolní oblasti. Ve vlastním areálu budou 2 minipivovary a restaurace ve stylu první republiky. Právě probíhá jednání s podobnými nadšenci, kteří by měli u nás v pivovaře umístěn archiv moderního umění. Rýsuje se i spolupráce se sběrateli historických rozhlasových přijímačů, kteří projevili zájem o umístění části sbírky právě do prostor pivovaru.
Pivovar je z roku 1840 a jeho součástí je dodnes polygonální mlat, umístěný ve středu areálu. Je to zařízení, kdysi sloužící k mletí obilí, dnes se nám jej daří postupně opravovat a zejména unikátní trámoví je v současné době již k nahlédnutí.
Lze takový záměr financovat ? Z čeho ?
Jak jsem zmínil, existují různé programy u nás i v EU, dají se získat některé granty. Ale to musíte zapomenout na volno, na dovolenou, vytvářet harmonogram podle největší potřebnosti, jak který grant získat, a hlavně musíte mít kamarády kteří přijdou nezištně přiložit ruku k dílu.
Je podpora vlády na záchranu průmyslového dědictví ?
Jsou regiony, kde se daří získat podporu, naopak jsou oblasti, kde je o tyto stavby nezájem, protože mnohdy překáží v potencionální výstavbě obchodních center. Otázka je, jak tato centra budou vypadat za 100 let a bude-li zájem je památkově chránit. Nemyslím, že budova ze 4 velkých plechů si zaslouží nějaké uchování.
V novinách i na internetu čteme o mnoha různých sběratelských akcích, burzách, blešárnách. Chodíte na ně ?
Na burzách je sice hodně k vidění, ale tento artikl pro nás není již aktuální. Jsou to drobnosti. Náš cíl je především historie staveb a strojního zařízení.
Hodně se pořádají různé pivovarské slavnosti a soutěže v pití piva. Máte je rád ?
Sami u nás v pivovaře takové soutěže pořádáme. Je to příjemné a veselé zpestření při slavnostech piva. Když je akce dobře zorganizovaná,včetně bezpečnosti hostů, je spokojenost všestranná. Máme zejména rádi návštěvníky, kteří ocení naše pivečko, nabízené na slavnosti.
Proč jste založil První Český pivovarský Klub ?
Před 4 lety jsme dali dohromady partu nadšenců -“potrefenců“ kteří zašlou technologii a slávu pamatují a ctí. Konáme 1x do roka výjezdní zasedání, kde se sejdou spřízněné duše, majitelé a sládci ryze českých pivovarů a minipivovarů, kteří nepodlehli globalizaci a vsadili mnohdy veškeré rodinné jmění do záchrany či vzniku tohoto oboru.
Podle Vašeho jména si lidé domyslí spojitost s Vaším bratrem, Ivanem Vodochodským. Toho známe z TV jako kuchaře, moderátora a muzikálového herce. Bratr nikdy neinklinoval k pivovarství ?
Dětství jsme prožili téměř výhradně v pivovarech, rádi si spolu popijeme, oblast našeho podnikání je sice odlišná, ale ne tak vzdálená. K dobrému pivu patří přeci i dobré jídlo a veselá píseň.
Děkujeme Vám za rozhovor a „ Dej Bůh štěstí“. (Senior Tip)
[Černokostelecký pivovar] 10:30 [permalink] [reaguj]
Přidat reakci
Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval!