Nebýt Postřižin, slavného filmu Jiřího Menzela, který se v roce 1980 točil zčásti právě v pivovaru Dalešice na Třebíčsku, zůstala by ze slavné stavby jenom ruina. A že k tomu opravdu nechybělo mnoho.

Dalešický pivovar je známý z filmu Postřižiny především svým komínem, na který leze paní sládková, v podání Magdy Vášáryové, a její uřvaný švagr Pepin, ztvárněný Jaromírem Hanzlíkem. Ve skutečnosti je ale komín, a v podstatě i celý pivovar, mnohem menší, než jak jej divák uviděl na filmovém plátně.

Při průchodu branou s nápisem Akciový pivovar Dalešice člověka ve vteřině „praští do nosu“ vůně vařeného piva. Někomu přijde tato vůně zprvu trochu nepříjemná, za okamžik už ji ale vůbec nevnímá. Ta vůně sem jaksi patří. Stejně tak, jako do Dalešic odedávna patřilo vaření piva.

První písemná zmínka o pivovaru pochází z počátku 17. století. Největší průmyslovou slávu pivovar zažil za rakousko-uherského majitele, který ho zmodernizoval. Za socialismu byl podnik zestátněn, a pivo se tu vařilo do roku 1977. O dva roky později si Dalešický pivovar užil několikadenní záři filmových reflektorů při natáčení nezapomenutelných Hrabalových Postřižin.

Produkční filmu Jan Šuster tehdy vybíral asi ze sto padesáti pivovarů po celé republice, než se rozhodl právě pro tento. Jenže sotva se za posledním odjíždějícím filmařem zvedl oblak prachu, zhasla i všechna sláva pivovaru, a ten upadl do téměř dvacetiletého zapomnění. Za tu dobu vše zchátralo a bylo zničeno a ukradeno co jen šlo.

Obnova zašlé slávy

„Zlom nastal v roce 1999, kdy byly zchátralé budovy pivovaru napotřetí vydraženy současným majitelům za zhruba 380 tisíc,“ říká starosta Dalešic Jaroslav Zadražil. Tři spoluvlastníci, všichni architekti z firmy Archatt Památky s.r.o., se rozhodli zrekonstruovat celý areál, a přitom mu ponechat jeho historickou podobu a funkci. Jejich volba byla více než dobrá.

Od roku 2002 se tu zase vaří pivo, a v areálu se ale kromě samotného pivovaru nachází i restaurace, muzeum rakousko-uherského pivovarnictví a nově i hotelový komplex, jehož část právě dokončují dělníci, mísící se na dvoře mezi turisty.

V čele stojí žena

To vše má plně pod kontrolou žena, ředitelka Jaromíra Hanáčková. Ta svou energií vzdáleně připomíná právě paní sládkovou Maryšu z kultovních Postřižin. „Pivo tu vaříme přesně tak, jak se vařívalo před sto lety, pouze z vody, chmelu a sladu. Tím, že pivo není pasterizované a nepřidává se do něho žádná chemie, má sice menší dobu trvanlivosti a vyžaduje rychlou spotřebu, ale zůstává zcela přírodním produktem,“ říká ředitelka, která své místo zaujímá od ledna letošního roku.

Hlavním sládkem je tu Zdeněk Reska. Ten je až z dalekého Mostu, neboť, jak říká paní ředitelka, je o sládky velká nouze. Pod ním pak pracuje ještě podsládek a chasník.

„Specializujeme se na sudová, kvasnicová piva a celkem vyrábíme pět druhů. Ročně vyrobíme kolem dvou tisíc hektolitrů, což třeba plzeňský Prazdroj vyrobí, díky chemii, za několik hodin. Naše pivo necháváme tři měsíce kvasit v sudech“, pokračuje Hanáčková.

V pivovaře ale přemýšlejí o navýšení výroby, protože o místní pivo je velký zájem. „Do menších vesnic moc nedodáváme. Naše pivo je surovinově dost nákladné, a tak nemůže být ani nejlevnější, a malé hospůdky raději sáhnou po něčem levnějším. Dodáváme hodně do Brna, Žďáru nad Sázavou a nyní projevili zájem i ze Znojma,“ dodává ředitelka.

Sama přiznává, že ale pivu moc neholduje, přesto ale od doby, co pracuje zde, občas pivo ochutná. „Teď nedávno jsem třeba náhodou ochutnala plzeňské pivo a vůbec mi nechutnalo. Říkala jsem si, co je to za vodu, a přitom mi dříve tak chutnalo“, usmívá se Hanáčková.

S pivovarem ožívají i Dalešice

„My jsme velice rádi za to, že tu areál pivovaru máme. Nejen, že sem přijede více turistů, ale s otevřením hotelu se nabídne i víc pracovních příležitostí místním lidem,“ přemýšlí starosta Zadražil, který si Dalešické pivo vychutnává každou neděli „po kostele“.

Zmiňovaný hotel popisuje ředitelka Hanáčková: „Bude mít kapacitu 18 lůžek, přičemž 13 z nich už je zkolaudováno a čeká na první hosty. Všechny pokoje jsou vybaveny dřevěným nábytkem z doby před sto lety, tedy z éry, kdy pivovar zažíval největší slávu. Některé kusy nábytku jsou původní a zrenovované, jiné jsou zcela nové. Myslím, že to byl dobrý nápad vybudovat zde hotel. Konají se tady různé oslavy, firemní akce a školení a bývalo nepříjemné, když se odtud museli lidé vláčet autobusem zpátky. Vybudování hotelu zde bylo v podstatě nutností.“

A přitom nebýt filmových Postřižin, a nakonec i přístupu nových majitelů, mohlo se o historickém pivovaru dovídat už jen z kronik. To se ale naštěstí nestalo, a dnes je možno areál vídat v plné kráse a k tomu si i vychutnat kvalitní pivo.

Že si svou filmovou slávu dalešičtí plně uvědomují a rádi s ní spojují své jméno, dokazují pořádáním Postřižinských slavností. Ty se v areálu pivovaru konají ve dnech 28.6. - 1.7., a kromě jiného se tu budou za účasti známých tváří promítat Menzelovy filmy, včetně toho nejnovějšího – Obsluhoval jsem anglického krále. (iHNed)