Se spolumajitelem humpoleckého pivovaru o »čisté hlavě« a spojení s »ďáblem«. Kdyby nepřišla listopadová revoluce, zůstal by asi úředníkem. Po roce 1989 zase zkoušel zprivatizovat třeba pekárnu.

Dnes ho většina lidí zná jako chlapíka, který dal své jméno pivu - Stanislav Bernard, spolumajitel stejnojmenného humpoleckého pivovaru: "Původně mi vůbec nešlo o pivo. Chtěl jsem prostě začít podnikat, nebýt jen nadosmrti zaměstnancem."

V roce 1991 vydražil pivovar za pětkrát vyšší cenu, než měl účetní hodnotu. A začal dělat pivo pod úplně novým jménem. Zpočátku ho hospodští vyháněli ze dveří, protože předchozí humpolecké pivo mělo strašlivou pověst.

Přesto tvrdí, že to nikdy nechtěl vzdát. "Byla to vlastně krásná doba. Překonávat překážky pro mě byla vzpruha," vzpomíná Bernard. Šéfové velkých pivovarů mu tehdy prorokovali, že nemůže v pivní zemi přežít.

"Po zkušenostech, které mám teď, musím říct, že jejich úvaha měla racionální základ," směje se spolumajitel dnes prosperujícího pivovaru. Letos za půl roku jako jeden z mála malých výrobců rostl, a to o šest procent, a prodal přes 73 tisíc hektolitrů piva.

Do Humpolce s kamarádem

Bernard od začátku šel svou cestou a často zvedal žluč konkurentům, protože si tvořil vlastní pravidla. Na vaření dobrého piva má kamaráda a dodnes společníka Josefa Vávru, který Bernarda do Humpolce přivedl. A to ze severní Moravy, odkud přivezl i první várku piva, aby nový pivovar měl vlastně co prodávat. Nedlouho po rozjezdu firmy se na dálnici jako první objevily billboardy s reklamou na jeho pivo.

Tehdy se ještě velcí konkurenti Bernardovi smáli.

"Pojmenovat produkt po sobě a pak ještě vsadit vlastní obličej je riziko vždy," říká kreativní ředitel Mark BBDO Martin Charvát s tím, že to ale jinak je jeden z nejstarších principů propagace. Dnes ho využívají třeba i řezníci Novák a syn.

"Když to ovšem vyjde, je to o to větší zisk. Jemu se to podařilo perfektně. Je pozitivně vnímán veřejností. Zároveň se umocňuje vnímání značky, kdekoliv pan Bernard vystoupí. Pokud mě paměť neklame, u zrodu byli tři kolegové, vybrali Bernarda a udělali dobře," dodává Charvát.

Pivo ve sněmovně

Bernard ve tvoření vlastních pravidel šel pořád dál. Chystalo se spojení velkých pivovarů Radegastu a Plzeňského Prazdroje, pražský Staropramen ovládl v devadesátých letech britský Bass. Malé pivovary hledaly způsoby, jak přežít.

Bernard proto založil Svaz malých a nezávislých pivovarů a stal se jeho tváří. Média ho měla ráda, protože mluvil otevřeně, srozumitelně a nebál se říkat, co si myslí. Díky tomu bylo v televizi a novinách skoro "přebernardováno".

Vydupal ze země zákon, který poskytl malým pivovarům daňové úlevy. Podpořil ho i prezident Václav Havel. Zákonodárcům "napověděl" Bernard při rozhodování i tím, že přivezl své pivo do Prahy a čepoval ho legislativcům přímo ve sněmovně.

Málokterý z menších pivovarů by dnes bez těchto daňových úlev žil. Málokterý však Bernarda ocenil. Nynější členové svazu mu nemohou přijít na jméno.

"Vážím si spíš lidí, kteří jdou skutečně svou cestou. Ale Standa Bernard se prodal - nemyslím osobně jako člověk, ale prodal svoji firmu. Možná to bere jako podraz, že jsme ho vyřadili ze svazu nezávislých pivovarů," říká současný prezident Svazu malých pivovarů Jiří Fusek.

Spojení s "ďáblem"

Co se vlastně stalo? Historie, ke které se nechce moc vracet, je další typickou ukázkou svérázného Bernardova přístupu. Šel za svou vizí i přesto, že ho to stálo členství v klubu, který založil.

Humpolecký pivovar totiž nyní z poloviny vlastní belgická firma Duvel Moorgat, která vaří stejnojmenné pivo. (Duvel znamená v překladu ďábel.)

"Belgičané jsou našimi naprosto korektními partnery, od kterých se řadu věcí učíme, a snad jsme v něčem inspirovali i je," říká Bernard.

Právě spojení v roce 2001 s Belgičany mu malí konkurenti nedokázali odpustit. "Nevadí. Jsme dnes sice podle zákona už zase malý a nezávislý pivovar, ale jsme teď členy "velkého" Svazu pivovarů," komentuje to Bernard.

Spojení s Belgičany přineslo humpoleckému pivovaru finanční stabilitu, která řadě jeho malých konkurentů dodnes chybí, a hlavně možnost dál úspěšně bojovat o český trh.

To uznávají i kolegové z branže. "Má výrazné charisma a umí riskovat, když mu jde o věc. Pozná možná dřív než jeho konkurenti, kam jde trend. To platí i o jeho strategickém spojení s Duvalem," říká Jan Veselý, šéf Svazu pivovarů a sladoven.

Je etické "kupovat" si trh?

Bernard se pustil do boje také pomocí rozšířeného nešvaru, kdy si pivovary "kupují" hospody - zavazují si hostinské všemožným způsobem k tomu, aby čepovali právě jejich pivo.

Dnes si už "opečovává" hospodské podle jejich pravidel.

"Od roku 1995 jsem tvrdil, a říkám to otevřeně dodnes, že se mi nelíbí princip kupování si hospod. Nevítězí totiž ten, kdo má lepší pivo, servis, buduje si poctivé a dlouhodobé vztahy," říká Bernard.

"Musel jsem ale kvůli konkurenci na tuhle hru přistoupit, jinak bych neměl šanci obstát. Dorovnávám tím konkurenční výhodu ostatních," vysvětluje, proč opustil část svých předsevzetí.

Ani potom ovšem nepřestal budovat "vlastní rybník".

Jako první vrátil na trh láhev s patentním uzávěrem, do které plnil sváteční ležák a přidával k němu kvasnice. Aby podtrhl atmosféru, začal navíc balit láhve do dřevěných bedýnek.

"Jasně, že vás bude brzy někdo další následovat, ale o to větší důvod zase přijít s něčím novým a udržovat si náskok," říká Bernard a přiznává, že řadu nápadů může zabít nejen nedostatek peněz, ale i špatné načasování.

Například pivo s přísadou whisky, které Bernard prodával pod označením Éčko a cílil hlavně na mladé, nakonec z nabídky stáhl. Ale dodnes se po něm lidé ptají.

"Netvrdím, že všechno jsou moje nápady. Koukám se do zahraničí, ale i do jiných oborů, co tam funguje," říká Bernard. "Líbí se mi třeba Guinness, a proto jsem měl nápad s pivem s lavinovitým efektem. A to tři roky před konkurenčním Velvetem," vzpomíná. Tehdy na tento nápad neměl peníze.

Co to je za "hejhulu"?

Posledním kouskem Bernarda je nealkoholické pivo. Hned od počátku prodeje předčilo očekávání. A Bernard se nebál dát na nealko pivo dokonce svůj obličej.

"Když za mnou poprvé přišla reklamní agentura s návrhem, kde jsem měl svůj obličej na lahvi, skoro jsem je vyhodil. Pak mě ovšem přesvědčil. Když je v tom kus sebeironie, to mi nevadí," říká Bernard, jehož holá lebka visí i na leckterém billboardu s reklamním sloganem "Bernard s čistou hlavou". Otázka na to, jestli si skutečně nechal kvůli té reklamě oholit hlavu, je poměrně častá. A odpověď: Nenechal.

"Na celou kampaň přišla řada ohlasů, většinou pozitivních, negativních bylo jen pár," říká mluvčí Bernarda Zdeněk Mikulášek. Jeden z dopisů přitom chválil Bernardovi lahev i pivo. Ale zajímalo ho, co je to za "hejhulu" vyfoceného na etiketě.

"Je to správný podnikatel, hovoří za něj výsledky. A přitom je i tou pověstnou štikou, která umí způsobit rozruch v našem českém pivním rybníku," skládá Bernardovi kompliment i Jiří Boček, šéf národního podniku Budějovický Budvar.

Vlastní cestou

Stejně jako dříve dokázal novinám a televizím nabídnout, co potřebují, i dnes pokračuje ve svérázné komunikaci s lidmi. Bernard tíhne k médiím přirozeně. Je to dáno i tím, že sám patří mezi zakladatele regionálního týdeníku na Opavsku nebo Radia Vysočina. Teď vydává vlastní pivní magazín.

"Je to můj způsob komunikace se zákazníky a partnery, který nikdo, pokud vím, nemá." Svůj magazín pojmenoval výstižně - Vlastní cestou. Nejde jen o pouhou propagaci humpoleckého piva nebo pivovaru, ale dodává do něj příběhy lidí, které se mu v něčem podobají - jdou vlastní cestou.

Jeho způsobem komunikace jsou i humpolecké pivní slavnosti.

"Před třinácti lety jsme začali s tím, že je třeba oživit ztichlé město," říká. Letos bylo na slavnostech okolo deseti tisíc lidí a hráli vynikající muzikanti z celé země i Slovenska.

Bernard proto chce původně pivní slavnosti od příštího roku převést na hudební festival. A jak sám říká, minimálně po slavnostech se v Humpolci pročistí vzduch, a opadnou i zbytky případných negativních vášní či závisti. Obr zde ... (iHNed)