Myslíte si, že Krakonoš je starý chlap? Tak se podívejte na etiketu trutnovského piva - je na ní muž v nejlepších letech, v plné síle. "To je jasné. Protože po pivu se mládne," vysvětlil s přehledem Jan Špalek, jeden ze spolumajitelů trutnovského pivovaru Krakonoš. Přestože české pivo je fenomén a vypije se ho v tuzemsku snad nejvíc "na hlavu" na světě, stále víc pivovarů se dostává buď do rukou zahraničního kapitálu, nebo zaniká. Trutnovský je jedním z těch, který odolává. Svou tradici udržuje již od roku 1582 (obrázek Krakonoše je ovšem mladší, pochází z roku 1895). Vaření piva v Trutnově má kořeny ještě starší. Podle historických záznamů mělo město "právo várečné" již v roce 1260, o osmdesát let později je potvrdil český král Jan Lucemburský. Tohle právo znamenalo, že pivo směly vařit vybrané měšťanské domy, které se střídaly podle předem stanoveného pořadí. Vypráví se, že Trutnovští si je ochraňovali stejně jako "právo mílové", které hájilo měšťany před konkurencí šlechty. Jakmile bylo za branami města objeveno jiné než místní pivo, dali konšelé sudy rozbít - stalo se tak například Janu Zilvarovi z Vlčič, který do Trutnova propašoval tři sudy svého moku. Pro pivovarníky to byly zlaté časy. Dnes si v trutnovských hospodách můžete objednat kdekteré pivo, a nejen z Čech. Ale Krakonoš, to je něco, na co jsou horalé hrdí.

Se stejnou hrdostí vás Jan Špalek provede pivovarem. Vyučil se tu tak trochu nedobrovolně, za minulého režimu nesměl studovat. Ale od té doby prošel všemi provozy. Dalo by se říct, že umí všechno, kdekoli může dnes, pár let před důchodem, něco zkontrolovat nebo v něčem pomoci. Přestože už dávno nevypadají pivovary jako ve filmu Postřižiny, s historií vaření piva se v trutnovském setkáváte na každém kroku. Tak například pro pivovar, předchůdce toho dnešního, který vznikl v roce 1582 spojením všech právovárečníků, se dokonce tady na horách pěstoval i chmel. Jedno z trutnovských návrší se proto jmenuje Chmelnice. Dnes se chmel dováží - stejně jako slad. Sladovna vyhořela v roce 1962 a nebyla už obnovena. Nejspíš proto tu nemají sládka. Historickým kouskem je samotná varna, kde výroba piva začíná. Obrovské měděné kotle dodala do Trutnova První brněnská strojírna při rekonstrukci ve třicátých letech minulého století a vaří se v nich dodnes. Zajímavé je, že tehdy byla varna stavěna na kapacitu 500 000 hl piva za rok. Nikdy tedy nebyla plně využita. Dnešní roční produkce, nejvyšší za poslední dobu, je přibližně 130 000 hl. Do plastových lahví se v Trutnově plnit pivo nechystají. Jednak je to prý špatná míra (půl litru člověk vypije, větší dávka zvětrává) a jednak je používání skla ekologické, neboť jde o vratný obal. Jan Špalek navíc tvrdí zajímavou věc - dnes už si jen minimálně chodí lidé do hospody se džbánem pro pivo. Buď jdou "na pivo", nebo si koupí lahvové. "Vidíme to na produkci. Nikdy v minulosti nebyl takový zájem o lahvové pivo, jako je dnes," konstatoval. Jan Špalek jako zkušený pivař tvrdí, že skoro každé pivo je dobré. Záleží na náladě zákazníka, na jeho momentální chuti a samozřejmě na tom, jak s pivem nakládá hostinský.

Pivovar Krakonoš je jeden z mála u nás, který stále pro vaření piva používá hlávkový chmel, zatímco jiné podniky už přešly na chmelové granule. "Vaříme klasicky a máme za to, že pro přírodní pivo jsou nejlepší přírodní, základní suroviny," vysvětlil Jan Špalek. Voda z pivovarské studny stačí zásobovat výrobu celoročně, dovážený slad se vybírá velice pečlivě. Pivo není ani pasterizováno, ani chemicky stabilizováno. Nejmodernější vymožeností je tu nový "dolešťovací a dočišťovací" filtr. Dobře filtrované pivo vydrží bez dalších úprav (při dodržení skladovacích podmínek - významně dodává Jan Špalek) minimálně padesát dní. A lidé, kteří tu pracují, se nemění. I to je pro kvalitu piva důležité. Jsou svému pivovaru věrní. Ubývá jich však. Když Jan Špalek začínal v ležáckém sklepě, pracovalo tam jedenáct lidí. Dnes stačí tři. "Jak se provoz automatizuje, potřebujeme méně lidí. Ale přece nepřipravíme lidi o práci, kterou dělají řadu let," zjednodušuje Jan Špalek personální filozofii firmy. "Počkáme, až jdou do penze, a nebereme nikoho nového. I penzisté sem pak chodí na dva či tři dny v týdnu na brigádu a mohou si něco přivydělat. Je to dobře a lidé už si dneska práce váží, jsou ochotni všechno se naučit, kdokoli tu může za jiného všude zaskočit," dodává. Možná právě proto, že sám prošel celou výrobou, je podle něj nesmírně důležité dodržovat veškeré bezpečnostní předpisy: "Spousta lidí to považuje za vyhazování peněz. Ale na tom se nedá šetřit."

Když přešel Krakonoš do soukromých rukou několika podnikatelů (všichni v pivovaru pracovali a znají ho jako své boty), málokdo jim dával šanci přežít. "Smáli se nám, že vozíme pivo v otlučených autech. Přežili jsme dvanáct let, dnes máme mercedesy. Jen se musí umět všude šetřit, držet kvalitu," vysvětlil Jan Špalek. Majitelé pivovaru netouží po tom, rozvážet pivo do velké dálky, ale nebrání se tomu. Pivovar zásobuje hospůdky, restaurace a horské boudy od Trutnova až k Bydžovu, Červenému Kostelci, na Rýchory, dodává lahvové pivo do obchodní sítě, ale neodmítá zákazníky z větší dálky. Před časem se trutnovské pivo zabydlelo až v hospodách na jižní Moravě v okolí Znojma. (Vlasta)