Vyrážíme na dlouho plánovaný výlet do Třebonic, kde víme, že je schovaná jedna pražská minipivovarská perla. Chceme ochutnat produkci v místě, kde vzniká. Volíme cestu od metra Stodůlky, pěšky přes pole, po úzké, ale celkem frekventované silničce. Procházíme Třebonicemi okolo pivovárku a Staňkova statku a jdeme dál po silnici směr Kemp, neboť dle instrukcí na netu, je třeba projít Kempem do restaurace pivovárku. Instrukce nás dovedla po procházce slušně vybaveným Kempem, který byl celkem hojně obsazen Němci a Holanďany zpět ke statku, kde vidíme verandu a vchod do hospůdky. Na verandě sedí pár lidí, ale uvnitř je zatím zcela prázdno. Volíme sezení uvnitř, hospůdka ( nebo restaurace jak je uvedeno na netu), je vyzdobena převážně pivními etiketami a pivními oceněními. A má více míst a stolů, než jsme z pohledu z venku čekali. Přicházíme s velkým očekáváním, páč Staňkova piva chutnáme vždy, když na ně narazíme ( nejčastěji v naší pivní čítárně – knihkupectví Volvox) a vždy minimálně zaujmou, většinou však nadchnou. Jen je otázka, co bude v hospůdce u Kempu z bohaté Staňkovy produkce vůbec na čepu... Koukáme na tabuli a vidíme, že nás čekají ochutnávky 3 pivek. První volba je jasná - 10 stupňová Krvavá Marie- Weizenlager. Příjemné, lehké, pšeničné pivo s ovocným nádechem v chuti a lehce citrusovo kořenité vůně, fajn kousek. Pozitivní vjemy narušují ataky komárů, kteří se rozhodli nás sežrat ještě než dopijeme první pivko. Je třeba zvýšit přísun vitamínu B, když nemáme repelent. Vkládáme důvěru v Semíra 12 sv. ležák, který je další kus, který dáváme. Světlý ležák je uvedeno na tabuli u výčepu, ale donesené pivo, je jantarové barvy, s hustou bílou pěnou, která se nám drží na horním rtu sakra dlouho. Vůně Semíra je lehce nasládlá, ale kořenitá. V chuti je lehkost a v druhé fázi příjemná hořkost. Úplně jiné pivo než Krvavá Marie, ale také výborné. Ale komáři nedávají pokoj, tak jdeme na další kousek, Mamba, tmavý ležák. Hady nesnášim, tak snad náš neuštkne. Ve vůni lehká kávovina, v chuti lehký karamelový nádech s příjemným sladko-hořkým dozvukem. Na 12ctku působí trochu těžším dojmem, ale chutná nám, tak si dáváme ještě jedno.

V průběhu večera je vidět, že hospůdka má asi jako hlavní činnost krmení obyvatel kempu. Možná proto jsou v nabídce jen 3 druhy pivek z bohaté tvorby pana Staňka. Ale stačily nám. Jsme rádi, že jsme mohli ochutnat pivko v jeho domácím prostředí, ač bychom, kdybychom nebyli znalí, vlastně nepoznali, že hospůdka patří nejen ke kempu, ale i k jednomu z nejoriginálnějších českých minipivovárků.