Čtyry prameny a zapomenutý básník aneb Filologický příspěvek k historii piva

Procházel jsem se Prahou, konkrétně Novým městem. Náhle jsem strnul v němém úžasu. Můj zrak se totiž odpoutal od dlažby a pozvedl na úroveň podlahy 1. patra domu Ostrovní ulice 16. Nad průjezdem jsem spatřil tvář upomínající T. R. Fielda! Ano, byl to on.

Dnes je tento literát i jeho dílo (především tři básnické sbírky: "Lomikel na dlásnech", "Kruhy pod očima", "Kosočtverce na ohradách") prakticky neznám. Do jisté míry je to škoda. I když je, aspoň podle mého, takřka pro každého básníka důstojnější být zapomenut, než figurovat třeba v čítankách vedle básníka Pavla Kohouta.

Tedy, naštěstí pro T. R. Fielda, učebnice humanitárních oborů nejsou spravedlivé. Tak tam T. R. Field, jako i jiní, uveden není. Další tam, což nebudu dále komentovat, zas uvedeni jsou. Omezím se jen na konstatování, že pro naší současnost nevidím žádné štěstí v tom, že je dnes pro Čechy výrazně známější osobností František Josef než Josef František. Ale díky tomu, že literární odkaz T. R. Fielda je i s osobou autora vcelku neznám, je neznámé jeho vysvětlení jedinečnosti jistého piva. Toto pivo bylo shledáno svého času tak vynikajícím, že našlo mnoho napodobitelů a dalo napodobováním původního vzniknout celé skupině piv plzeňského typu.

T. R. Field vůbec podal více vysvětlení, která zapadla. Našel vcelku přijatelné vysvětlení třeba pro původ Čechů. Podle něj první Čech vznikl následkem setkání dvou mladých lidí na břehu řeky porostlém vrbami. Jestli si dobře vzpomínám, tak to byl mladík s dívkou, nebo obráceně. Ani jeden nebyl Čechem, ti tehdy ještě neexistovali. Došlo mezi nimi k jisté činnosti, kdy si pravděpodobně ani jeden plně neuvědomoval, že zakládají národ. Ale národ založili, protože se za nějaký čas narodil první Čech. Zní to dost pravděpodobně, protože obdobným způsobem se dnes při životě udržuje nejen národ český, ale i ostatní národy. Role řeky nebo jiného vodního zdroje není, aspoň dle mé zkušenosti, při tom zvlášť podstatná. Ale pro vznik dobrého piva je role vodních zdrojů zásadně podstatnější.

Proto ono jedinečné pivo vznikalo dle názoru literáta v místech, kde byly k dispozici velmi specifické vody čtyř řek, které dnes známe pod názvy Úhlava, Úslava, Radbuza a Mže. Chmel, slad, kvasinky, dvourmutová technologie a další faktory se na tom také podílely. Ale tyto faktory jsou přenosné, pouze vodní zdroje jsou individualizovány lokalitou. Proto pro jedinečnost tamního piva bylo zásadní citlivé a vyvážené použití tamních vod, tedy vod zmíněných řek. Vlastnosti těchto vod se odrazily v názvech řek a zároveň varovaly před nebezpečím jejich neuvážené či nepřiměřené konzumace.

Rozeberu to nyní po tocích:

Nepřiměřené požití vody z řeky dnes známé jako "Úhlava" se projevuje snížením schopnosti artikulace a jistou blábolivostí. Prostě huhláním. O tom svědčí starodávný název této řeky, byla zvána "Huhlava". Postupem doby jméno bylo zkomoleno na "Úhlavu".

Název druhé řeky, a to "Úslavy", tak zkomolen nebyl. Varoval však před tím, že její vody mohou člověka přivést do stavu, kdy se po jejím požití dostane do takové nálady, že se v důsledku prostě uslaví.

Třetí má také velmi nebezpečnou vodu. Její nestřídmá konzumace vyvolává v postiženém pocit, že se stal obecnou autoritou a ztrácí cit pro proporce. Rozumí náhle všemu a je oprávněn vše kolem komentovat a opravovat, velkorysost a pochopení u něj absentuje. Jeho názor se mu jeví pro všechny závazným principem všehomíra. Prostě se zanícením buzeruje. Proto se řeka s touto vodou slove "Radbuza".

"Mže" je opět zkomolený název. Původní název varoval před tím, že přílišné požití její vody může v člověku následně vyvolat bolení hlavy, pocity nevolnosti, slabosti a neuhasitelné žízně. Takový člověk potom přímo mře. Proto se řeka tehdy, před jazykovým vývojem, jmenovala "Mře".

Podotýkám, že v přiměřených množstvích se nebezpečnost uvedených vod v pivu zvlášť neprojevuje, vyniká jejich chuťový přínos. V podmínkách nepřiměřené konzumace jsou ale projevy často velmi silné, svou roli hraje ovšem i individualita konzumenta. Mimo zkvašené produkty nejsou jejich účinky tak snadno pozorovatelné, je to tedy pravděpodobně výsledek vzájemného spolupůsobení.

Z výsledku filologického úsilí T. R. Fielda je zřejmé, že toto pivo muselo být jedinečně dobré. Vždyť to bylo pito (to pivo) i přes nebezpečí, kterého si byli předkové, jak dokazují názvy řek, jasně vědomi. Jinak by byly názvy řek nesmyslné. Naši předkové žili ve světě nevyznávajícím nesmysly. Bílá nemohla být bělejší než bílá a svoboda jedince nemohla být základem prosperity. Bílá byla bílá. Základem svobody jedince byla jeho prosperita, svoboda nebyla spatřována v úpadku. Jedinci i celé národy krmené výhradně svobodou rozhodně neprosperují. Nutriční hodnoty svobody jsou přijatelné snad pouze pro anorektiky.

Ale dosti anorexie, vracím se filologii. Podařilo se mi zaopatřit jazykovědné zápisky, které navazují na uvedené publikované závěry T. R. Fielda. Jejich resumé podává vysvětlení pro další historický vývoj nejen oblasti na soutoku uvedených čtyř řek, ale i pivovarnictví.

Jak dokládají doklady z roku 1088, každý v Čechách byl s to vařit si pivo volně a měl na to právo. I v oblasti spojení uvedených čtyř řek, kde bylo proslulé svou kvalitou. Ale postupně schopnost vařit si pivo pro svou spotřebu upadala, schopnost konzumovat jej však zůstávala nepostižena.

Proto se začalo pivo vyrábět "na kšeft". Zde cílem snažení není kvalita produktu, ale rozdíl mezi pořizovací a prodejní cenou. Někdo toho dosahoval svým vlastním přičiněním. Ale to vyžadovalo jistý um a píli, proto začal být tento rozdíl zvyšován snižováním pořizovací ceny plíživými úsporami na surovinách a pracnosti se stejně plíživými změnami kvality. Ta se také snižovala. "Úsporný produkt" však zachovával markantní znaky původního produktu a tak byl postupně zaměňován původní za horší úsporný. Tedy byl ve své kvalitě przněn. Je pravděpodobné, že tento proces probíhal opakovaně. A není důvod domnívat se, že ustal.

Toto probíhalo i v oblasti slévání čtyř řek, kde máme záznamy o komerční výrobě piva již z roku 1192. Místo, kde k tomu docházelo, protože asi ještě byla v živé paměti kvalita původních piv, bylo prapředky velmi pravděpodobně zváno "Przeň". Důkazy to vylučující nejsou. Dnes, když už jsou původní produkty zcela zapomenuty, je to však "Plzeň". Tento možný zdroj dnešního jména "Plzně" je mnohdy popírán a odmítán, a to nejen z reklamních důvodů, ale i proto, že to uráží jemnocit poctivých a čestných obyvatel místa.

Také to, že nekoordinovaným slitím vod došlo ke ztrátě jedinečných původních vlastností, se odrazilo v názvu tam vzniklého toku. Tento tok, protože bral původní kvality vod, je zván "Berounka". Ta je totiž dosti zvláštní řekou, protože nepramení, jen odtéká.

Tolik filologický přínos T. R. Fielda a jeho pokračovatelů k poznání historie, kterou si dovolím doplnit dalším.

Obecný úpadek schopnosti vařit si pivo svépomocí oproti schopnosti jej konzumovat nejlépe dokumentuje výnos krále Vladislava z roku 1485, který pověřil právem vaření piva pouze stav rytířský a panský. Proběhlo to bez odporu a bouří. A to prosím v Čechách, které půlstoletí před tím bojovaly s několika křížovými výpravami! Jedním důvodem, proč počátkem 15. století Češi zvedli rukavici hozenou tehdejší Svatou říší, bylo, mimo jiné to, že si kněz při přijímání popíjel sám, nedal nikomu ani lok. I z toho je vidno, že, i když zde šlo konkrétně o víno, těžiště obecného zájmu vývojem bylo přeneseno do oblasti pouhé konzumace.

V důsledku nastoupila v současné době éra továrních náhražek. U nich prakticky již není možno hovořit o pivu. Používané suroviny (včetně vody, ta je maximálně tak z Berounky) a technologické postupy nemají s původními mnoho společného, takže i produkt je jiný. Ale je stále "plzeňského", tedy "przeňského", typu. Tak vlastně pivo zaniká pod náporem továrních "prýpiv/pivolínů". Z paměti mizí znalost piva. Kvalita je nahrazována reklamními hesly.

I když jsou i slogany výstižné a pravdivé. Třeba jsem se poměrně nedávno napil výčepního Staropramenu. Okamžitě po dojmu z prvního doušku, mi vytanulo na mysli, že mám něco udělat jinak. Poučil jsem se. Od té doby Staropramen, nejsem-li v tísni, prostě nepiji. Jiné značky tak jasná a pravdivá reklamní hesla nepoužívají. Bohužel. Dovolím si jen tiše doufat, že pivo nezanikne. Alespoň tedy dřív než já.

Stejně jako doufám, že T. R. Field nezanikl následkem šetřílkovství a zároveň zpupnosti svých obdivovatelů. Nevím, jak zemřel, ale jeho poslední básnická sbírka byla nabízena ve třech provedeních. Bylo to provedení laciné brožované a dvě dražší provedení vázaná v kůži. Jestli si dobře pamatuji, kniha s vazbou v kůži prasečí stála 150,- Kč a kniha vázaná v kůži autorově 50,- Kč. Proto nelze vyloučit, že jej lakotní snobové, kteří se nespokojili s brožovaným vydáním, vlastně svlékli z kůže, aby to v knihovně pěkně vypadalo...

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře

Rosťa

středa, 23. prosinec 2009
18:30

Dle informací Foggiho jest u něj ke koupi zde

http://lege.cz/varia.htm

poslední kus

T. R. Field - Kosočtverce na ohradách.

což je "Nejobsáhlejší soubor Fieldova díla uspořádaný Petrem Kovaříkem. Paseka 1998. Pevná vazba s obálkou. Stran 368. Cena 325 Kč."
zn V12

---

napsal(a): Rosťa [Odpovědět]

Miloš

středa, 23. prosinec 2009
19:18

to Rosťa: Podotýkám, že, nehledě na cenu, toto vydání není vázáno v kůži. A to ani v kůži autorově, ani jiných dobytků.

---

napsal(a): Miloš [Odpovědět]

Adsense

21. listopad 2024
10:00

---

posted by: Inzerce

Henri

úterý, 22. prosinec 2009
20:02

Také pěkné: http://lege.cz/kytlice/field.htm

---

napsal(a): Henri [Odpovědět]

Rosťa

úterý, 22. prosinec 2009
20:09

to Henri: Tak tos mě dostal! Odkaz na stránky pana doktora Hýska, čili Foggiho, ledžendárního autora mj. božské punkové opery Školníkův byt, to se jeho vemírnému souputníkovi Milošovi sevřel kruh až mysticky! Henri, ty mě zajímáš!!

---

napsal(a): Rosťa [Odpovědět]

Miloš

úterý, 22. prosinec 2009
18:50

Děkuji nesmírně za čítankami zapomenutého básníka. Jsem velmi potěšen, že jeho dílo žije. Také mi lichotí vysoká úroveň a odolnost P.T. čtenářstva Pivního infa, které, ač je schopno docenit dílo T.R.Fielda, trpělivě snáší mé psaní. Tato trpělivost a tolerance je mi pobídkou, abych v těch nesmyslech pokračoval. Návdavkem přidám jeden, a to můj nejoblíbenější, literární zádrhel z pera tohoto pomníkem nevelkého velikána naší slovesnosti:

Nahoře radost,
dole žal,
až bude Doležal nahoře,
zapomeň dole na hoře.

Není na výklad tak jednoduchá, což brání její popularizaci. Proto si dovoluji doplnit, že i sám autor se klonil k názoru, že toto dílo zachycuje citové zrání blíže nespecifikované mladé dívky. Ta miluje jistého Doležala. I pak jsou dva možné výklady. První je, že dost možná odjela na hory s jiným. Druhý pak nemá s turistikou nic společného.

---

napsal(a): Miloš [Odpovědět]

Rosťa

úterý, 22. prosinec 2009
19:41

to Miloš: Ale pane doktore! I druhý výklad jest turistice dosti blízko! Pomněte, že to přeci bývaly překrásné výlety v světy čarokrásné, cožpak ctěná paměť vaše toto potlačila v mhy zapomnění?

---

napsal(a): Rosťa [Odpovědět]

Miloš

středa, 23. prosinec 2009
15:11

to Rosťa: Milý Rostíku. Pamět mi, bohužel, neslouží už dlouho. Naopak jí, mrše, posluhuji již dlouho. Pamatuje si totiž mnohdy i události, co bych si raději nepamatoval. A naopak. Mnohé události, jež bych si i rád pamatoval, kdyby se staly, prostě neobsahuje.
Ani nevíš, jak se těším na senilitu, kdy si budu své vzpomínky volně fabulovat bez malicherného ohledu na skutečnost.

---

napsal(a): Miloš [Odpovědět]

Tchoř

pondělí, 21. prosinec 2009
21:59

A málokdo ví, že T. R. Field, alias Theodor Adalbert Rosenfeld, zvaný Bohdan Vojtěch Šumavanský anobrž Vratiprst Choromysl Krombožinec, napsal tuhle dnes takřka lidovou:

Mým domovem tichá je putyka,
mou ženou sklenice plná,
mou vášní bývala gotika,
teď baroka smetla mě vlna.

Když nocí domů se potácím
a hledím do oken spáčů,
jen vlastní stín svůj provázím
a sám nad sebou pláču.

Pak v rezavém zámku klíč zachřestí,
dům zeje jak hrobu jáma.
Nám láska zvrhla se v neštěstí,
já sám jsem, a ty sama.

A proto mi ta tichá putyka
dál musí domovem býti,
než zároveň s ní v noci dobliká
i kahan mého žití!

---

napsal(a): Tchoř [Odpovědět]

moreli

pondělí, 21. prosinec 2009
10:24

Tohle je fakt dobrý: ..."Úsporný produkt" však zachovával markantní znaky původního produktu a tak byl postupně zaměňován původní za horší úsporný. Tedy byl ve své kvalitě przněn. Je pravděpodobné, že tento proces probíhal opakovaně. A není důvod domnívat se, že ustal."

---

napsal(a): moreli [Odpovědět]

CzechBeerMan

pondělí, 21. prosinec 2009
07:56

Miluji básníky , .... o mnoho více než zedníky ! Pěkný poučný článek. I to patří k pivu .

---

napsal(a): CzechBeerMan [Odpovědět]

píra

neděle, 20. prosinec 2009
20:49

Mimochodem již Bohuslav Balbín v 17. století vysvětluje vynikající chuť novoměstského a staroměstského piva čistotou vody u pravého břehu Vltavy, kam se vlévá čistá Sázava a nepitelnost malostranského (dnes bychom mohli říkat smíchovského) piva levostranným přítokem kalné Berounky.

Ještě od T.R. Fielda:

Nápis na půlitr
Nemluv mnoho jako trdlo!
Nikdo z tebe nezmoudří,
tobě pak jen vyschne hrdlo!

---

napsal(a): píra [Odpovědět]

píra

neděle, 20. prosinec 2009
20:44

Bežubý žádrhel
Diš uš bylo pšešně děšet,
dědeček še začal věšet.
Že už nění jako kdiši,
von tam nežát požát viší.

A že je to čižej dědek,
nění na to žádnej švědek.
Pjoto ať tam požát viší,
tak bežubej jako kdiši.

Jedna z nejoblíbenějších. Velmi mile mně překvapuje, že ještě někdo T.R. Fielda zná a čte. Nejvíc básní, co znám nazpaměť, je od něj. Zapomenutý génius.
A mělo bybýt zmíněno, že jeho matka pocházela z Koutu na Šumavě (proto si později změnil jméno na Šumavanský) a jeho otec byl veneorolog.
Na Újezdě měl vinárnu, ale jelikož byl sám jejím nejčastějším hostem, nebylo to příliš úspěšné podnikání...

Absolutní pravda
Třebas mi i hlavu za to utni,
je přec jedna pravda absolutní,
krutá ja zlo v Pandořině skřínce
a to nikdo nezmění:
Když tě zavřou do blázince,
je to vskutku k zbláznění.

Já ho miluju...
Neházejte berly tchyním - nechte je pajdat

---

napsal(a): píra [Odpovědět]