Cílem je páteční den, počasí výletu moc nepřeje, ale naše čtyřčlenná kompletní kladenská grupa si tím nenechá zkazit očekávání ani náladu. Dorážíme celkem bez problémů a velmi rychle a náš první cíl vede logicky do Pivovaru u Orloje, který jsem ještě nenavštívil, loni jsem nebyl a předtím ještě nebyl otevřen. Moje očekávání tedy rozhodně splnili, celý objekt je velmi vkusně zařízen a zasazen do objektu chrámu chmele a muzea, jak kdyby tam byl odjakživa a celkový provoz, výzdoba a vůbec všechno kolem budí dojem jako kdyby pivovar existoval už dlouhá léta. Jídlo slušné, rychlá a příjemná obsluha a hlavně - pivo. Tak to se opravdu povedlo a s tou poctivostí jsou bych řekl na samé hraně. Zejména jedenáctka neboli žatecký samec je pivo vynikající s výraznou chutí kvasinek, jako kdyby kvasilo ještě v půllitru :o) Chmelový ležák je oproti tomu dosti hořký a speciál chmelová královna je další skvost, nasládlá chuť a moc dobrá.

Po zdegustování jdeme do centra dění a to samozřejmě na náměstí, kde se to hlavní odehrává. Ze začátku je všechno v jakémsi rozběhu a vše působí jakoby unaveně, ale zdání klame. Na začátek mě překvapil budějovický měšťanský pivovar se svým kvalitním nefiltrovaným Samsonem, od něhož jsem nic zvláštního přitom neočekával. U suchdolského Jeníka je veselo, hraje se na harmoniku, pan výčepní oproti tomu působí dosti sklesle, asi mu přišli účty, ale pivo má tedy dobré. Od Ústí jsem ochutnal brusinku a jejich piva mi zatím chutnala všechna. V Plzeňském stánku, který jsem obcházel obloukem (protože přece nebudu pít na pivních slavnostech plzeň) jsem ale byl kolegou upozorněn na melantrich na čepu, takže jsem samozřejmě nepohrdl. Kdysi býval u žateckého pivovaru i malý obchůdek s výčepem, ten je ale k mému překvapení zavřený, takže beru zavděk jen stánkem s žateckým. Po shlédnutí různých atrakcí a konstatování, že zde asi pivaři ani být nemůžou jdeme rychle pryč, protože i z pohledu se zvedá žaludek :o)

Mnichovský Paulaner je takový standard, který ničím nepřekvapil, ale ani neurazil. Ale překvapení na mě teprve čekalo a to v podobě stánku s nomádem z rozmanitosti. Ten nebyl avizován a jelikož se řadí mezi mé velké oblíbence a favority tak hned samozřejmě ochutnávám a to hned novinku "žižkovkého svrchňáka", který byl vynikající!

Naproti nešel přehlédnout stánek s taschenbergem. Říkali jsme si, jestli opravdu dorazí a opravdu. Kvůli jistým dávným sporům když ještě epicentrum bylo na Havlíčkově náměstí na Žižkově, jsem ho chtěl vzít obloukem, ale nedalo mi to. Nabídka sestávající se z 8 piv + radlera bila do očí a šel jsem tedy na věc. Hlavně 3 různé druhy výčepní desítky mě zarazili - něco takového se jen tak opravdu nevidí, ale budiž. Zajímavý byl i 34 stupňový speciál. Myslel jsem, že PIVO jako takové má strop na 33 stupních, tak nevim, asi to byla nějaká pivní brandy z buštěhradu :o) no nic, na košt jsem vybral staročeský ležák a ono se to opravdu dalo pít a nebylo to tak špatné. Ostatní piva nevim, ale jestli to toho pána baví, tak ať pokračuje, je to lepší než se vybíjet u nás na hokeji :o) V tomhle má asi vetší talent a není to tak špatné.

Další přišel na řadu Pacov, kde jsem zkusil malinu, taktéž přiznávám, že jejich piva mi zatím vždy chutnala. Konopná paka standard a rozhodně lepší než ta třeboňská, to tvrdím pořád. Radniční taktéž kvalitní a taktéž jsem ještě od nich nic špatného neochutnal, tentokrát Ignác byl velmi dobrý. Skromný mutějovický stánek jsem také neminul a zamířil ke Koutskému, tato piva už taková překvapení nejsou, ale slušná pohoda jako vždy. Běleč nabízela IPU na kterou jsem měl velkou chuť, ale vzhledem k předchozí konzumaci jsem volil lehčího Cara :o)

Dále už to byla jen tekutá kulisa ke koncertům v podobě ověřených věcí, které nemá cenu hodnotit a to Modré luny, Rebela, borůvky, Holby, Ježka a Pátera.

Musím vyzdvihnout výkon hudební produkce. Jsem spíše tvrdšího ražení, ale Ewička Farna svým výkonem snad neurazila ani zatvrzelého rockera. Pak už to ale bylo z jiného soudku - Blue Effect s nesmrtelným Radimem Hladíkem předvedl klasiku, ETC s Láďou Mišíkem bych už zvedl o další stupeň navrh, protože to je lekce českého bigbítu. Opravdová lahůdka ale měla teprve přijít s reunionem Flamenga vzhledem k výročí legendárního "kuřete v hodinkách". To byla lahůdka a srdce plesalo. Jinak celkově organizace byla z mého pohledu velmi slušně zvládnutá, bylo dostatek jídla i pití, ceny v rámci mezí, záchody skoro na každém rohu. Byl to příjemný den v krásném městě Žatci a kdo ještě nikdy nebyl, lze jen doporučit další ročníky a mě čekat napřesrok. Howgh