Posilněn úspěchem, že se mi před týdnem při třetí návštěvě Miletína konečně podařilo ochutnat Pytláka, tajně jsem vmanévroval manželku do návštěvy dalšího minipivovaru. Má žena je něco jako malamut, pokud neujde alespoň 15 km denně, začíná být silně nervózní. Naordinoval jsem jí tedy výstup na Ještěd (po sjezdovce) a následný pochod po jednom z ještědských hřebenů do Krásné Studánky.

V hotelu Ještěd točí PU za 46 a blíže nespecifikované tmavé (patrně Kozel) za tutéž cenu, musel jsem tedy s pivem počkat až do Studánky. Asi pět km před cílem však začala manželka tuhnout a já začal být nervózní, zda si vůbec stihnu dát Antala. Kombinací slibů, vydírání, že nestihneme autobus do Prahy, a nešetrného vláčení za ruku jsem docílil toho, že krátce před šestou hodinou jsme stanuli na okraji Krásné Studánky.

Průchod obcí po hlavním tahu kamsi do Polska byl pravým peklem a neobvyklá koncentrace štěkajících psů nám na psychice taky nepřidala. Po chvilce bloudění jsem ponechal vysílenou ženu na autobusové zastávce a letěl do pivovaru. Úplně na kraji vesnice jsem spatřil opuštěný rodinný domek, když jsem ho ale obešel, objevila se přede mnou zahrádka, na níž sedělo dobře třicet lidí. Rychle jsem objednal Antala. Už jsem ho ochutnal v ZČ, ale chtěl jsem ho zkusit přímo u zdroje. V ZČ jsem byl jeho chutí potěšen, tady mne však čekalo zklamání, pivo téměř bez chuti, naprosto nesmyslně podchlazené, fajn pro pacienty po trhání mandlí. Tak snad příště.