Také se vám někdy přihodilo, že jste přijeli do nově otevřeného minipivovaru, abyste ochutnali jejich nové pivo, oni vám „něco“ natočili a až po nějaké době jste zjistili, že jste tam vlastně pili úplně něco jiného? Mně ano a několikrát…

Takhle jsem byl před lety velmi zklamán z Oslavan. Měsíc po otevření tamního pivovárku jsem si tam vyrazil na výlet, abych ochutnal jejich nové pivo. To bylo bez chybičky, obsluha i prostředí také, odjížděl jsem tedy spokojen. Až pár týdnů poté jsem zjistil, že vlastní pivo tehdy ještě nevařili a že jsem pil pivo z Kácova, který jim v počátcích vypomáhal.

Proti pivu z Kácova samozřejmě nic nemám – bylo, je a doufám že i bude stále pivem výborným. Vadí mi však přístup obsluhy, která mě tehdy neupozornila na to, že vlastní pivo ještě nemají a že mi mohou nabídnout jenom pivo, které je sice uvařeno někde jinde, ale podle jejich vlastní receptury. To už bych nepovažoval za klamání mé osoby a mohl bych si rozmyslet, zda si takové pivo dám nebo ne.

Případ Oslavan samozřejmě není jediný, jinak bych s tímto příspěvkem ani nezačínal.

Dalším minipivovarem, kde zpočátku vlastní pivo netočili, je např. Loket. Zde však na mě žádné překvapení nečekalo. Přijel jsem totiž připraven či spíše informován, a to přímo panem Novákem z Velichova, který pro ně zpočátku pivo vařil. Zde už se jenom mohu ptát: kolik asi takto informovaných hostů do Lokte přijelo?

Do třetice všeho „dobrého“ – Davle, hotel v pivovaře. Nejeden z mých známých naletěl. „Pili jsme Davelský ležák,“ chlubili se. Jaké však bylo jejich překvapení, když jsem jim oznámil, že nepili místní pivo, ale pivo z Chýně. Ale na druhou stranu, když se v Davli zeptáte na původ „jejich“ piva, sami vám prozradí, odkud pochází. I přesto si myslím, že zákazník má právo na informaci o nabízeném produktu. Pokud má nějakou zjevnou vadu – což odlišné místo původu je – měl by být na to upozorněn.

Případ čtvrtý – nejmenovaný pražský minipivovárek. Otevřel dříve, než bylo navařeno. První pivo tak logicky bylo odjinud. A dnes? Když nestíhají, nechají si vypomoci také někde jinde. A dozví se to zákazník? Nedozví, jak jinak.

Mají to snad minipivovary zapotřebí? Jsou jim zákazníci vážně zcela lhostejní? Předpokládají snad, že k nim chodí pouze lidé, kterým nezáleží na původu piva, ale jenom na značce?

A co třeba oficiálně uznávané degustační soutěže? Lze je potom vůbec brát vážně? Pokud si pivo nechám někde uvařit, protože nestíhám nebo protože se mi poslední dobou nedaří, někam ho poté přihlásím jako své a nakonec se s tímto „cizím“ pivem umístím lépe než pivovar, který mi jej uvařil a který se mnou soupeřil v téže pivní kategorii a zcela propadl? Jak se potom k tomu postavit? Přiznat se nebo dělat mrtvého brouka?

Toto se skutečně stalo. A není tomu tak dávno. Do nejmenované soutěže byl přihlášen vzorek piva, který nepocházel z minipivovaru (a teď skutečně nemám na mysli žádné z nealko piv vařených v Protivíně pro jiné pivovary, které pak namísto něj sklízejí ovoce slávy), který jej přihlásil, ale úplně odjinud. Do téže kategorie byl však přihlášen i vzorek z pivovaru, který toto pivo na zakázku vyrobil. Tentýž výrobce, tatáž receptura, různé šarže. Výsledkem je druhé místo pro minipivovar, který výrobu piva zadal, a totální propadák pro pivovar, který toto pivo uvařil.

Že se vám to nelíbí? Mně také ne. Ale řešení je, bohužel, v nedohlednu. I majitelé a sládci minipivovarů jsou jenom lidi a pokud budou chtít někoho klamat, těžko jim v tom zabráníme…