Pravidelně navštěvuji každoroční jarní českobudějovické slavnosti piva. Chtělo by to ze strany pořadatele změnu. Koncept slavností zřejmě uvíznul někde hluboko v minulosti, kdy publikum bylo nenáročné, a kdy zcela nezajímavé a mimoňské téma pivní kultury nastoloval jen umanutý pivní vizionář Kočka.

Tekoucí voda na stáncích na vypláchnutí skla? Nebo snad dokonce mycí stojany pro veřejnost? Ale jděte – u nás na slavnostech si není ani kam sednout. A na záchody se stojí fronta (alespoň dokud je ještě světlo, pak jim na to všichni, ech, no – věřím, že jen močí...). Bohužel ani nošení v názvu zmiňovaných vlastních bažantů by neřešilo mnohem větší problém návštěvnic. Zalomená fronta dobrých dvaceti paní, žen a dívek vyloženě žalovala. Asi nikoho nenapadlo, že i krásné a vznešené dámy provozují něco tak přízemního, jako je vyměšování.

Možná se zas v tiskové zprávě dočteme tradiční klišé, že pivo teklo proudem. Z logiky věci mi vyplývá, že podobnou rychlostí a v podobném množství, jako teče ze všech výčepů na výstavišti, musí zas vytékat z návštěvníků (ano, vím, že něco se vyloučí i pocením). Někde to umějí řešit mobilními toaletami, ale k nám do krajského města to ještě nedorazilo.

Je v pořádku, že chce pořadatel na akci vydělat. Ale nemělo by být na první pohled vidět, že je to za každou cenu. V prostoru kolem stánků si nebylo kam sednout. Není divu, když zábor další plochy znamená další náklady pro zúčastněné pivovary (mimochodem i povinnost EET, která na většinu z nich dopadne až v příští vlně). S přáteli jsem schopen se bavit i ve stoje, ale posezení s pivem je přece jenom příjemnější. A což teprv takový luxus, jako moci si na chvíli pivo odložit! Možnost stísněného sezení v místech s randálem mě nezajímá, o hudební produkci stojím asi tak jako o pánskou obsluhu dole bez. Ale budiž, už jsem se naučil žít s tím, že jsem menšinový suchar. To si ale vážně mám v roce 2018 donést na výstaviště i vlastní židličku?