Dáte mi za pravdu, že každý kolektiv má v sobě tzv. „zdravé jádro“, ať už se tím výrazem myslí cokoli. I PRK, jak se ukázalo, má své „zdravé jádro“. Zde tím myšleno vytrvalost v účasti. Stalo se již tradicí, že poslední sezení PRK není soutěžním, ale spíš přátelským posezením, i takovou malou generálkou na Silvestra, s předem určeným typem piv. V roce loňském byla tématem belgická trapistická piva a to s odborným komentářem páně Felčarovým. Pro závěr letošního roku jsme tak vysoko nehleděli. Na posledním, soutěžním sezení bylo jednohlasně dohodnuto, že okoštujeme vánoční speciály, jaké kdo sežene. Nadšení veliké, účast většiny členů PRK přislíbena. Ovšem „šedá jest teorie, zelený strom života“. Přislíbená účast se postupem času zmenšovala, zmenšovala a nestala se sice „nejmenší na celém světě“, ale nakonec (netradičně) v úterý 30. 12. dorazilo do Zlejch opravdu jen to „zdravé jádro“. Henri, Rosťa, moje maličkost a hostující člen (dle jeho vlastních slov člen technického personálu), nalévač Míra. Tu pobyt na horách, tu práce (?), tu rodinné povinnosti (či spíš nepřízeň manželek) nedovolily účast ostatního členstva. Vánoční speciály nakonec byly jen dva: Velkorybnickohastrmanský Vánoční bock 16° a Vánoční speciál 24° Starokladno, což nám dovolilo zhusta je prokládat pivy, čepovanými v Hanzově hospůdce. A pivo se pije a řeči se vedou. Za večer jsme stačili probrat (kromě politické situace, jak se na správné hospodské řeči sluší) české dějiny, cestování do končin blízkých i vzdálených, dávné zážitky vojenské, kulinářská a samozřejmě pivní témata. A asi i něco dalšího, ale to už si nevzpomínám. Henri si liboval, jak jsme se krásně „pohádali“ (a samozřejmě zase usmířili). Čas utíkal, jak splašená kráva a rozloučili jsme se až k půlnoci. Samozřejmě s přáním všeho dobrého (nejen pivka) v následujícím roce a tichou vzpomínkou na ty, jímž „osud“ v účasti zabránil.

P.S. Nevalná kvalita fotky není zapřičiněna vypitým alkoholem, ale téměř již vybitým mobilem.