Festival piva, jídla a kultury aneb Bulovka 11x jinak

Je sobota 13. září, krátce před jednou hodinou odpolední a na jinak poklidném prostranství u metra Opatov začíná být pořádně rušno. Žádný předvolební mítink, jak by si mohl pomyslet náhodný kolemjdoucí při pohledu na přehršel modré barvy, ale pivní slavnosti, to je to, oč tu běží. Tedy spíš „Festival piva, jídla a kultury “, jak zní oficiální název…

Vzhůru za zábavou!

Metro C – Opatov. Pozvolný výstup po schodech, pár kroků skrze vestibul a jsem na místě. Žádné složité plahočení se někam jako obvykle, je to vážně jenom kousek.

Jako první mě uvítal infostánek Prahy 11. Zde beru zavděk pouze mapě městské části s vyznačenými cyklostezkami – snad se bude v budoucnu hodit – a aniž bych zakoupil půllitr s logem Prahy 11, který zde také nabízejí, pokračuji dál.

Infostánek Prahy 11

První stánky s pivem a na čepu 11 druhů Bulovky. To bude zase náročné, říkám si a dávám své první. Začínám 11% čajovým, to jsem na Bulovce (a vlastně ani nikde jinde) ještě nepil. Hledám v tom čajovou chuť, ale jaksi nenacházím. Jeden lok zřejmě nestačí, koštuji tedy dále. A ejhle! Citrónová příchuť. Že by za tím byla tresť? Nebo snad nějaká aromatická bylinka? Těsně vedle. Citrónová kůra, ta je tou správnou odpovědí. Na české poměry trochu nezvyklé, ale proč ne.

Dnešní meníčko

Jedno pivo za mnou a dalších, nejméně 10, přede mnou. Co teď? Že by „ale“? Smůla. Prý se nepovedlo či zkyslo, tak ho ani nenaráželi. Co se dá dělat, aspoň toho tolik nebudu muset ochutnávat, říkám si jen tak v duchu a jako další chod dávám „aspoň“ medové. To sice velmi pění, ale protože nikam nespěchám, rád si na něj počkám. A vyplatilo se. Žádná „přeslazenina“ typu sentického Kvasara. Řekl bych něco mezi medovým Opatem a černohorským Kvasarem. Prostě lehká medová příchuť, která člověku není nepříjemná a od dalšího napití neodrazuje.

Ale už (ještě) není

Brzy po medovém následuje tmavý Jihoměšťan, tmavé pšeničné, pšeničný Doppelbock a další a další. Ochutnal jsem téměř vše. Výjimkou bylo pouze světlé pšeničné, které došlo dříve, než jsem stačil zareagovat. Ale to mi zas až tak moc nevadilo. Znám jej totiž velmi dobře přímo z Bulovky – mé nejoblíbenější tamní pivo…

Pár slov o pivu i v místní televizi

Zpravodajský spot z této akce naleznete zde...

Jenom o pití to ale býti nemělo aneb k pivu patří jídlo a nějaká ta zábava

Jídlo asi netřeba komentovat – od mastného ke sladkému, jak je ostatně na podobných akcích zvykem. Krátce tedy aspoň o té zábavě, v tomto případě s přídomkem „pivní“, která zde jednoznačně převládala.

Narážení dubového soudku

Pít pivo přímo z dubového soudku, tak to se u nás jen tak nevidí. Přímo na Bulovce máte šanci sice každý čtvrtek po 17:00, ale bohužel ne vždy se na vás štěstí usměje. Na mě se usmálo již loni v červnu, i tak si ale tento druhý pokus ujít nenechám.

Narážení může začít

Slavnostního naražení se ujímá sám pan Richter. Za asistence paní Richterové a starosty Prahy 11 Dalibora Mlejnského, kteří na něj dohlížejí, několika rázy zatlouká kohout do soudku.

Naráží pan Richter

Je naraženo, může se točit! Zpočátku sice jenom pěna – přeci jen se soudek vezl přes celou Prahu a než se pivo ustálí, chvíli to potrvá – ale čekání se jistě vyplatí. Kdo přetrpěl nekonečnou frontu, odcházel spokojen. Už jen ten pocit, že pijete něco takového, zajisté stačilo k naprosté spokojenosti. Ale pivo bylo vážně dobré, o tom svědčí i rychlost, s jakou soudek „padnul“. Pár hodin a v nabídce dnešních slavností bylo zase o jeden druh piva méně…

Je naraženo, můžeme točit

Hod prazdným sudem (bečkou) do dálky

Hoď jak chceš a co nejdál, jenom „bacha“ na lidi kolem. Tak takhle nějak by se dala stručně nastínit pravidla této „hry“. V ní oslnil zejména Roman Kučera (někteří z vás jej možná od vidění znají) s hodem 7,45 metrů, což sice na celkové vítězství nakonec nestačilo, ale i třetí místo spojené s výhrou poukazu v hodnotě 500 Kč na konzumaci na Bulovce se počítá. Překvapil i Zbyněk Holan, zastupitel Prahy 11 a jeden z „otců“ samotného Jihoměšťana, s hodem dlouhým 5,26 m. Do Romanových výkonů to sice mělo daleko, ale možná to bylo tím, že se zpočátku musel krotit a nebyl tudíž řádně pivně nabuzen.

Druhé a třetí místo, vlevo Roman Kučera
Pozor, Zbyněk Holan hází

Jinak z fotky to není příliš patrné, ale logo na soudku nese nápis „PVP“, tedy Pivovary Velké Popovice. Ani se účastníkům této soutěže nedivím, že dosáhli takových výkonů. Ale být tam třeba logo G, mohlo to dopadnout ještě lépe… :)

A kdo si to také nenechal ujít?

Všechny samozřejmě vyjmenovat nemůžu, ale zmíním aspoň ty, s nimiž jsem hovořil a ledascos zajímavého se od nich dozvěděl.

Nechyběli:

• Petr Buriánek, domácí vařič z Prahy (pravidelní čtenáři pivních serverů zajisté znají)
• Jarda Hovorka, všudypřítomný pivní turista, sběratel a domácí vařič z Poděbrad (kéž bych byl taky v důchodu a měl tolik času jako on, žádná z akcí by mi potom neutekla)
• Pavel Jákl z Pivního kurýra (i bezedná studnice informací, kterou Pavel bezpochyby je, musí – aby byl v obraze – občas na nějakou tu pivní akci zavítat)
• Nikol Krmenčíková, sládková z Varnsdorfa (dobrá zpráva pro nezadané: s Honzou Kroužkem, sládkem od Bansethů, jsou jen dobří kamarádi, takže vzhůru do Varnsdorfa na námluvy :))
• Milan Kuráň, sládek ze Zašové (Kterépak z nabízených piv bylo asi jeho? :) Jinak díky za nezaujatý pohled na Romana Holoubka. Hned je mi jasnější, proč jste se nepohodli…)
• Láďa Linhart, téměř všudypřítomný pivní turista a sběratel z Prahy (i jemu tiše závidím spousty volného času, kterými v jeho věku oplývá skutečně málokdo)
• nový sládek od Bansethů (vlastně spíš dočasný, bude zde vařit jenom měsíc; jméno mi říkal, ale jak už to tak bývá, jedním uchem dovnitř, druhým ven)
• pravá ruka pana Richtera, tedy alespoň co se piva týče (ani na jeho jméno si jaksi nevzpomenu, ale prý panu Richterovi teďka pomáhá s vařením, tak to snad nebude problém zjistit)
• a spousta dalších a dalších nejen obyvatel Prahy 11

Kuráň, Richter, Jákl, Linhart a Nikol Krmenčíková
Richter, Buriánek, Koky a nový sládek od Bansethů
Návštěva z Valašska

A co závěrem? Hodnocení, jak jinak. Bez toho by to nebylo ono.

Ad pivo – bez výhrad. Pan Richter je na speciální piva vážně odborník. Takových u nás mnoho není. Klobouk dolů.

Ad počasí – pár stupňů navíc by neškodilo aneb bez čepice příště ani krok

Zbyněk Holan aneb bez čepice ani krok

Ad stížnosti typu „kdybyste raději opravili chodníky a schody“ – bez nich to asi nikdy nebude. Mladí v podobných akcích vidí způsob odreagování se či zábavy pro celou rodinu, starší zase plýtvání penězi, které by se daly využít mnohem lépe. Všem se ale nikdy nezavděčíte.

Dotočeno, končíme

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 9139x] [28. září 2008]
[Pivní slavnosti] [comments: 4] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře