Cestování po USA z pivního hlediska

Tak jsem se po necelých dvou měsících konečně dostal k tomu, abych Vám představil cestování po USA z hlediska pivního, byť samotný cestopis ještě hotový není. V USA jsme strávili první tři červencové týdny a to především cestováním po národních parcích. Začátek cesty byl v Las Vegas, odkud jsme se vydali do Arizony do národního parku Grand Canyon, dále do Monument Valley. V Utahu jsme navštívili národní park Zion, dále Death Valley na hranicích Nevady a Kalifornia a dále naše cesta vedla na sever do národního parku Yosemite. Odtud jsme jeli zpět do civilizace, a to do San Francisca, a přes Monterey a Sequoia park zpátky do Las Vegas.

Las Vegas

Vegas je pulzující město, které žije především nočním životem a jak jinak než hazardem a casinami, která jsou všudypřítomná v každém foaye a lobby každého coloritu. Casino, automaty a rulety jsou nezbytnou součástí Las Vegas a od toho se také odvíjí nabídka piv v tomto městě – v hotelích mají obvykle dva typy piv.

Las Vegas blvd

American Type je nejčastěji americký Bud, který se moc nedá pít, jak jsme se mnohokrát přesvědčili. Jejich cena se pohybuje okolo 6$.

Dále je zde nabídka piv European Type, což jsou v podstatě europiva jako Heineken, Stella Artois, Guiness atd., jejichž cena je o něco vyšší – cca 8$. Ceny piva v Casinech jsou obvykle nižší, pokud je na nápoje „akce,“ tak jsou ceny ještě nižší. Je to tím, že se casina snaží nalákat hráče na automaty. Las Vegas Blvd. je také pravděpodobně jediné místo v USA, kde můžete veřejně pít alkohol (tedy i pivo) na ulici a nikdo Vám neřekne ani slovo. V ostatních případech jsme pili pivo vždy z pytlíku a to i v kempech…

Grand Canyon

Naše další cesta směřovala do Arizony směrem na Grand Canyon a Monument Valley. Pokud budete projíždět horským městečkem Williams, tak určitě doporučuji navštívit místní rodinný pivovar Grand Canyon Brewery , na který mi nalákal náš průvodce. Místní pivní specialitky prý rozhodně stojí za to. Nám bohužel zastávka z důvodu časové tísně a obecné nechuti dámské části účastníků zájezdu nevyšla, takže snad příště.

Mini Mart Arizona

Samotný Grand Canyon také stojí za to. Je to propast nepředstavitelných rozměrů, nejde to popsat, nejde to vyfotografovat, člověk to prostě musí vidět na vlastní oči. Další zastávkou bylo Monument Valley, které rovněž stojí za pozornost. V okolí obou národních parků jsou indiánské rezervace, kde lze zakoupit nejrůznější suvenýry atd. Monument Valley jako takový je dokonce indiány přímo provozován.

Monument Valley

V městečku Page, na hranicích Arizony a Utahu, kde jsme byli ubytovaní na přejezdu do Zionu jsme navštívili mexickou restauraci Fiesta Mexicana. A když mexická restaurace, tak samozřejmě polotmavé mexické pivo Modelo Negro. K tomu není co dodat, k výbornému gastronomickému zážitku patří i výborné pivo.

Modelo Negro

Modelo Negro nám tak zachutnalo, takže se později stalo jedním z našich nejčastěji konzumovaných piv, jistě v tom taky hrála roli jeho poměrně snadná dostupnost. V restauraci již je třeba počítat s cenou piva okolo 10-12$.

Utah a Zion

Do Utahu jsme přijeli na Den nezávislosti, tedy 4. července a to přímo do westernového městečka Kanab. Oslava Dne nezávislosti byla okolo poledne téměř v plném proudu, městem projížděli historické veterány i alegorické vozy a když už jsme byli ve westernovém městečku, tak kam se jít najíst jinam než do westernové restaurace.

Kanab - Dennys Wigwam

Restaurace Denny’s Wigwam je westernová restaurace se vším všudy, včetně obrovského obchodu se suvenýry. Nejtypičtější jídlo, jaké si v takové restauraci můžete dát, je samozřejmě hamburger, který ovšem nelze zaměňovat s pokrmy stejného názvu, které můžete dostat u nás. Chuťově ani velikostně nelze srovnávat. A k místnímu typickému jídlu patří i místní piva. Jednak jsem zde prvně okusil Samuel Adams – Boston Lager, bostonské pivo plzeňského typu, které je obecně velmi rozšířené, takže se s ním setkáte po celé Americe a snadno dostupné.

Polygammy Porter

Další bylo místní pivo Polygammy Porter z pivovaru Utah Brewers Cooperative výrazně hořké chuti a konečně další lokální pivo – stout Zion Canyon, nazvaný podle národního parku Zion, kam jsme právě měli namířeno.

Zion Canyon Beer

Národní park Zion je tvořen pohořími, až 300 m hlubokými Canyony, která vymlela říčka Virgin River a její přítoky do pozoruhodných geologických útvarů. Zde jsme podnikli menší výlet řekou, navštívili místní restaurant za podpory piva Samuels a Saporo a na další den jsme se vydali do Kalifornie. Nejprve jsme se podívali do Death Valley a nejnižšího bodu USA (Death Water Basin – 88 m p.m. ) a ten samý den jsme vystoupali pod nejvyšší horu USA (bez Aljašky) Mount Whitney do tzv. Mount Whitney Zone do výchozího tábora ve výšce 2800 m n.m. Zde jsme podnikli výšlap na Lone Pine Lake. Tyto dny a následující jsme se pohybovali převážně v divočině, spali jsme v kempech, takže pivo bylo víceméně pouze z marketů nebo v horším případě vůbec žádné :)

Lone Pine Lake

Z evropských piv jsou poměrně snadno dostupná i na benzínových pumpách a v menších obchodech všechna europiva, jako Heineken, Grolsch a Pilsner Urquell, méně často Stella Artois a CzechVar – ty spíše ve větších obchodních řetězcích. Dále je také dostupný Guiness a poměrně časté je japonské pivo Saporo a mexické Negro Modelo a Corona. Z amerických piv je to pak samozřejmě Bud, Samuel Adams a dále obvykle lokální nabídka daného státu.

Yosemite

Národní park Yosemite se nachází severně od Las Vegas a východně od San Franciska, leží ve vyšších polohách (2500-4000 m n.m.) pohoří Sierra Nevada, zde jsme také projížděli nejvyšším bodem naší cesty – průsmykem Tioga ve výšce 3300 m n.m.) a kromě již výše zmíněných mědvědů zde můžete potkat ještě i další zajímavá zvířata jako například pumy, dikobrazy atd.

Yosemite

Od Mount Whitney Zone začíná tzv. medvědí zóna, tedy oblast, kde se aktivně pohybují medvědi, tudíž je třeba veškeré potraviny i nápoje uschovávat do speciálních uzamykatelných kontejnerů. Pokud máte chuť a čas, můžete v Yosemite vyrazit na libovolně dlouhé turistické trasy, treky a výstupy. Pro zájemce se zde také nachází největší horolezecká stěna na světě – El Capitan s výškou více než 1000 m.

San Francisco

Po několika dnech strávených v divočině jsme se vydali opět do civilizace, a to do San Francisca. Hned první večer jsme se v rámci našeho kurzu poznávání mezinárodních kuchyní vypravili do thajské restaurace na thajské speciality. Osobně mi thajská kuchyně nijak nenadchla, nicméně dobrým překvapením pro mě bylo thajské pivo Singha. Klasické světlé pivo bylo po delší době příjemným zpestřením.

Thai Restaurant - Singa Beer

Pobyt v San Franciscu trval dvě noci, přičemž jsme si samozřejmě stačili prohlédnout ty nejznámější turistické cíle, jako jsou Golden Gate Bridge, Čínská čtvrť či Lombard Street. Nutno dodat, že z Čínské čtvrti jsem si přivezl jeden z nejhorších gastronomických zážitků vůbec. Návštěva místní „restaurace“ byla opravdu zážitkem. V Evropě, pokud zajdete do čínské restaurace, dostane poněkud poevropštěné jídlo, ovšem pokud jíte v restauraci v čínské čtvrti, máte vše tak, jak se to v Číně opravdu připravuje. Ve výsledku tedy vůbec nevíte co právě jíte, nemluvě o nelibé vůni, která se z pokrmů line. Ve zkratce řečeno, pokrm nazvaný řekněme „Voňavá rýže se sedmi druhy masa,“ rozhodně nedoporučuji si dávat :)

Golden Gate Bridge

V San Francisu je spousta kaváren, barů, hospod a restaurací, jak národních, tak místních, je to vcelku kosmopolitní město a jak to tak bývá, to nejlepší člověk objeví až na konec. Naší štaci městem jsme začli v Irském Pubu s nabídkou převážně holandských a belgických piv (Heineken, Leffe Bruin, Stella, Hoegaarden), ale měli samozřejmě i Guiness. Celkem příjemný podnik, dle osazenosti také značně oblíbený, okolo 8 hodiny večer již nebylo kam si venku sednout, natožpak uvnitř. Jako letní zahrádka podniku posloužila ulička mezi dvěma bloky, která byla plně zabrána popíjejícími lidmi. Jinou zajímavostí byl bar na způsob kombinace kavárny a cukrárny, kde měli na ceduli vypsaných asi 6 druhů točených piv (včetně např. PU), ovšem opravdu na čepu měli jen Samuel Adams a Bud.

Samuel Adams

Po cestě z čínské čtvrti do hotelu bylo nakonec takové množství barů a klubů, že to již ani nelze popsat. Nicméně, jak to tak bývá, to nejlepší obvykle čeká přímo pod nosem. Přímo naproti hotelu byl bar (kombinovaný s fast foodem), kde měli více než 100 lahvových piv z celého světa. Zde jsme okusili pšeničný weizen Blue Moon z Colorada a arménské pivo Kotayk. Na další ochutnávky již nebyl čas ani síla, druhý den jsme ze San Francisca odjížděli. Z českých piv měli v nabíce klasicky PU a CzechVar (americký název pro Budvar).

Monterey

Jestliže nejhorší gastronomický zážitek z celé cesty byl z Čínské čtvrti, pak nejlepší gastronomický zážitek byl právě z Monterey, což je menší rybářské městečko jižně pod San Franciscem. Návštěva zdejší vyhlášené restaurace Fishhopper – steaky z mořských plodů mi spravila chuťové buňky. Nutno ovšem dodat, že se také jednalo o nejdražší oběd za celou cestu. Nicméně velké tygří krevety, steak z hřebenovky a jeskynní krabi za to stály :)

Fish Hopper Steak Seafoods

Seqoiua

Po vyžití v civilizaci jsme se vydali opět do divočiny mezi pumy, dikobrazy a medvědy, tentokrát do národních parků Kings Canyon a Sequoia, kde jsme podnikli několik zajímavých výletů, které však z důvodu zaměření tohoto webu nebudu příliš rozvádět. Pro případné zájemce dám včas vědět dokončení celého cestopisu. Pouze sdělím, že jsme zde konečně viděli medvěda, medvědici i medvíďata.

Sequoia Park

Zpátky do Las Vegas

Odlet do ČR byl opět z Las Vegas, kam jsme se vydali záhy z národního parku Sequioa. Ještě nesmím vynechat poslední gastronomický zážitek z cesty, čímž je návštěva japonské restaurace v Primu (hraničním městě mezi Kalifornií a Nevadou). V této malé japonské restauraci uvnitř nákupního centra, totiž měli v nabídce místo tradičních japonských specialit také „Czech cutter,“ tedy český řízek. Jednalo se o klasický český řízek v troj-obalu, který jsem tiše záviděl kolegovi, sám žmoulajíce v ústech úhoře Unagi. K zapití stylově světlý ležák Saporo.

No a konečně zpátky do Las Vegas, projít si Las Vegas Blvd, tentokráte z druhé strany a konečně domů a těšit se na příští rok opět na cesty...

---

[Jan Potůček] [Zobrazeno 15291x] [29. září 2009]
[Pivo ve světě] [comments: 7] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře