Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Pivovary na Sibiři i na Dálném východě 1


verze pro tisk

Pivovary na Sibiři i na Dálném východě 1

Pivovary na Sibiři i na Dálném východě 1

Člověk si má, pokud je to alespoň trochu možné, splnit občas nějaký sen. Náš sen se stal realitou a tak jsme se vydali na cestu. Na dalekou cestu. Po Transsibiřské magistrále z Moskvy do Vladivostoku. Celá cesta trvá asi 6-7 dní, tedy pokud z vlaku ani nevylezete. Jelikož je však po cestě spousta zajímavých míst, stojí zato udělat si přestávky v jízdě, i když ta sama je zážitkem. Na cestě jsme strávili téměř tři týdny a i tak se to podobalo známému „jestliže je úterý, musíme být v Belgii“. Samo vyprávění o cestě by zabralo notný čas, a proto jen v nejnutnějším případě „odskočím“ od tématu zde hlavního – od piva. Ano, i v tom velmi omezeném čase (inu, ne každý si může udělat prázdniny na dva měsíce) jsme se snažili vměstnat do programu návštěvu některého z minipivovarů a samozřejmě ochutnávku místních piv.

Vlak
Vlak

Příprava itineráře po výše zmíněných ovšem nebyla vůbec jednoduchá. Známé servery (např. ratebeer.com apod.) moc informací neposkytly (a navíc jsme pak přímo v místě zjistili, že odkazy se mnohdy ukázaly jako neexistující). Nezbývalo, než začít „žhavit linky“ a pokusit se získat informace od lidí, kteří se v Rusku okolo pivovarů pohybují či pohybovali. Byla jich docela dlouhá řada, neboť jsem od lidí známých dostávala odkazy i na lidi mne neznámé. Nemohu zde jmenovat všechny, ale všem moc děkuji, zejména pak ing. Šuráňovi a ing. Potěšilovi z Pivo Praha, kteří mi poskytli informace jak z vlastní zkušenosti, tak i kontakty na další lidi, jakož i sládkovi panu Marcelu Jelínkovi, který v Rusku pivo vařil a na konkrétní pivovar nás nasměroval. Jejich údaje nám byly hlavním vodítkem, byť i ty se ne vždy shodovaly s reálnou situací.

V ruském minipivovaru
V ruském minipivovaru

Po trase jsme navštívili celkem osm měst, včetně Moskvy. K té mohu říci snad jen to, že je v současné době jedním z nejdražších měst v Evropě. Letem světem návštěva obvyklých památek (vč. neustálého procházení bezpečnostními rámy) a konstatování, že na s. V.I.L. se už denně nestojí dlouhé fronty (taky je Maus Oleum přístupné jen některé dny v týdnu na pár hodin, asi se soudruh opravdu kazí), výstavba nových (resp. obnovených po letech jejich neexistence) pravoslavných chrámů, jež jsou hojně místními (zejména ženami, olíbávajícími kdejakou ikonu) navštěvované. Nekonečné dopravní zácpy v ulicích.

Moskva, nultý kilometr magistrály
Moskva, nultý kilometr magistrály

A k tomu všemu příšerné vedro. To nás ostatně provázelo celou cestu, i na té Sibiři. Teploty šplhaly, zejména v evropské části až na 40°C! Tady opravdu nebyla šance cokoli hledat, při jídle jsme museli vzít za vděk místní Baltikou či Žigulevským. V tom vedru - no neberte to. Mile ovšem překvapil v jedné zastrčené malé restauraci „místní“ ALE - Mochatnyj šmelj (přibližně „načechraný, hebký čmelák") z pivovaru Mytišči. Opravdu dobré pivo. Další dobrá piva jsme pak zakoupili v obchodě - pivo Žiguli (neplést z Žigulevským) z Mytišči, nebo Sibirskaja korona. Posledně jmenované je sice produktem InBev, ale bylo opravdu výborné. Toto pivo nás pak provázelo po celou cestu, téměř všude bylo k dostání, byť většinou jen jeho plechovková verze. Bylo to i nosné pivo jídelních vozů. V bufetu na nádraží ještě Čeljabinskoje českoje, nasládlé, bez řízu, a pak už bič a pryč…. do Kazaně.

Mochatnyj šmejl
Mochatnyj šmejl

Do Kazaně přijíždíme v dopoledních hodinách a máme čas jen do večera, kdy zase putujeme dál. Vedro dává zabrat hned po příjezdu, přes den se právě tady vyšplhaly teploty až na tu čtyřicítku. Po návštěvě areálu místního Kremlu (chrám, muzea, mešita, sídlo prezidenta Republiky Tatarstán) míříme na pěší zónu, na jejímž konci by se měl nacházet pivovar Maximilian, resp. jeden z podniků stejnojmenného řetězce, který má své zastoupení v devíti ruských městech. Pěší zóna je dlouhá asi 2 km, mně ovšem připadá, že vedrem se prodloužila na kilometrů několik. A to jsme se ještě před „pochodem“ chvíli doslova ochlazovali v kostele Petropavlovský sobor. Právě zde probíhal křest dítěte, včetně ponoření do křtitelnice, což jsme se zájmem pozorovali a dítku tu koupel záviděli.

Pravoslavný křest
Pravoslavný křest

Na pěší zóně je i přes to vedro spousta lidí (je neděle), stánky se zmrzlinou, pitím, suvenýry, zejména kočkami ve všech podobách. Kocour je zde totiž velmi vážený jako myšilov, má tu i bronzový pomník v nadživotní velkosti a každý rok se slaví den kocoura. Bronzový kočár pak je vzpomínkou na kočár Kateřiny II, s kterým přijela do Kazaně (a po dobrých referencích na místní myšilovy si pak nechala poslat kočky do Petrohradu). Vraťme se ale k pivu. Na pěší zóně rozdává letáčky naháněč hospody s rakovnickým pivem Černovar. Dáváme se s ním do řeči, zve i nás, ale bohužel čas kvapí a Maximilian volá.

Pojďte na Černovar
Pojďte na Černovar

Pivovar se nachází ne na konci pěší zóny, ale ještě o pár set metrů dál, u sportovní haly. A nakonec na jiné adrese, než kterou máme, takže poněkud bloudíme. Síť restaurací Maximilian´s napodobuje bavorské restaurace, na což Rusové dost slyší, zejména mládež. A zjevně nemají o zákazníky nouzi, na večer byla většina stolů rezervována. Bohužel, pivní osvěta u personálu je obecně prakticky nulová, většinou obsluha nedokáže říci nic bližšího ani o pivu, natožpak o technologii, byť na výjimku jsme později i narazili. Rovněž tak internetové stránky, pokud pivovar nějaké má, vám sice oznámí, jakýže mají hudební program, ale o pivu se tam člověk moc nedočte, pokud vůbec něco, kromě vyjmenování druhů vyráběných piv.

Nakonec jsme Maxmiliana našli
Nakonec jsme Maxmiliana našli

V pivovaru Maximilian se měděná varna nachází přímo v sále, hned u výčepu, kapacitu jsme odhadli na 1000 litrů, ale možná i více. Spilka a kvasné tanky jsou umístěny za skleněnou stěnou, která technologii odděluje od samotné restaurace. Na stránkách pivovaru se uvádí, že kapacita CKT je 36 000 litrů a že vaří 1200 litrů denně (což by odpovídalo varně cca 1500 l). Za výčepem jsou pak umístěny přetlačné tanky, též z mědi, o nichž nám ovšem obsluha tvrdila, že se jedná o spilečné nádoby pro svrchní kvašení!

Varna s výčepem
Varna s výčepem

Na čepu měli dva ležáky 12°, světlý – ve filtrované a nefiltrované verzi, pšenici a tmavé pivo, obé 13°. Nejlepší ze všeho byla asi ta pšenice, oba ležáky (i to tmavé) nám připadaly spíš prázdnější, řidší, byť špatné nebyly. Ceny piva za 0,5 l byly 190, resp. 210 Rbl., ovšem v neděli byla specielní nabídka, vše za 100 Rbl. (v době naší návštěvy byl kurs: 100 Rbl cca 38 Kč).

Ležáky
Ležáky

Autobusem se přesunujeme na nádraží a odjíždíme do Jekatěrinburgu. Ale o tom Vám napíšu zase jindy...



[Jana Běhounková] [Zobrazeno 1337x] [18. září 2016]
[Pivo ve světě] [comments: 12] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]


Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:
E-mail:

Komentáře

Džordž

pondělí, 26. září 2016
18:59

Džordž

A Petzold jste navštívila? Podle známých mají lepší pivo než ten řetězec. A prohlédli jste si před cestou aspoň tento web? http://w.beerum.ru/index.php/Список_пивзаводов_России ;
---------------------------------
Zpráva byla upravena 26.09.2016 ve 19:00:24


ICQ: 365234863

napsal(a): Džordž [Odpovědět]

Jana

pondělí, 26. září 2016
19:30

Jana

Džordž: Web samozřejmě znám, na Petzolda jsme nikde nenarazili.odkud má být? Ono opravdu bylo hrozně málo času na nějaké odskoky.


napsal(a): Jana [Odpovědět]

Adsense

26. březen 2017
07:27


posted by: Inzerce

Džordž

pondělí, 26. září 2016
19:47

Džordž

Jana: No právě, že taky z Kazaně :D Podle yandexu to má být jen 8 km na sever přes řeku Kazanku.


ICQ: 365234863

napsal(a): Džordž [Odpovědět]

Jana

pondělí, 26. září 2016
19:59

Jana

Džordž:
Už jsem si to našla. Leč - toto místo (název jsem od doby plánování opravdu zapomněla) je velmi vzdálené od centra, takže jsme ho v původním plánu vůbec neuvažovali. Prostě čas (a nejen v Kazani, ale tam možná nejvíc)nebyl naším přítelem.


napsal(a): Jana [Odpovědět]

Jana

pátek, 23. září 2016
09:00

Jana

Co se týče toho "vítězství" kořalky, tak nemáš pravdu. To už dávno není pravda, nebo možná ano, ale někde (třeba) na vsi a pod. Takové ty vandráky, popíjející vodku, kteří byli běžné k vidění za dob SSSR, jsme vůbec nikde neviděli. Samozřejmě nemohu mluvit za oblasti, které jsme nenavštívili. Musím použít známý citát: "Doba se nám, holenku, změnila". Mládež "jede" na pivo a zejména ve "značkových", ne zrovna levných hospodách (většinou spojených s restauračním pivovarem). Rovněž tak se mýlíš, že naši (a němečtí) sládci po sobě nic nezanechali. Ono to bude ještě v dalších pokračováních, ale v Rusku se hodně rozšiřují pivnice po německém (bavorském) vzoru s typy německých piv. Jistě, ne vždy se vše povede, ale na vyloženě špatná piva jsme v nich nenarazili. Ruka našeho sládka byla vidět též (v dalším pokračování). Počet minipivovarů stále vzrůstá, nemám tušení, kolik jich teď je - země je veliká. :D A (nechci předesílat) piva z nich byla mnohokráte přímo vynikající. Zeptej se třeba hochů z PRK, co jsem přivezla.
Nechci se pouštět do politických a ekonomických debat, ale současné Rusko má se socíkem velmi málo, pokud vůbec něco, společné. Žádná země rozvratu. Značkové obchody, perfektně oblečení (nejen) mladí lidé, rozsáhlá výstavba všude, ale zejména na Dálném východě. Byli jsme tam v době relativně blízko volbám. Sem tam bilboard, že ten a ten je nejlepší, ale oproti naší propagaci kandidátů, to byl jen slabý čajíček. Nemohu mluvit za Moskvu a evropskou část, ale především hovořím o Sibiři a Dálném východě. Bylo by toho moc k vyprávění, tak někdy ústně, pokud to nezapomenu.


napsal(a): Jana [Odpovědět]

pivo

pátek, 23. září 2016
20:56

pivo

Jana: Ano, ve velkých městech věřím, že mezi mladými letí pivo a frčí minipivovary. Ale v široširém okolí? Kde by na to ti chudáci z oblastí vzali. A "země rozvratu", no když u nás ještě po tolika letech není vše, jak by mělo, tak tam to musí být milionkrát horší. Tak jsem to myslel, všeobecně. No a naše vandrující sládky, do bolševického převratu - přes sovětské socialistické "hospodaření" po nich nemohlo nic zbýt, ani stopa. Znám z vyprávění jednoho zasloužilého sládka, jak tam vypadaly některé průmyslové pivovary ještě nedávno, nevědomost a binec, binec.


napsal(a): pivo [Odpovědět]

Jana

sobota, 24. září 2016
18:34

Jana

pivo:
Inu, mohu hovořit jenom o tom, co jsem na vlastní oči viděla a co jsem zažila. Rozhodně to nebyl rozvrat, ba ani "svrab a neštovice" :D
K té oblibě minipivovarů u mládeže -myslíš, že je to u nás jiné? Podívej se na naše mini-pokud nemají odbyt ve větším městě, nebo turistické oblasti, tak místní (většinou) o ně ani nezavadí.Čest výjimkám. Určitě to znáš i od vás: "zlatej gambáček", ten stojí jen....Přece nebudu dávat zlodějský peníz za nějaké "patoky" z mini. Atd., atd.


napsal(a): Jana [Odpovědět]

pivo

čtvrtek, 22. září 2016
22:00

pivo

Moc zajímavé prožitky ze země, která pomýleně kdysi měla být našim vzorem, země, kde zítra znamená včera nebo jak to bylo. Pivní země to nikdy nebyla a není, to by byli moc kultivovaní. Vodečka, kořalka vítězí, a také je to na nich vidět, na "bratrech slovanech". Byli tam sice naši vandrovní sládci, co se ale po nich v sovětské zemi rozvratu, nenormálna dochovalo? Ale k tématu, cestě Jany, už jsem zvědavý na další pokračování. Díky, Jano, to by bylo něco do Ročenky 2017!!!


napsal(a): pivo [Odpovědět]

spilečný

pátek, 23. září 2016
08:06

pivo: meleš nesmysly


napsal(a): spilečný [Odpovědět]

pivo

pátek, 23. září 2016
21:08

pivo

spilečný: Nevím sice o tom, že bychom si kdy potykali, no a že melu nesmysly? Věc názoru, ne? Myslím, že je lepší vyjádřit a hlavně napsat svůj názor na věc, než dělat polosprosťáka. Ale každý to má jinak, že.


napsal(a): pivo [Odpovědět]

spilečný

úterý, 4. říjen 2016
02:16

ne, ne, prostě ne. A Ty´s tam (...) byl za/s prací? Učil´s je dělat pivo?


napsal(a): spilečný [Odpovědět]

Píč

úterý, 4. říjen 2016
11:21

spilečný: Co to je, proboha, za češtinu? Jste opilý?


napsal(a): Píč [Odpovědět]


Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň