Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Jak se jezdí pro pivo 3

Pivní cesty


verze pro tisk

Jak se jezdí pro pivo 3

Jak se jezdí pro pivo 3 [p202]

U Krakonoše v Trutnově by se sedělo, jéjej! Nikdo z výpravy však nebyl natolik asociální, aby nechápal, že i nešťastný řidič by se již rád řádně napil. Zvedli jsme se tedy spořádaně, zaplatili a šli. Hanz nás utěšoval, že u Venci, tam vysoko v horách, již čeká naražena Nová Paka a jen pako by se netěšilo! Krom toho, čím dříve, vy páča, Paku vypijeme, tím dříve ji přerazíme naším Rampušáčkem z Dobrušky!

Irská konírna
Irská konírna

Když do již potemnělé krajiny připomněl jeden z členů výpravy, že stejně musíme jet přes Vrchlabí, a že tedy nevadí fakt, že sud je objednán až na zítra, a že proto nic nebrání tomu, abychom zkontrolovali, zda je pivo v konírně stále stejně špatné jako dříve, očekával jsem, že pan řidič Hanz již neudrží emoce pod kontrolou rozumu. Zejména, když onen člen výpravy prohlásil, že chce vidět naše protáhlé obličeje! Jeho jistota, že předpoklad nepitelného piva v konírně jest predikovatelným faktem, téměř hraničila se záviděníhodným sebevědomím na platformě všeobjímajícího Ega. Jenže proč se vlastně zdržovat nepříjemným zážitkem, že!? Nicméně Hanz řekl ve Vrchlabí jen: Naviguj!

Ceny piva v Konírně (to není vandalismus, číslice nejspíš umazal některý z předchozích nespokojených pivařů...)
Ceny piva v Konírně (to není vandalismus, číslice nejspíš umazal některý z předchozích nespokojených pivařů...)

V konírně bylo šero a obsazený jediný stůl. Já si dal desítku. Jsem totiž toho dost možná mylného názoru, že desítka jest ideální zkušební vizitkou každého pivovaru. Velmi zřídka se stává, že pivovar, který má dobré desetistupňové pivo, by měl ta silnější špatná. To se však v opačném gardu dle mých zkušeností říci nedá. Slečna ji přinesla a tu máš čerte kropáč! Bylo to jediné pivo toho dne, které jsem nedopil. Prohlásit na tomto místě, že to bylo zklamání, nevystihuje zdaleka realitu. Provokující člen výpravy měl opravdu zadostiučinění, můj obličej musel být více než protáhlý a všeobjímající brunátné Ego slavilo svůj triumf! Nezapomněl ještě zopakovat, že jemu tady nechutnalo nikdy a že je ochoten tento výrok vzít zpět a omluvit se pivovaru pouze v případě, že přímo v pivovaru by mu nabídli něco pitelného. Řidič působil rezignovaně, když kočíroval vůz nocí k Pivovarské baště ve Vrchlabí.

Rytířský sál ve Vrchlabí
Rytířský sál ve Vrchlabí

Pivovarská bašta je hezký podnik, žel dražší. Náš nespokojený kverulant si za 40,- korun dal 0,4l pitelného světlého ležáku, chvíli se ošíval, avšak nakonec přeci jen pronesl ku výčepnímu onu větičku: Omlouvám se vám! Z dialogu, který s výčepním vedl, jsem si zapamatoval to, že důvodem špatného piva v konírně může být mimo jiné to, že hospoda zavírá v devět hodin, díky tomu tam také moc lidí nechodí, komu by se chtělo už v devět domů, že, a také, že majitelé si hledí především pivovaru. Kverulantství jsem zmíněnému členu výpravy odpustil záhy poté, co jsem zjistil, že jeden ležák zakoupil i pro mne. Ten už jsem v pohodičce dopil prohlížeje si ve sklepním prostoru pivovárku něco jako rytířský salon s krásnými snad i vyřezávanými židlemi s výhledem na technologii pivovárku.

Technologie Pivovarské bašty
Technologie Pivovarské bašty

V horské roubence mi pak byl představen hippie Václav, sběratel to pivních lahví a etiket v nejlepším věku. Akustické vlastnosti roubenky byly testovány deskami Franka Zappy a seznámení s Václavem proběhlo bez podání rukou. Měl je ve škopku se směsí do klobásek, právě do ní převracel půllitr Nové Paky a to mi připomnělo, že bych si i já měl najít půllitr. Než jsem se stačil Václava zeptat, kde je má, přinesl mi Hanz jeden čerstvě naplněný…

Hippie Václav a jeho fonotéka...
Hippie Václav a jeho fonotéka...

Ta idylka spolu s horským vzduchem mě přinutila si uvědomit, že všechny tyhle lidi znám díky internetu! Já, který k virtualitě přistupoval s nedůvěrou a kriticky! Tomu bych ještě před dvěma roky nevěřil, ani náhodou! Jen jsem prostě jednou v mém případě spíše bloudil než surfoval po internetu. A narazil na článek 15 let obyčejného pivaře… A jelikož v mém srdénku zela hluboká rána po Popovickém Kozlíkovi, jehož chuť, říz, plnost jakožto i jeho samotného mi krom značky sebrala globalizace a tu ránu se trochu vyhojit podařilo až objevem kácovské hospody U klokočníka, na článek jsem zareagoval. Velmi záhy přišel mail, jestli nechci něco napsat… Napsal jsem, nakonec napsal… Hlavně proto, že jsem se cítil se svými názory na posametové pivní dění osamocený, všichni nadšeně lemtali Hambyhnus a na otázku proč? reagovali podrážděně…

Cítil jsem, jak po nádherném dnu jde na mě psychický útlum. Slyšel jsem, jak Václav Hanzovi říká, že je skvělý, že přivez ty nový kluky, ale že je blbý, že nás nezná, protože nás nemůže zotročit. Potřeboval by totiž někoho, kdo by ve sklepě začal topit v udírně kvůli klobáskám, za chvíli je jde cpát do střívek. Šel jsem se dobrovolně přihlásit k zotročení vzpomínaje na chuť Popovického Kozlíka v Pyšelské sokolovně v roce 1989.

Nakonec jsem byl rád, že se ke mně přidal další člen výpravy. Ve sklepě na mě totiž číhalo něco pro mě neuvěřitelného! Starý policový regál plný starých povětšinou prvorepublikových pivních lahví!!! Na topení jsem neměl ani pomyšlení, zatápěl tak vědecký pracovník a když se kouř po půl hodině poněkud rozptýlil, počal jsem se mazlit s lahvemi!

Starý policový regál ve sklepení roubenky
Starý policový regál ve sklepení roubenky

A byla to ta chvilička, kdy jsem ve vteřině pochopil, jak se tomu stane, že někdo propadne kouzlu sběratelství pivních artefaktů! Že si někdo naplní byt prázdnými lahvemi, kelímky či půllitry! Bral jsem ty důkazy zřejmě nenávratných časů opatrně do rukou, sfoukával ze starých lahví horský prach a cítil jsem cosi jako něhu a posvátnost možnosti se dotýkat důkazů, že opravdu, opravdu bývaly časy! Vznícenost těch okamžiků nemohly uhasit ani nevzrušené poznámky vědeckého pracovníka, že lahve nejsou vlastně nic moc, vždyť jak vidíme podle švů, jedná se o průmyslové výrobky! Jo to takové erbovky! ..atd. No dobře! Tak teda ty erbovky pivovarů ve feudálním vlastnictví asi ještě foukali píšťalami skláři (ty jo, jak tam ale dělali ty erby? Formičkami?) Ale to vůbec neva!

Fascinovaně hleděl jsem na Dobrušku i Medlešice, dnes navštívené pivovary, na Třeboň, Beroun, Jilemnici, Semily, Koniginhof (asi Dvůr Králové), na Kostelec nad Orlicí, Votice, Wernstadt a Kreibitz (nevim kde to bylo), na Leipu, Leitmeritz, na Častolovice i Hořice, na Brandýs, Svijany, Zbraslav či Ounětice, na Hohenelbe a Klostern, na Radnici a Rožmitál, na Křivoklát, na Čistou… Celé prvorepublikové Česko zasklené v pivních lahvích mi hladilo mysl a když jsem se trochu vynadíval, běžel jsem nadšeně za Václavem mu říct: „Vašku!! To je taková nádhera!!!“ a to dítě květin letmým pohybem ruky si odstraňujíc předlouhý neposlušný vlas z očí mi praví: “Ty čurrráčku! Šestset těch nejhezčích lahví jsem musel prrrodat, když jsem byl v prrrrdeli!!!

Naražená Dobruška
Naražená Dobruška

Zde se projevilo jako výhoda, že nejsem sběratelem. Že pro Václava naprosto bezcenný relikt dřívější sbírky, s nímž nelze se chlubiti ni horským kozám, ve mně vyvolá emoce a to silné. Nakonec nečekám na Dobrušku, jdu spát. Naražení Dobrušky jsem přítomen toliko virtuálně, kdy až do podkroví je slyšet vzrušené hlasy, zda ten vůz, kde sud na naražení čeká, je zamčen či odemknut, zda pokud je zamčen, kde jsou tedy klíče, došlo i k vzájemnému chválení penisů (ty čurrráčku! :)) a hlasitý hovor a neméně hlasité, téměř prezidentské rrráčkování ustávají až po té, kdy je sud úspěšně naražen a já usínám.

Roubenka v ranním slunci
Roubenka v ranním slunci

Ráno snídám několik Dobrušek, pod sebou hory zalité podzimním sluncem, a jako správný taktní sobec chválím toho, kdo pod klobáskami topil ovocným dřevem celou noc, fotím si v ranním světle lahve a těším se. Pojede se do Vrchlabí, do Harrachova a čeká mě i sladká tečka: mnou doposud neztečený a do mne dosud nestečený Vendelín, neb na pivně turistickou zteč ve Starém Harcově jsem dosud nezatroubil…

... tam vzadu v autě ...
... tam vzadu v autě ...

P.S.: Vychutnejte si některé kousky Václavovy sbírky zde...



[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 5719x] [2. listopad 2008]
[Pivní cesty] [comments: 1] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]


Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:
E-mail:

Komentáře

Malakin

pondělí, 3. listopad 2008
16:01

Malakin

Ad pivní lahve: Je dobře, že se mnohdy bezcenné pivní lahve líbí i nesběratelům. Alespoň nekončí v kontejnerech na sklo, jak je tomu, bohužel, občas zvykem.


ICQ: 321224013

napsal(a): Malakin [Odpovědět]


Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň