Firmou roku v Ústeckém kraji je Pivovar Kocour

Varnsdorfský Kocour loni raketově rostl, výstav piva zvýšil na trojnásobek

Valentýnský pivní masakr v pivovaru Kocour

Jeden z malých severočeských pivovárků - Kocour - sídlí ve Varnsdorfu a je úspěšný. Například vloni v soutěži O nejlepší regionální výrobek Ústeckého kraje, kraje Přemysla Oráče v kategorii „Pivo včetně nealkoholických piv“ obsadili varnsdorfští všechna tři první místa.

Jmenovitě - na třetím místě byl jejich Kocour – tmavý ležák, druhou příčku obsadil Kocour Weizenbock a zlatou palmu vítězství si odnesl Kocour Haka NZ Lager. Muselo být loni na sklonku léta ve Varnsdorfu veselo… a vyneslo jim to i pozvání k prezentaci na české ambasádě ve Vídni.

V letošní první degustační soutěži – Česká pivní pečeť v Táboře se Kocour taky neztratil, i když soutěžilo přes čtyři sta piv ze stovky pivovarů ze třinácti zemí. V kategorii pšeničných piv obsadili varnsdorfští 5. a 6. místo a v kategorii piv netradičních se Kocour Stout dokonce dostal na stříbrnou pozici.

Dost důvodů k tomu, abychom se do pivovárku ve Varnsdorfu podívali - nemyslíte?

Výběrová piva a pivní speciály "od Kocoura" znají hlavně pivní znalci z degustací a specializovaných pivoték. Piva se značkou Kocour jsou ale přístupná i v poněkud zastrčeném varnsdorfském pivovaru.

Produkce Kocoura se nese v duchu široké pivní rozmanitosti. Díky tomu tu narazíte na velmi pestrý sortiment, kde se spodně kvašené ležáky ocitají v drtivé menšině. Ať už jsou to piva typu IPA (India Pale Ale), APA (American Pale Ale) nebo třeba pšeničná piva Weizen, buďte si jistí poctivou technologií s důrazem na co nejbohatější projev piva ve sklenici.

A i když se pivovar Kocour snaží o pivo ve světovém kontextu, nedělá z něj cenově nedostupnou záležitost.

Pivovar Kocour má na Scuku první doporučující recenzi. Přečtěte si, jak na pivní průzkum do Varnsdorfu vyrazil Scukař Gerbill:

Na tenhle špendlík jsem fakt pyšný, stál mě totiž dost času a sebezapření. Varnsdorf není zrovna turistický tahák, notně otrhané pohraniční městečko by se skvěle hodilo jako kulisa hollywoodského postapokalyptického trháku a penzion, kde jsem se ubytoval, zase pro příští díl Varnsdorfského masakru motorovou pilou. Cestu do pivovaru jsem hledal pěšky pomocí navigace v mobilu a za asistence vietnamského trhovce, jinak bych totiž snadno zabloudil kamsi do pole, případně skončil v nejbližším německém lesíku.

Umístění v areálu bývalé keramičky skýtá každopádně spoustu možností pro rozvoj. Velkorysé vnitřní prostory byly rekonstruovány tak, aby podtrhly industriální ráz budovy, a přesto nepůsobí chladně. Středobodem pivnice je skvostná, v mědi vyvedená varná technologie, jíž sekunduje vymazlený bar a spousta drobných designových legrácek v interiéru.

Křídou psaná aktuální nabídka čepovaného piva čítala 8 kousků vlastní provenience a dvě piva z pivovaru Bergquell-Brauerei v blízkém lužickém Löbau.

Odhodlán ochutnat vše dostupné, aby se tak následný a neodvratitelný nocleh stal o něco snesitelnějším, začal jsem zostra svrchně kvašeným, 14º pivem IPA Samurai (0,3 l za 19 Kč) s nádherně hořkou a plnou chutí. To do mě klouzalo bezkonkurenčně nejlépe, a tak jsem se k němu během večera ještě několikrát vrátil. Jedenáctistupňové svrchně kvašené speciály EPA a APA (0,3 l za 19 Kč) také nezklamaly a připomněly mi mou první cestu do Anglie a historické setkání s pivy typu ale, které jsem tenkrát, coby sedmnáctiletý bloud, považoval za špatný vtip.

Chutě se mění a dnes jsem rád, že se tato piva sporadicky objevují už i u nás, konzervativní baště plzeňských ležáků. Patnáctistupňový polotmavý Ken, opět svrchně kvašené pivo, uzavřel kapitolu imperiálních piv k mé bezpodmínečné spokojenosti.

Pak už se zbývalo vrhnout na piva středoevropská, pšeničný 11º Weizen zrovna došel, a tak jsem přešel ke klasickým, 12º spodně kvašeným ležákům ve tmavé a světlé variantě (0,3 l za 15 Kč). Na cestu do hotelu a domů jsem ještě přikoupil pár lahvovaných kousků (v chladničce u baru mají slušný výběr lahvovaných piv), z nichž vyzdvihnu senzační nakouřený Weizen (0,5 l za 44 Kč), mimořádně zajímavé a chutné pšeničné pivo, jakých se moc nevidí.

Menu na A4 zastrčené ve fólii budilo dojem, že kuchyně je tu jaksi do počtu. Ani ve všech směrech průměrná obsluha neměla moc přehled o jídelním repertoáru a k pivům jsem dostal pouze tištěný výklad. I přes stručné menu kuchyně mé první dvě volby neměla, takže jsme se s obsluhou shodli na pečeném vepřovém koleně. Předvařené a dopékané kolínko (118 Kč) bylo nicméně výtečné, šťavnaté s křupavou kůrkou, doprovázené chlebem, nakládanou zeleninou a obligátní plnotučnou hořčicí.

Podnik považuji spíš za pivnici, takže slabší úroveň kuchyně lze tolerovat. Pokud bych jej ale mohl přenést někam do civilizace, přidat výkonnější servis a dobrou kuchyni, zřejmě by se stal mým oblíbeným útočištěm.

Hodnocení a doporučení na Scuku jsou nezávislá a pocházejí od prověřených neanonymních hodnotitelů. Scukaři si hradí útratu sami, Scuk zná jejich identitu a při svých hodnoceních jsou vázáni dodržovat etický kodex Scuku.

Zdroj: iHNed.cz | Scuk

http://life.ihned.cz/jidlo/c1-52352940-radikalni-pivni-osveta-v-ospalem-varnsdorfu?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed

V pátek a v sobotu 13. a 14. května se v areálu varnsdorfského pivovaru Kocour konaly historicky 1. Farmářské trhy Šluknovska.

Návštěvníci si mohli koupit Jahodové pivo, kozí sýry, čerstvé mléko z Trutnova, korálky ze Šluknova, čokoládu z Děčína, bramboráky z Moravy a mnoho dalších výrobků. „V pátek jsme soupeřili o návštěvníky s hokejem, ten vyhrál, ale sobota vše vynahradila," uvedl za pořadatele, kterým byla Místní akční skupina Šluknovsko a pivovar Kocour, Petr Heinrich.

Areál pivovaru byl v sobotu v pravé poledne plný. Někteří si přišli pochutnat na netradičních pivech, jiní zamířili za zvířaty či obdivovli šikovné řemeslníky. Jedni si nemohli vynachválit pochoutky připravované na ohni, druzí se zájmem sledovali dění v hale plné řemeslníků.

A děti? Těm bylo nejlépe mezi hospodářskými zvířaty. V pátek se organizátorům podařilo do areálu pivovaru navozit dvoupatrovým anglickým autobusem necelé 200 dětí z blízkého okolí. Na své si přišli i domácí kutilové a zahrádkáři. Nechyběla ukázka zemědělské techniky a různého zahradního náčiní. Pro malé návštěvníky připravili pořadatelé ukázku zemědělské techniky a sami si doslova osahali živá zvířátka, jako kozy, koně, ovce a i housátka.

Majitel pivovaru Josef Šusta by rád pořádal trhy pravidelně. Vše ale závisí na zájmu lidí, ten byl po oba dva dny vcelku vysoký, tak doufá, že tomu tak bude i na příště. Vysoký zájem o výrobky farmářů dokládal i fakt, že některé stánky návštěvníci brali přímo útokem. Stánky s kozím sýrem měly během hodiny vyprodáno, majitelé museli pro novou zásobu zajet. Podobné to bylo i u pečiva. Farmáři asi takový zájem nečekali.

Farmářské trhy si pochvalovali i samotní prodejci a řemeslníci. Například na háčkované vánoční ozdoby se lidé ptali už dnes. Mezi nabízenými výrobky byly samozřejmně i ty, které jsou oceněny certifikátem ČESKOSASKÉ ŠVÝCARSKO - regionální produkt. U všech výrobků byla zaručena kvalita, všichni prodejci byli předem „prověřeni“. A to jich bylo celkem čtyřicet.

Pořadatelé stále ještě shání další prodejce, trhovce, řemeslníky a výrobce. „Nechceme žádný poplatek za stánek či plochu, máme pouze požadavek, aby se jednalo výhradně o české, moravské a slezské výrobky, výrobce a řemesla. Doufáme, že se nám ve Varnsdorfu podaří založit novou tradici, rádi bychom trhy pořádali minimálně šestkrát do roka". Stoprocentně se lidé mohou těšit na další trhy na podzim. MAS Šluknovsko totiž získala dotaci od ministerstva životního prostředí. „Trhy na podzim chceme pojmout trochu jako dosečnou. Samozřejmě nebudou chybět tradiční farmářské výrobky, ale celý den pak zakončíme lidovou veselicí. Doufám, že se nám tento plán podaří zrealizovat".

Zdroj: i-noviny.cz | Autor: Petr Heinrich

Ve Varnsdorfu se pomalu probouzí k životu pivovarnický klenot a ikona české pivovarské vědy, varna Pokusného a vývojového střediska Braník. PVS Braník bylo založeno v roce 1950 proslulým zakladatelem známého pivovarského rodu a výrazným představitelem české pivovarské vědy Ing. Františkem Hlaváčkem.

Od počátku byl jeho součástí i poloprovozní pivovar s dvounádobovou varnou o kapacitě 12 hl vyrážené mladiny. Z klasického pivovarského materiálu – mědi, ji tehdy vyrobili v Hradecko Královské Škodovce, pozdějších ZVU Hradec Králové. Koncem šedesátých let byla varna doplněna o novou mladinovou pánev a stará mladinovka se přeměnila v rmutový kotlík. Kapacita tím vzrostla na 15 hl vyrážené mladiny. V této podobě varna přetrvala až do uzavření PVS v roce 2003.

Poté ji zakoupila společnost „Dej Bůh štěstí, s.r.o.“ sídlící v pivovaru Kostelec nad Černými lesy, která ji hodlala využít do budovaného živého muzea pivovarnictví. Změna plánů využívající pro muzeum původní varnu pivovaru Kostelec však odsunula varnu PVS na druhou kolej. A tak ji v roce 2009 získává malý ambiciózní pivovar Kocour Varnsdorf a staví na ní svůj záměr zvýšení kapacity výroby piva a vybudování pivovarské restaurace.

Po důkladné repasi, modernizaci a usazení do nové dispozice se varna stává skutečným klenotem a základním pilířem nově budovaného komplexu pivovar, restaurace, sportovní a obchodní centrum pivovar KOCOUR Varnsdorf. Repase byla nejenom důkladná, ale i složitá a nákladná neboť stará řemesla mizí neskutečně rychlým tempem a dokonale snýtovat a utěsnit měděné duplikátory nádob už dokáže pouze jeden mědikovec v Česku.

Vše se podařilo a tak teď září ve středu pivovarské restaurace krásně nablýskaná sestava tří nádob, baculatý rmutový kotlík, scezovací káď s překrásnou scezovací baterií a důstojná mladinová pánev, která je základem expanze ambiciózního pivovaru KOCOUR až na budoucích 5 000 hl piva za rok.

Po celý svůj pivovarský život varna sloužila pivovarské vědě. Ověřovaly se na ní nové technologické postupy, hledaly pivovarské suroviny a zkoušely nové druhy piva. Je proto určitým pokračováním tohoto trendu, že bude sloužit v pivovaru, jež si vzal za cíl, vedle vysoce kvalitní české klasiky, přivést do českých zemí netradiční typy piva.

Tedy netradiční v Čechách, protože německá pšeničná piva, britské Ale, Stout a Porter, americké varianty pivních stylů jakož i belgické Abey či Saison jsou ve světě známé a populární. Nezbývá tedy než jí popřát do dalších let ono tradiční pivovarské „Dej Bůh štěstí!“

Zdroj: Pivovar Kocour.cz

Nikol Krmenčíková, nejmladší česká sládková

V českých, ale i v evropských pivovarech bychom jen stěží našli ženu, která vaří pivo. Být sládkem je totiž výhradně chlapská záležitost. Ovšem pravidla mívají i své výjimky. Mezi ně patří devatenáctiletá Nikol Krmenčíková, která vaří pěnivý mok ve varnsdorfském minipivovaru. Chválí ho i štamgasti v Praze. Jen si dej, pivo je zdravé," slýchávala doma malá Nikol od svého otce po každém svátečním obědě. Maminka se ale zlobila, kdy jí nebylo po chuti, aby dcera popíjela mok, který podle ní náleží jen mužům. Možná, že se jí vybavila scénka z televizního večerníčku o maxipsu Fíkovi, který po pivu přestal růst a zhloupl. Nikol se však nic podobného nestalo.

Kouzlo vaření piva

První várku piva uvařila mladičká Nikol ve druhém ročníku na Střední průmyslová škole potravinářských technologií v Praze. V rámci studia tam pravidelně jednou za měsíc studenti vyráběli devadesát litrů pěnivého moku. Většina z nich si školní pivovárek natolik oblíbila, že se z něj v dalších dvou letech skoro nehnuli.

"V době, kdy mi nebylo ještě osmnáct let, jsem pivo moc nemohla," vzpomíná. "Lepší to bylo v maturitním roce. V pivovárku vařil každý student to svoje pivo podle chuti. Uměli jsme to i bez dozoru kantorů. Mě pivo strašně přitahovalo vůní kvasnic, sladu i chmele. Popsat se to kouzlo nedá."

Na konci třetího ročníku oslovil Nikolu jeden z profesorů, aby mu asistovala při kurzech vaření piva pro veřejnost. Tam si jí všiml spolumajitel varnsdorfského minipivovaru a požádal ji, aby mu pomáhala při pivních slavnostech. Od vaření a točení piva byl jen krůček k nabídce stát se ve Varnsdorfu sládkovou. "Taková příležitost se neodmítá," řekli jí rodiče. Nakonec věděli, že Nikol a pivo jedno jsou.

Coby sládková jediného minipivovaru v Ústeckém kraji uvařila první dvě várky letos v únoru. Celkem to bylo třináct hektolitrů klasického ležáku plzeňského typu. K pití bylo připravené v polovině dubna.

"Nejprve jsem ho okusila já, pak majitel pivovaru - oběma nám chutnalo," chlubí se Nikol Krmenčíková. "Místní štamgasti pili první várku jako o závod a chodí na něj i dnes. Chutnalo i v Praze. Vozí se mimo jiné do Pivovarského klubu v Karlíně nebo do restaurace Zlé časy na Chodovci. Kromě ležáku jsem vyzkoušela i dva speciály, které se u nás moc nedělají. Je to pivo pšeničného typu s nakuřovaným sladem a pak tmavé s krémovou pěnou. Je velmi podobné irskému Guinnessu. Chtěla bych zkusit uvařit ještě další piva, třeba belgická a irská. Zanedlouho se je budu učit v Čechách od sládků, kteří jsou k nám do minipivovaru Kocour pozvaní."

Nedělám to pro peníze

Nikol Krmenčíková pivo nejenom ráda vaří, ale také pije. Nedávno si udělala rekord - vypila patnáct piv, a prý byla v pohodě. Nejvíc si oblíbila piva menších výrobců, kteří dodržují klasický postup. "Velké pivovary vyrábějí piva v co možná nejkratším čase. Aby vydržela, jsou ošetřená, a to všechno je na nich znát," dodává.

Nejmladší česká sládková, a dost možná že i evropská, studuje v prvním ročníku na pražské Vysoké škole chemicko-technologické. Kde vyšetří čas na vaření piva?

"První čtyři dny v týdnu jsem ve škole, ve čtvrtek večer sbalím kufry a odjedu autobusem do Varnsdorfu," odpovídá. "V pátek a sobotu tam uvařím dvě várky, v neděli se vracím domů. Ještě ten den odpoledne se připravuji do školy. V pondělí už sedím v posluchárně na přednášce. Je to dost náročné, někdy se musím přemlouvat, abych se učila, i když jsem unavená. Jestli se mi to vyplatí z finačních důvodů? Pro peníze to rozhodně nedělám, mě vaření piva opravdu velmi baví. Na druhou stranu je příjemné, když si vydělám nějakou korunu."

Nikol má ještě jednu zálibu, a to sbírání pivních sklenic a lahví od nejrůznějších speciálů. Buď jí je někdo věnuje, nebo si je sama koupí. Největší radost má ze sady skleniček středoškolského pivovárku. Je to těžko dostupná sběratelská rarita.

Co studentce a sládkové v jedné osobě nejvíc chybí, je volný čas. Když je doma, v Radotíně, je ochotná ho věnovat dětem v místním turistickém oddílu. Chodí s nimi každou středu odpoledne na výlety do přírody. I ona sama ráda putuje volnou krajinou. Společníkem, který ji nejčastěji doprovází, bývá fotoaparát.

"S čistou hlavou můžu přemýšlet o sobě, studiu i o pivu a jeho chutích," svěřuje se. "Až skončím školu, chtěla bych mít svůj pivovar. Je to můj sen. Jestli se mi splní...? Na to mám ještě dost času."

Zdroj: GastroNews.cz | Autor: Petr Melničuk

Výsledky 1. ročníku ankety Varnsdorfák roku 2007 a 1. ročník ankety Osobnost města 1998 - 2008 jsou již známy. Anketu vyhlásilo Město Varnsdorf ve spolupráci s Kulturní komisí Rady města Varnsdorf u příležitosti 140. výročí povýšení Varnsdorfu na město. Varnsdorfákem roku byl v anketě zvolen Josef Šusta, zakladatel varnsdorfského pivovaru Kocour a Osobností desetiletí se stal Václav Jára, ředitel varnsdorfské nemocnice. Josef Šusta u této příležitosti představil i svou sládkovou, která je nejmladší ženou v ČR vařící pivo.

Zdroj: Děčínský deník.cz | Autor: Michaela Hlinková

Již zítra se rozhodne zda devatenáctiletá Nikol Krmenčíková začne o víkendu vařit pivo ve varnsdorfském minipivovaru Kocour. Minipivovar čeká kolaudační řízení. „Doufám, že vše dobře dopadne a já se budu moci konečně chopit svého řemesla,“ zasnila se Nikol. V minipivovaru by majitelé rádi lidem představili pro Čechy netradiční zahraniční piva. Jedním z jejích cílů je rozšířit pivní kulturu.

„U nás pivaři nejsou moc zvyklí pít jiná piva, než od velkých koncernů, ale chci jim dokázat, že i piva neobvyklá jsou zajímavá a chuťově lahodná. Budeme vařit tipy belegických a anglických piv ležáky, to jsou těžší piva většinou s nějakou příchutí, vícestupňová piva a svrchně kvašená piva,“ vypočítala Nikol.

Pomoc s vařením zahraničních piv bude hledat u zahraničních sládků. Jako první by měl Varnsdorf navštívit sládek skotského pivovaru Inveralmond Ken Duncan. „Tímto způsobem se naučíme vařit piva z míst, do kterých by se nemůže vypravit. Veřím, že se zahraniční piva naučím vařit dokonale a českým spotřebitelům budou k chuti,¨“ řekla mladičká sládková.

Minipivovar Kocour má v plánu nabízet jak piva sudová, tak láhvová. „Doufám, že naše pivo se dostane i za hranice Varnsdorfu, rádi bychom ho nabídli restauracím, které mají takzvanou čtvrtou pípu. To je pípa určená pro malé pivovary,“ uvedla Nikol.

K vaření piva se Nikol dostala náhodou. Po absolvování základní školy ji nepřijaly na gymnázium, a tak se přihlásila na Střední průmyslovou školu obor kvasná technologie. „Šla jsem tam, protože tam měli volná místa. V prvním ročníku jsme si o pivu pouze vyprávěli, to mě moc nebralo, ale ve druháku jsme začínali vařit ve školním pivovaru a v tu dobu jsem si tu práci zamilovala,“ vzpomíná Nikol. Její otec je šťastný, že má v rodině sládkovou, ale maminka si musela chvilku zvykat. „Teď už jsou oba rodiče spokojení, hlavně když zjistili, že nemám problém najít si uplatnění,“ vysvětlila Nikol. Mezi jejími předky nikdo k pivovarnictví netíhnul. „Byli jsme taková klasická rodinka, co si po nedělním obědě dala skleničku piva. Nevím, kde se ve mně tyto vlohy vzaly, ale jsem za ně ráda,“ podotkla sládková.

Náhodou se také dostala do varnsdorfského minipivovaru, ten zaplní poslední volné místo na mapě České republiky. Kocour bude totiž prvním minipivovarem v Ústeckém kraji. „Na jednom kurzu vaření piva jsem se potkala s jedním z provozovatelů varnsdorfského minipivovaru Janem Kočkou a ten se mě tenkrát zeptal, zda bych neměla zájem o místo sladkové. Slovo dalo slovo a já z Prahy utíkám na sever Čech,“ vylíčila s úsměvem Nikol. Dodala, že v celé České republice jsou podle jejich zjištění pouze tři ženy, které se živí tímto řemeslem. „Myslím, že u mnoha chlapů stoupáme v ceně. Kolik ženských má oblibu v tomto moku? Ve svém okolí se spíš setkávám s tím, že ženy svým mužům zakazují pití piva, ale já ho naopak doporučuji,“ uvedla milovnice piva.

S jejím umem se budou moci zájemci seznámit i osobně. „Restaurace není přímo v areálu pivovaru, ale jen o kousek dál. Každý kdo bude mít zájem, se může po dohodě, do pivovaru zajít podívat. Není problém lidem ukázat, jak se pivo vaří, kde zraje a co obnáší práce sládkové,“ lákala na závěr Nikol.

Zdroj: Deník.cz | Autor: Michaela Hlinková

"O fous lepší pivo", jak tvrdí slogan, bude od půli ledna vařit Nikol Krmenčíková v novém minipivovaru Kocour ve Varnsdorfu. Nikol, absolventka pražské Střední průmyslové školy potravinářských technologií, je ve svých 19 letech nejmladší sládkovou v Česku. Také její nové pracoviště drží jeden primát. Varnsdorfský Kocour ruší poslední bílé místo na správní mapě republiky - bude totiž prvním minipivovarem v Ústeckém kraji.

Mladičká sládková Nikol smí podle zákona ochutnávat alkoholické nápoje teprve rok. Stihla za tu dobu najít zalíbení v určitém druhu piva? "Ochutnala jsem ho sice o něco dřív, jako děti jsme doma dostávaly po nedělním mastném obědě cucnout piva na trávení. Ale teď? Nejradši si dám světlý ležák. I když postupně přicházím na chuť také některým speciálům, jako jsou stout, ale nebo lambic," svěřila se.

Rozšíření spektra oblíbených piv může být Nikol v její profesi jedině k užitku. Pivovar Kocour totiž kromě klasického světlého a tmavého ležáku do budoucna slibuje labužníkům i speciality v podobě svrchně kvašených piv a piv vařených z jiných než ječných sladů. Ani těch se Nikol nebojí, i když její prioritou a sládkovskou metou je zachování tradice českého piva: "Nechci, aby se všude čepovalo jediné pivo od jediného obřího koncernu a to pili všichni. Přála bych pivu, aby si uchovalo rozmanitost a pestrou škálu chutí a vůní. A pivařům bych chtěla ukázat, že není důležité piva vypít hodně, ale vychutnat si ho."

Varnsdorfský Kocour vám nenatočí sklenice přímo pod svou varnou, jak už je běžné v mnoha dalších restauračních pivovarech. Sudové pivo se bude pít jinde, než se uvaří. "Ve Varnsdorfu ho budou čepovat v nedaleké restauraci," uvedl jeden z provozovatelů Jan Kočka. "A v Praze nebo někde jinde? Určitě tam, kde už funguje takzvaná čtvrtá pípa." A myslí tím hostince, které se rozhodly nabídnout ve svém výčepu kromě zavedené značky něco navíc - specialitu v podobě piva z malého či regionálního pivovaru. Lahvové pivo z Kocoura bude navíc k mání ve specializovaných obchodech.

Sládková Nikol Krmečníková dobře ví, že nebude jedinou paní nad pánvemi a káděmi varnsdorfského minipivovaru. Kocour chce příležitostně zvát také přespolní pivovarníky, aby ve zdejší varně "zhmotnili" své, pro české pivaře často nezvyklé receptury. První přijde nejspíš na řadu Ken Duncan, sládek skotského pivovaru Inveralmond. "Poznáme tak piva z míst, do kterých se v tu chvíli zkrátka nemůžeme vypravit. Věřím, že cizí sládkové budou vařit pivo blízké svému srdci," vysvětluje Jan Kočka.

Zdroj a foto: České Noviny.cz