K velkému snížení počtu pivovarů došlo také během plánovaného hospodářství socialistické republiky. Pro socialistické plánovače bylo pivovarnictví a sladovnictví na okraji zájmu. Válkou poničené nebo malé provozy se namísto potřebných investic rušily, nebo nechávaly dožívat. Racionalizace, tedy zavření, se neměla vyhnout ani pivovarům severočeského regionu. Nahradit je měl moderní pivovar v Mostě. Po zahájení výroby piva v novém Mosteckém pivovaru bylo skutečně několik menších pivovarů zavřeno. Výroba piva v Mosteckém pivovaru však byla provázena značnými technickými problémy. Tyto problémy vedly nakonec k tomu, že Pivovar Most nepřežil rok 2000. Oproti tomu pivovary určené k odpisu tedy Zlatopramen, Březňák, Lounský a Žatecký pivovar vaří pivo doposud.

Pivo se vaří stejně jako před sto lety

Plánované a naštěstí neuskutečněné zrušení zmíněných pivovarů jim paradoxně pomohlo. Tyto pivovary totiž z důvodu jejich budoucího uzavření nebyly zásadním způsobem modernizovány. Jedinou velkou modernizací byla záměna dřevěných kvasných nádob za ocelové. Ostatní části pivovarské technologie se tak zachovaly do dnešních dnů v původním stavu a umožňují vařit pivo stejným způsobem jako před sto lety.

Dnes obrátíme pozornost ke dvěma z dochovaných zařízení, která dodnes slouží k výrobě sladu. Prvním je sladovna pivovaru Velké Březno, ve které je výroba sladu rozdělena do tří etap.

Pivovar Velké Březno

První etapou je máčení ječmene. Provádí se ve velkých válcových nádobách, které se nazývají náduvníky, každá na 5 tun ječmene. Starý původ těchto náduvníků je patrný z jejich vzhledu. Nádoby nejsou svařované, ale jsou nýtované. K máčení se používá voda z artézského vrtu se stálou celoroční teplotou 9 - 10 °C. Tato teplota má velký význam, protože zrno po namočení začne klíčit a zahřívat se. V tento moment musí zasáhnout sladmistr a zrno včas propláchnout chladnou vodou a tím ochladit. Když to udělá pozdě, zrno se přehřeje a začne rychle klíčit. Piva vyrobená z takového sladu budou špatně pěnit a budou chuťově prázdná. Pokud sladmistr ochladí zrno příliš brzy, naopak klíčení zabrzdí. Piva vyrobená z takového sladu nebudou mít problém s pěnou, chuťově budou příliš plná až nasládlá, ale zase budou málo prokvašená a tudíž budou mít nízký obsah alkoholu.

Při správně zvolené teplotě přijme zrno zhruba po 3 dnech máčení dostatečné množství vody. Následně se namočený ječmen vypustí do sklepních prostor sladovny, takzvaných humen. Mokrý ječmen se na podlaze humen rozprostře v rovnoměrné vrstvě vysoké od 10 do 50 cm. Výškou vrstvy reguluje sladmistr teplotu klíčícího zrna, ze stejných důvodů jako při jeho máčení. Za chladného počasí musí být vrstva ječmene vyšší, aby teplo vzniklé klíčením zrna neunikalo. V teplejším období musí být pro změnu vrstva ječmene nižší. Tím se zaručí, že se klíčící ječmen nebude přehřívat. Pokud se nedaří uřídit teplotu klíčícího ječmene pomocí snižování vrstvy sladu, může sladmistr použít k chlazení okna humen. Zde je patrná zkušenost našich předků sladovníků. Podlouhlá budova sladovny v pivovaru Velké Březno je situována od severu k jihu. Tato poloha umožňuje během dopoledne větrání okny na západní tedy stíněné straně a odpoledne naopak. Takto předchozí generace velice jednoduše, ale účinně vytvořily předpoklady pro výrobu kvalitního sladu po celý rok.

K práci s klíčícím sladem se odnepaměti používá zásadně dřevěná lopata. Kovová lopata by svou ostrou hranou mohla mokré zrno poškodit a veškerou předchozí práci znehodnotit. Celá vrstva klíčícího sladu se musí během dne touto lopatou několikrát obrátit tak, aby zrno vespod a zrno navrchu klíčilo rovnoměrně. Za den tak sladovník může „přeházet“ až 50 tun sladu. Není divu, že si proto sladovníci dřevěnou lopatu umístili do svého znaku.

Klíčení ječmene trvá 6 - 7 dní. Kdyby zrno klíčilo na poli, objevil by se sedmý den první lístek. Co je dobré pro růst rostliny v přírodě je špatné pro sladovníka. Lístek by pro něj znamenal nekvalitní slad a tedy i nekvalitní pivo. Opět by bylo prázdné a bez pěny. Pokud sladmistr ukončí sladování předčasně, bude vyrobené pivo zase málo prokvašené. Klíčení se proto musí ukončit právě včas. Dělá se to pomocí odsušení sladu, kterému se říká hvozdění - proto, že se provádí na hvozdě. Komín hvozdu s charakteristickým kloboukem, ze kterého se valí husté chuchvalce páry býval dříve dominantou každého pivovaru.

Pivovar v Lounech

Druhou takřka již technickou památkou se může pochlubit pivovar v Lounech. Jsou jí klíčící bubny systému Gruber-Topf. Uvedeny do provozu byly v roce 1928 a bez vážnějších poruch slouží dodnes. Máčení ječmene se při použití klíčících bubnů provádí stejným způsobem jako na sladovně v pivovaru Velké Březno. Namočený ječmen se nerozprostírá na podlahu, ale napustí se do dlouhých ležatých válců. Válce, každý pro 7 tun ječmene, se pozvolna otáčejí a tím dochází k šetrnému obracení ječmene, podle stejného principu jak to dělají sladovníci lopatou při klíčení na humnech. Do válce je vháněn vzduch, který reguluje teplotu klíčícího ječmene stejným způsobem jako při větrání okny. Vzduch používaný k chlazení klíčícího ječmene musí být zvlhčen a vytemperován, aby zrno nevysušoval a udržoval potřebnou teplotu. Zvlhčování a temperace teploty se provádí na původních klimatizačních jednotkách jednoduchým způsobem. V zimě se do proudu vzduchu hnaného ventilátorem pouští pára, v létě je pak proud vzduchu sprchován studniční vodou.

Sušení sladu se provádí stejně jako v případě Velkého Března na hvozdě. Oba hvozdy byly již dříve modernizovány výměnou uhelných kotlů na ekologičtější kotle plynové.

Slad vyráběný na popsaných sladovnách po staletí ověřeným způsobem je dodnes používán pro výrobu piva pivovarské skupiny Drinks Union. A tak díky kumštu lidí, kteří zde pracují již po několik generací se bude pan Cibich z etiket piva vařeného v pivovaru Velké Březno usmívat pod vousy stejně jako kdysi a komín hvozdu sladovny Lounského pivovaru bude nadále jeho plnohodnotnou okrasou. (MF Dnes)