Z úředníka byznysmenem. Na kariéru ministerského úředníka Jiří Fusek rychle zapomněl. Zmodernizoval pivovar Černá hora a začal budovat sítě sportovních areálů a hotelů. Svou činnost by teď rád omezil.

Když zazní jméno Fusek, někteří lidé z pivovarnické branže kývají uznale hlavou, jiní se za ni chytají. Pětašedesátiletý moravský patriot, který do byznysu zapojil postupně všechny tři své děti, tvůrce úspěchu pivovaru Černá Hora a dosluhující prezident evropského i tuzemského svazu malých nezávislých pivovarů, si získal za léta v oboru pověst neřízené střely. Schopný podnikatel, jenž za všech okolností říká, co si myslí. Nutno podotknout, že většinu toho, co si usmyslel, také uskutečnil.

Působil i v představenstvu "velkého", tedy Českého svazu pivovarů a sladoven, kde ho pivovarníci využívali jako "beranidlo" v situacích, kdy potřebovali upozornit na nějaký problém. Jako třeba v případě, když stát od letoška zvyšoval spotřební daň, což i přes vypjatý konkurenční boj a obrovsky klesající spotřebu přinutilo pivovary zdražit. Přitom z vína stát nevybírá spotřební daň vůbec. Byl to právě Fusek, kdo koncem loňského roku přišel s plánem na oficiální přejmenování piva na "sladové víno", což by prý mělo osvobození od daně zaručit.

Místo piva sladové víno

Ovšem žádný z velkých ani menších pivovarů se k němu nepřidal, ani když začal mluvit ještě o podání ústavní stížnosti. Při vypnutých diktafonech přiznávali, že je to poněkud nadsazené. Fusek to však myslel vážně. Neuspěl, zvýšení daně nezabránil, ale všude se psalo o sladovém vínu a problémech, které vyšší daň způsobí. Ve Fuskově téměř dvacetileté podnikatelské kariéře to byl ale jeden z mála neúspěchů. Vystudovaný stavař působil na přelomu osmdesátých a devadesátých let jako šéf cihelen, krátce po revoluci nastoupil na ministerstvo průmyslu coby ředitel sekce stavebních hmot. Tam byl u privatizace cementáren, cihelen a další firem. Už v roce 1992 prý však poznal, že úřednická práce pro něho není. Se čtyřmi kolegy se tehdy na Přerovsku zapojil do privatizace výrobce stavební hmoty Heraklit, koupili i výrobnu polystyrenu Plastik Slavětín. Jako manažer se zřejmě osvědčil, jinak by si ho nevybrali lidé z německé firmy Schwenk a rakouské Heraklith, kteří společně tyto podniky od Fuska a jeho kolegů v roce 1996 koupili. Tyto továrny z pozice generálního ředitele řídil dál. Plus čtyři další firmy.

Po třech letech stresu a nepřetržitých obchodních cest po celé Evropě prodělal ale Fusek druhý infarkt. "Došlo mi, že takhle to dál nejde. Dal jsem výpovědi a řekl si, že musím ubrat," komentuje svou tehdejší situaci. Ono "ubrat" ovšem znamenalo, že se pustil do obnovy pivovaru v Černé Hoře na jižní Moravě, jejž koupil se třemi společníky v roce 1996. Se synem Danielem přitom v témže roce pronajali pozemek v Přerově obchodnímu řetězci, a tak začala souběžně i další Fuskova podnikatelská činnost - stavba sportovních areálů, většinou v sousedství vlastních pozemků pronajímaných supermarketům. Těch dnes mají po republice deset, k tomu ještě provozují dva hotely a třetí - tentokrát čtyřhvězdičkový s moderním wellnes vybavením a pivními lázněmi - dokončují nákladem více než stovky milionů korun v Černé Hoře. Fuskovi také provozují čerpací stanici v blízkém Krhově, ze které se postupně stal nejen servis pro řidiče, ale téměř gastronomické centrum regionu s prodejem sýrů, masa a dalších potravin od místních dodavatelů. Přilákat turisty na jídlo, ale i zážitky, bylo přitom strategií, již úspěšně aplikovali i v pivovaru.

Pivo jako výkladní skříň Česka

Fuskovým snad nejčastějším výrazem je slovo "pivečko". Ač moravský patriot, nepovažuje za výkladní skříň Česka víno, nýbrž kvalitní pivo. Navíc asi snad nikdo jiný u nás - s výjimkou Fuskova konkurenta a spolumajitele humpoleckého pivovaru Stanislava Bernarda - tak vehementně nekritizuje "europiva" velkých nadnárodních gigantů, nikdo tak zatvrzele nehájí co nejtradičnější způsob vaření piva. Jeho vztah s Bernardem je je však, mírně řečeno, napjatý.

Byl to Bernard, kdo v devadesátých letech prosadil v parlamentu daňové zvýhodnění malých pivovarů a inicioval obnovení Českého svazu malých nezávislých pivovarů. Jenže pak prodal polovinu humpoleckého pivovaru belgickému a o poznání většímu Duvel Moortgat a přišel na čas o statut "nezávislého" pivovaru. Do čela svazu se tak dostal Fusek, jehož sám Bernard původně označil za svého nástupce. Kamenem úrazu se však staly čachry kolem vyřazení Bernarda jako zástupce malých pivovarů z předsednictva velkého Českého svazu pivovarů a sladoven. "Oba jsme ambiciózní, těžko se necháváme ovládat jinými," říká dnes Fusek. Z Bernardova vyjádření je cítit, že Fuska považuje za schopného podnikatele, ale více to nechce nijak komentovat. "Pan Fusek mne už nezajímá," říká.

V roce 2001 inicioval Fusek vznik Evropského svazu malých nezávislých pivovarů, ve kterém se sdružily pivovary z Česka, Německa, Polska, Švýcarska a Rumunska. Fusek se stal prezidentem. Jeho pivovarnická kariéra gradovala. Uspěl prakticky ve všech projektech, do nichž se pustil. Čím to? "Musí se všemu dát nějaká duše. Musí vás to bavit. A nesmíte mít strach," říká muž, který letos prodal svůj podíl v Pivovaru Černá Hora skupině K Brewery. Odešel i z Českého svazu pivovarů a sladoven a rezignoval na své funkce v evropském i tuzemském svazu malých nezávislých pivovarů. "Slíbil jsem manželce, že v pětašedesáti se vším skončím," říká s tím, že teď už bude pouze pomáhat dětem.

Zdroj: HN iHNed.cz | Autor: Miroslav Petr