Bourání některých budov pivovaru pro historické cihly neznamená konec. Použijí se znovu.

Před téměř dvě stě lety vypalovaly pece opavských cihelen tisíce cihel, a ty pak putovaly na stavbu městského pivovaru. Léta byly svědky umění opavských sládků. Ani teď když jdou některé části pivovaru k zemi, příběh jeho cihel nekončí. Dělníci je ručně, jednu po druhé zachraňují, aby je použili na opravy budov, které se stanou součástí připravovaného společenského centra Breda&Weinstein. Osm lidí zdivo ručně rozebere zhruba za čtrnáct dní. „Do 5. května musíme být se vším všudy hotoví,“ říká šéf stavebních dělníků, kteří v areálu opavského pivovaru pracují, Tomáš Karpeta.

Zachránit chtějí zhruba sto kubíků cihel z devatenáctého století. „Použijeme je pro opravy staré a nové sladovny, strojovny a varny. Mají nezaměnitelnou barvu a patinu,“ vysvětluje manažer projektu Michal Křovák.

Průzkum ukázal, že nejlépe se historické cihly zachovaly v okolí staré kotelny, komína a ve spojovacím krčku mezi starou a novou sladovnou.

Ruční práce

„Stěny musíme opatrně zbourat a ručně vybereme jednotlivé cihly. Ty pak musíme očistit, aby byly dál použitelné, a uložit,“ popisuje postup Karpeta.

K dalšímu použití dělníci vyberou každou cihlu, která má alespoň jednu stranu neporušenou. Cihly budou na nové využití čekat naskládané na paletách v budově nové sladovny.

Záchrana původních cihel při opravách historických budov u nás není běžná. „Ve většině případů se potřebný materiál na historické budovy vyrábí starými metodami, aby zapadal do původního zdiva. Opava má ale výhodu. Máme tu bohatý zdroj dobových cihel, tak proč je nevyužít? Jen se musí opatrněji bourat,“ říká architekt Oldřich Hájek, který přestavbu pivovaru projektoval.

Výhodou téměř dvě stě let starých cihel je jejich velikost, která přesně zapadne do původního zdiva, struktura a vzhled. „Opravíme jimi například uliční stěnu do Pivovarské ulice, kterou zub času hodně poznamenal. A také díry po různých zásazích za socialismu. Lepit to novými cihlami by byla hloupost,“ dodává architekt Hájek.

Tradice pokračuje

Podle opavského historika umění a člena památkové rady Národního památkového ústavu v Ostravě Pavla Šopáka je záchrana starých cihel sympatická. „Mají nezaměnitelnou patinu a jejich povrch není sterilní jako u sériově vyráběných dnešních cihel,“ říká Šopák.

Cihly, ze kterých dnešní opavský pivovar od roku 1824 zedníci stavěli, jsou místní výroby. „Mají tak symbolický vztah k městu, a díky nim pokračuje tradice místní řemeslné výroby,“ doplňuje Šopák s tím, že v devatenáctém století měla Opava hned několik cihelen. Dnes není ve městě ani jedna.

Poprvé si výsledek práce dělníků lidé prohlédnou na podzim příštího roku. Společenským centrem budou procházet velkou prosklenou pasáží, která má vytvořit dojem, že jdou po ulici. Po jedné straně budou opravené sladovny či varna, druhou uliční stěnu vytvoří moderní budovy. Ačkoliv nové centrum naplní především obchůdky, restaurace, obrovský dětský koutek či multikino, pivovarnická tradice nezanikne.

„Ve druhém podlaží vznikne pivní restaurace s mikropivovarem. V bývalé varně bude stylová kavárna se zrestaurovaným pivovarnickým vybavením,“ přibližuje mluvčí společnosti Develon, která v pivovaru společenské centrum staví, Martina Cicvárková.

Pivo se v Opavě vaří od roku 1825 a tehdejší Bürgerliche Troppauer Bierbrau ročně produkoval dvanáct tisíc věder piva, což je zhruba sedm tisíc hektolitrů. Za prvních deset let produkci ztrojnásobil.

Zlaté časy zažívalo opavské pivo za rakouské monarchie, kdy ho čepovali i ve Vídni. Pivovar přežil obě války i znárodňování. Vaření piva v Opavě skončilo až v polovině devadesátých let minulého století. V roce 1994 se pivovaru Zlatovar zbavilo sdružení moravskoslezských pivovarů, aby mohlo zaplatit dluhy. Skončil v rukách podnikatele Kamila Kolka, který sice nechal pokřtít několik speciálních piv, ale krátce nato pivovar zavřel.

Zdroj: Sedmička.cz | Autorka: Žaneta Horáková