Naši rodinní přátelé opravují rekreační objekt v srdci Českomoravské vrchoviny, jeho součástí bude samozřejmě také restaurace. „Jaké tam budete mít pivo?“ zeptal jsem se, když jsme my mužské polovičky zůstaly na chvíli osamoceny při jedné ze vzájemných návštěv a mohla začít „normální“ debata. „Plzeň a poličku,“ odpověděl kamarád s tím, že plzeň je hlavně kvůli Pražákům a snobům, kterým hospody bez plzeňského přijdou divné. Poličské pivo je pro ty, kdo si chtějí pochutnat na něčem „jiném“, a je z kraje, kam přijeli na výlet.

Tato reakce je přímo chmelovým koncentrátem přesně popisujícím situaci na našem pivařském trhu. Plzeň a spol. všude, staropramen a spol. v Praze a v Čechách a starobrno a spol. na Moravě. Všechno jsou to dobrá piva, když je o ně dobře postaráno a hospodský není protivný. Ale stačí to? Výrobcům a prodejcům určitě, milovníkům piva stále méně. V posledních letech kolem sebe vidím pivaře, kteří hledají něco jiného, než je tato stereotypní nabídka, do které kvůli „kobercovému náletu“ na tuzemský trh patří už nijak vzácný, i když stále jedinečný Pilsner Urquell.

Když přijedu do jakéhokoli koutu Česka i Evropy, těším se na místní speciality. K těm patří samozřejmě i pivo. Hledám loga a nápisy na hospodách a nad výčepy, které neznám z Brna a Prahy anebo jsou tam vzácností. I v Brně máme s kamarády hospůdku, která nabízí piva malých pivovarů, štamgasti tam jezdí přes celé město a cestou míjí desítky vývěsních štítů s výše uvedenými pivovarskými giganty.

Produkce těchto našich gigantů vlastněných nadnárodními giganty se často označuje hanlivým termínem europivo. Co to je? Pivo, které zažene žízeň, neurazí a nijak nepotěší. To by ještě nevadilo. Ale také pivo, které bere chuť a charakter tradičním značkám tím, jak je skoupili evropští výrobci europiva. Manažeři plzeňského, smíchovského či brněnského pivovaru sami nejlépe vědí, co mění při výrobě, na čem šetří, jaké suroviny používají. Zkrátka co dělají technologicky stejně, i když logo je pak jiné.

Před více než patnácti lety jsem byl na jakési tiskové konferenci pořádané při příležitosti brněnských potravinářských veletrhů. Koukal jsem tam s otevřenou pusou na jednoho tlustého vousatého Angličana, který „nás“ varoval před tím, že nadnárodní pivovary pohltí a zničí naše pivní zlato. Říkal jsem si tehdy, že jsou důležitější věci, než komu patří pivovar, což platí stále. Leč stalo se. Ale neplakejme po starých časech. Jsou to časy, kdy se prodávalo pivo mnohem horší kvality a teklo do umatlaných půllitrů špinavými trubkami. Mysleme jen na to, že tím, co si kupujeme, určujeme, co si budeme kupovat později. A to neplatí jen o pivu.

Známý pivovarník z Humpolce se na billboardech chlubí tím, že jeho pivo stojí na stráži proti europivu. K jeho spojencům patří další menší pivovary bojující o život na slunci, přesněji na trhu. Co na to prostý voják v poli? Nejspíš večer vyrazím na průzkum bojem do nějaké neprobádané lokality v Praze, kde teď pracovně pobývám.

Také ještě zavolám „spolubojovníkům“ do Brna, ať určitě stále drží již obsazenou kótu. Ať je naše mise úspěšná a ztrátyminimální.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Karel Škrabal