Jihočechům zachutnalo nové pivo. Přípravy výroby světlé desítky Pardál, kterou od včerejška zavádí na jihočeský trh pivovar Budějovický Budvar, se loni na podzim zúčastnilo čtyři sta dobrovolníků. To, jak bude nové pivo chutnat, záleželo skutečně na budoucích konzumentech. Po tři měsíce se účastnili ochutnávek, během kterých Pardál vznikal. Také proto zavedení Pardála na pivní trh doprovází slogan: Jeden z nás. Mezi těmi, kteří svými chuťovými pohárky zdatně dopomohli k pěnivému výsledku, byli otec a syn Jiří a Lukáš Komárkovi z Hrejkovic u Milevska. Koncem září jsem seděl s kamarády u nás v hrejkovické hospodě, když nás oslovili, vzpomíná středoškolský student Lukáš Komárek. Ptali se, zda se nechceme podívat do budějovického pivovaru, že se tam napijeme a najíme. Tak jsme řekli, že jo. Měl jsem štěstí, protože to bylo jen pár dní po mých osmnáctinách. A protože můj táta je na pivo, zeptal jsem se, zda chce se mnou. Čtyřiačtyřicetiletý servisní technik Jiří Komárek byl nabídkou nadšený. Samozřejmě, že jsem hned souhlasil, směje se. Byl to unikátní a skvělý projekt. Všechna setkání byla přátelská a perfektní, takže jsme se těšili na každou ochutnávku. Bylo to hezké a příjemné vytržení z každodenních starostí. Navíc jsme spojili příjemné s užitečným. Zašli jsme si na pivo a mohli do toho ještě kecat, říká Komárek starší, jehož portrét zdobí také pivní tácky. Možná někomu zkazím chuť, když bude pivo pít a přitom koukat na mne, směje se. Ale představuji si, jak za čtyřicet let budou Pardála popíjet mí vnuci a budou říkat: Na tomhle pivu se podílel náš děda. Na pivním tácku s Pardálem jsou i Komárkova slova: Snažil jsem se, aby jeho chuť byla pěkně nahořklá. Jako moje žena v neděli ráno. Je to průšvih, protože nevím, jak to vysvětlím doma, mudruje Komárek. Ale žena je tolerantní, vždyť jsme spolu dvacet let. Zná mě, takže ji nic nepřekvapí, říká a dodává, že si přeje, aby Pardála točili u nich v Hrejkovicích nebo v sousední obci Velká v hospodě Pod Kaštanem. Mezi těmi, kteří posuzovali hořkost, chuť, říz i teplotu, byl i čtyřiatřicetiletý Miroslav Melichar z Bechyně. Přišli kolem desáté večer, že shánějí lidi, co by chtěli ochutnávat a vyrábět pivo. Servírka doporučila nás, a už byli u našeho stolu. Hledali lidi do dvaadvaceti let, ale vybrali jen mě. Tak jsem jezdil ochutnávat a nemělo to chybu, libuje si Melichar. Vždyť komu se v republice stane, že může určovat chuť nového piva. Pivo měli hodnotit dvacetiletí, ale nakonec ho hodnotili staří pardálové jako my, říká. Když jsem nové pivo ochutnal, překvapila mě jeho barva a hořkost. Pivo úplně odpovídá tomu, co jsem chtěl. O tom, že obětavě nasazuje ledviny a játra pro blaho jihočeských pivařů, věděla jen jeho žena. Dělám v lese a stromům to povídat nebudu, směje se Melichar, který doufá, že se Pardál chytne i v Bechyni. Když je pivo podle mé chutě, snad bude chutnat i ostatním. Na výsledku se podepsali nejen Jihočeši. Pocházím z Trenčína, říká ochutnávač Pavol Sýkora, kterého objevili v táborské hospodě. Přišla za mnou hezká děvčata, zda bych to nechtěl zkusit. Řekl jsem si, proč ne. Pardál mi chutná, a tak si myslím, že bude chutnat i ostatním Slovákům, usmívá se Sýkora. (Českobudějovický deník)