Nejen Britové se obávají úpadku tradiční výroby piva. V České republice zahájil pivovar Budějovický Budvar kampaň, v níž varuje spotřebitele, že příchod nadnárodních pivovarských skupin má negativní vliv na kvalitu i tradici pivovarského řemesla v zemi, která v 19. století vyrobila první zlatý ležák. Od pádu komunismu do země, která je ve světě známá kvalitou svého piva, pelášily západní pivovarnické společnosti, aby zde vybudovaly své základny. Společnost SABMiller, která vznikla sloučením Jihoafrických pivovarů a společnosti Miller z USA, dominuje českému pivovarnickému průmyslu. Vlastní Pilsner Urquell- originální světlé plzeňské pivo, Gambrinus, Radegast a Velké Popovice. Interbrew ovládá Pražské pivovary, které změnily svůj název na Staropramen, který lépe odráží význam jejich hlavní značky. Budějovický Budvar je třetím největším pivovarem v České republice. Dokud nebude nalezen vhodný strategický partner zůstává tento í pivovar ve vlastnictví státu. Pojmem strategický partner rozumějte kdokoli s výjimkou společnosti Anheuser-Busch, kolosu, který vyrábí ten druhý Budweiser.

Pod ochranou vlády Budvar i nadále vyrábí svůj klasický světlý ležák tradičním českým způsobem. Používá jen ten nejjemnější sladovnický ječmen z Moravy a vyhlášený žatecký chmel pocházející z chmelnic severně od Prahy. Čistou pramenitou vodu čerpá z prehistorického jezera umístěného hluboko pod pivovarem. A to nejdůležitější, nechává své pivo ležet plných 90 dní, což je u klasického ležáku nejdelší doba ležení na světě. Ve své kampani, která od tohoto měsíce probíhá v tisku a televizi, Budvar varuje milovníky piva, že větší pivovarníci maří tuto oddanost tradiční výrobě piva. Uvádí příklady používání laciného maltozového sirupu, chmelového granulátu a extraktů dovážených z Číny, Polska a Ukrajiny. Budvar rovněž tvrdí, že v některých případech je čistá pramenitá voda nahrazována říční vodou upravovanou chemickými látkami a že je zaváděna tzv. výroba koncentrované mladiny (HGB). To znamená, že pokud pivovar vyrábí několik druhů piva, nevyrábí každé z nich odděleně ( v oddělených várkách), ale vyrobí silný extrakt, který následně zředí vodou na výsledné produkty požadované stupňovitosti.

Hlavní změna v české metodě vaření piva tkví v přechodu ke kratší době kvašení. Kupříkladu klasický plzeňský Prazdroj zkrátil svou dobu úpravy a zrání z 60 na 27 dní. Stejným směrem se vydaly i Velké Popovice. Velké světové pivovary argumentují tím, že zhruba po 30 dnech už kvasnice v nádržích nic nedělají, což znamená, že tu ladem leží spousta cenné tekutiny. Pro pivovary je zjevně mnohem ekonomičtější omezit dobu kvašení (zrání), a zvýšit tak objem výroby. Proti tomuto názoru vášnivě protestuje budvarský sládek, Josef Tolar. Tvrdí, že když se použijí ty nejlepší suroviny, pivo je tím lepší, čím déle zůstane v ležáckých sklepích. Svá slova potvrzuje tím, že návštěvám ve sklepě dává ochutnat vzorky, v různém stadiu zrání. Budvar je po 90 dnech zrání docela jiný než Budvar, který ve sklepě zraje 40 dní; časem se stává lahodnějším a jemnějším pivem delikátní chuti a lehkosti.

Kampaň Budvaru, známá jako Desatero, říká, že pravé české pivo by se mělo vařit jen z čisté pramenité vody, celých chmelových hlávek, moravského ječmene tradičními způsoby rmutování a kvašení a že konečný produkt se nesmí v žádném případě ředit. Doufá, že se jeho poselství dostane odezvy od milovníků piva, zejména těch mladších ze zelené generace, kteří se obávají globalizace potravin a nápojů a používání chemikálií a nekvalitních přísad. Důkaz, jako vždy, leží ve sklenici. Plzeňský Prazdroj býval klasickým světovým pivem, bohatým, aromatickým, vyznačujícím se plnou chutí, u něhož bylo množství sladu vyvažováno dostatečným množstvím chmele. Nyní, když se výrazně snížila doba zrání, se z něho stalo řidší, méně vyrovnané, sušší a skoro nepříjemně hořké pivo, kterému schází jeho dřívější komplexnost. Věřím, že kampaň Budvaru trefí v České republice do černého. V Británii se jí to určitě podaří. (Novinky - Z britského listu Morning Advertiser)