Mimo jiné mne zaujala jedna věta pana Veselého.
Zmiňoval se o tom, že sládek u licenčního výrobce má právo říci, že tuto várku nepustí k zákazníkovi pod značkou licenčního piva. A že v tom případě se "tato várka rozmíchá do místního piva".
Kouzelná věta. Přeloženo do jiného významu. Občas se může stát, že například Lech, či jiná značka má jinou chuť, protože je do něj zamíchána nestandardní várka PU.

Je vidět, že pan Veselý ví, o čem mluví. Ono nejde o to, kde se dané pivo vyrábí, ale jak chutná. A úplnou jistotu o původu piva může člověk mít jedině, když si ho sám doma uvaří. Otázka je, jestli vůbec komu o takovou jistotu jde...? Není to nakonec jedno? Myslím, že na prvním místě by měla být vždy chuť, a až potom technologie, místo původu, atd.