Je to dobrá, nebo špatná zpráva - píše se rok 2008 a Češi jsou staronoví světoví rekordmani v pití piva. Každý občan našeho státu, tedy včetně kojenců a stoletých babiček, vypije ročně v průměru přes hektolitr a půl pivního moku.

Přesto českému pivu vládnou Jihoafričané. A to si vzpomínám na chvíle, kdy se naopak všichni těšili, jak konečně české pivo udělá díru do světa, tedy i do JAR. Naše pivo se však na jihu Afriky dočepovalo dřív, než se na něm udělala pořádná pěna. Naopak majitelem tří největších českých pivovarů se stala jihoafrická pivovarnická společnost South African Brewerles (SAB).

„Když máš žízeň v tropickém vedru, které je v Pretorii skutečně vražedné, zastavíš u nejbližší restaurace s jediným úmyslem - dát si pivo," povzbuzoval mě český podnikatel Aleš z Johannesburgu. ,,Bude to Vivo, přestože se v JAR vyrábí tucet jiných a světovějších značek. Vivo bude totiž skoro napůl české. Vlastně moravské. Právě ho vaří v pivovaru Vivo v Pretorii sládek Anton Barnošák z ostravského Ostravaru..."

Alešovy reklamní slogany mi přišly zcela srozumitelné, až když mi prozradil, že do Pretorie přivezl před patnácti roky z Ostravy pár láhvových piv značky Koník. Chutnaly, a tak se do hry vložil známý opavský podnikatel Radim Masný, který v roce 1998 jako předseda představenstva akciové společnosti Draft-OVA a podnikatel vlastnící v Opavě mimo jiné restauraci, extraligový hokejový klub a firmu Bohemex Trade, zvedl hladinu veřejného mínění nákupem 33 procent akcií firmy Chemapol Group. Stal se též překvapivým předsedou představenstva pivovaru Ostravar a pivo v JAR 2málem se dostal do čela i pretorijského podniku Viva. Těsně předtím ale stačil prodat dva extraligové hokejové kluby. Napřed v Opavě, následně v Havířově.

„V roce 1993 jsme na africký jih přivezli tři kamióny ostravského piva, které mělo úspěch, takže se brzy rozjela spolupráce Ostravaru a nově otevřeného černošského pivovaru Vivo," chlubil se Aleš.

Známosti jsou dobrá věc. Se Zdeňkem Hofírkem jsem se dostal na světový golf v Sun City a do platinové rafinerie, s ing. Juliusem Tellingerem, bývalým asistentem ředitele jednoho ze zlatých jihoafrických dolů, do Amandelbultu za nejúspěšnějším českým horníkem v Africe a ředitelem tamnějších platinových dolů ing. Luďkem Marešem. S Alešem zase do pivovaru Vivo v Pretorii.

„Přijel jsem v roce 1994, abych v Africe za čtyři měsíce navařil na čtyřicet tisíc hektolitrů piva," hlásil mi hrdě Anton Barnošák, když mě přijímal ve své kanceláři obchodního ředitele ve Vivu. Vařil tady sice české pivo, ale zároveň byl výrobním ředitelem a jediným bělochem v jinak černošském vedení tohoto pivovaru.

„Afričané navíc chtějí postavit nový pivovar na klíč, jelikož ostravská pivní receptura všem náramně chutná a jen na její obří reklamu včetně laserového show bylo v Johannesburgu a okolí vynaloženo na čtyři milióny randů," vysvětlil mi ing. Petr Janík, který působil v Pretorii jako specialista na technologii výroby piva z české poradenské firmy Pivo Praha.

„Pravé české pivo s jeho tradiční hořkostí a řízem se pije jen v Česku," tvrdil Anton Barnošák. „Všude jinde mají raději piva sladší. Proto tady používám německý slad a chmel, jihoafrickou kukuřici a rovněž zdejší cukr. Zbytek receptury je můj a ten ti neprozradím. Brzy budeme pivo stáčet do sedmičkových láhví a do plechovek o obsahu 340 a 450 mililitrů," liboval si a ještě netušil, že jeho představa se stane pouze zbožným přáním a ostravsko-pretorijský pivovar Vivo - Ostravar zůstane navždy jen na papíře.

Pivo je náramný nápoj, vhodný pro Nobelovu cenu smíru. A když si Jihoafričané nemohli naše pivo vařit sami na jihu černého kontinentu, přijeli k nám, ovládli naše pivovary a také české pivní rekordy. A tak vlastně zrušili rčení, že vláda, která zdraží pivo, padne...

Zdroj: Neviditelný pes | Autor: Břetislav Olšer