Podobně jako loni jsem se rozhodl strávit letošní dovolenou na kole objížděním pivovarů. Letos se zvolila trasa Jihlava – Humpolec – Kácov – Havlíčkův Brod – Chotěboř – Hlinsko – Polička – Svitavy – Černá Hora – Sentice – Brno. Výlet jsem neoficiálně zahájil již 30. srpna, kdy jsem si večer zašel do Malostránského pivovaru ve Velkém Meziříčí na pár pivek. Zrovna byl na čepu 14° American Pale Ale a jednoduše jsem neodolal. Vůně malin a lesních jahod, navíc velice pitelné.

Druhý den jsem měl po posledních přípravách a dobrém obědě sraz s kolegou. Ve 13 hodin jsme vyrazili, první část cesty byla stejná jako loni. Pouze cíl se nepatrně lišil, minule to byl Ježek , dnes Radniční minipivovar . Kamarád však o jeho existenci neměl vůbec ponětí, takže to pro něho bylo příjemné překvapení. Tento nový podnik navštěvuju docela často, protože na konci týdne cestou z práce přestupuju v Jihlavě a jednoduše jedu domů až posledním autobusem. Zaparkovali jsme tedy kola na náměstí a usedáme na zahrádce, světlý 12° ležák Ignác a polotmavý 13° ležák Zikmund si po prvních 40 km zasloužíme.

Ještě na chvíli sestoupíme dolů do minipivovaru a pak odjíždíme přes Hybrálec a Větrný Jeníkov do Humpolce . V humpoleckém pivovaru vařím už tři roky, takže kamarád dostává spoustu informací a dostane se i tam, kam se normální smrtelník při běžné prohlídce nepodívá. Po exkurzi ještě jdeme na pár piv a večeři do jedné zdejší restaurace.

Další den po snídani časně ráno vyrážíme na severozápad podle dálnice, přejíždíme dvakrát přehradu Želivka, poprvé po dvoupatrovém vojslavickém mostě, podruhé po mostě u Bernartic. Cestou se zastavíme ještě ve Zruči nad Sázavou na místním hezkém neogotickém zámku s hezkou gotickou zříceninou hradu. Odtud je to do Kácova kousek, po příjezdu si dáváme oběd v pivovarské hospodě. Kácovský pivovar jsem navštívil v roce 2006 ještě jako student, od té doby se ale mnoho změnilo. Asi tou nejpříjemnější změnou je skutečnost, že se sládkem stal můj spolužák Pepík z vysoké školy. Exkurze tedy nebude jak doufám problém a vytáčím číslo. Nemýlím se… Pivovar prolezeme od sladové půdy, přes laboratoř až po sklepy. Dnešní varnu původem ze Švýcarska tvoří vystěračko-rmuťáko-mladinová pánev a scezovací káď, v té staré, která je nyní v minipivovaru Tambor, se vystíralo do kádě. Nová varna je samozřejmě mnohem větší :), stejně tak i spilka. Zůstalo jen pár kádí, které se dnes používají na kvasnice, a velká dřevěná spílací káď, nyní zevnitř potažená nerezí :). Sklep se přestěhoval a rozdělil na dvě části, novinkou je samozřejmě i nedávno spuštěná plnicí linka na lahváče a vším, co k ní patří. Po prohlídce odcházíme zpět do pivovarské hospody, kde vzpomínáme na studentské časy. Tento den však na spilce a v hospodě natáčí televize se Šůsou a Tesaříkem z Yo Yo Bandu pořad „Česko s pěnou“ a občas nás napomenou, že vzpomínáme příliš hlasitě. Tyto filmaře jsem už jednou potkal, bylo to u nás na varně. Natáčeli si mě, jak odpichuju várku v mladince, takže jsu pivovarská filmová hvězda. Pijeme 10° a 12° kvasnicovou až do zavíračky a v noci zakempíme přímo pod pivovarem na břehu Sázavy.

Ráno se nám nechce jet stejnou cestou zpět a tak volíme vlak, vystupujeme na konečné, v Ledči nad Sázavou. Odtud jedeme po okreskách do Havlíčkova Brodu, mimo jiné i přes Veselý Žďár, který je navěky zvěčněn v outru písně Kino Zdar od Tří Sester díky Přemkovi Podlahovi a místní občance Emilii Bezouškové. (Doručuju na kolena kalhot našít kapsy a vkládat do nich molitan, práce na kolenou se pak mnohem usnadní…) V Brodě si po krátkém hledání pivovaru dáváme oběd a nějaké pivo v pivovarském hostinci Rebel. Konkrétně 10°, 11° světlou a 12° tmavou. V pivovaru bohužel nikoho neznám a nikdo není objednán, takže by prohlídka vyšla na 250 korun na každého. Udělám si tedy aspoň pár fotek přes závoru na vrátnici a kamarád si kupuje nový cyklodres Rebel, který si hned obléká. Konečně už mi nezávidí ten můj humpolecký :).

Další plánovanou zastávkou je Chotěboř , ale ještě před ní bychom rádi osvěžili svoje těla tentokrát zvenku v nějakém rybníku. Rybník Cihlář na kraji města u výpadovky se však bagruje, takže volíme Svinský rybník před Chotěboří, i když je obklíčen stádem krav za elektrickým ohradníkem. Jeden elektrický šok do zad docela jde, když jsme ten ohradník díky kravám přelézali cestou tam a zpět celkem šestkrát… V chotěbořském pivovaru opět žádná exkurze, protože je pátek odpoledne. I zde jsem již jednou byl, při slavnostním otevření. Za tu dobu zde přibyla taky linka na lahváče. Ptáme se mladé dívčiny z prodejny, kterou hospodu by nám doporučila. Odpověď: Chotěboř se točí skoro všude. No, slečna evidentně pivo moc často nepije… Na náměstí tedy volíme hospodu se zahrádkou, která se nazývá Bene Non Stop Herna, ten název nás měl trknout, že sem nemáme lézt. Světlá 12° i 10° pořádně zprasené, je to prostě non-stop, na sanitaci není čas. K večerním buřtům s petkou Kozla si ještě kupuju Chotěboř Polo, kterou jsem ještě nepil. Večer u ohýnka kamarád po ochutnání konečně uznává, že Chotěboř je opravdu dobré pivo.

Ráno míříme přes Trhovou Kamenici a Rváčov za Rychtářem do Hlinska . Je sobota, prohlídka teda nebude. V prodejně mají ale velmi hezký cyklodres, po kterém oba dva zatoužíme, ale nakonec odjedeme bez něj do restaurace Rychtářka na náměstí, která je nám doporučena paní z prodejny. Zde si dáváme světlé ležáky 10°, 11° a 13°, která zbyla z nedávných pivních slavností, a pozorujeme svatebčany před radnicí. 13° mi teda chutnala asi nejvíc.

Následuje Polička , zde rovněž vytáčím číslo. Mladší spolužák za nedlouho přijíždí na kole a prohlídka může začít. Budova pivovaru pochází z druhé poloviny 19. století a má velice nevzhlednou přístavbu varny ve stylu socialistického realismu. Venku mě velice zaujaly jakési sprchové chladiče umístěné na střeše, jak jsem se dozvěděl, jde o chlazení ke kompresorům. Zdejší dvounádobová varna pomaličku začíná s automatizací, betonové kádě se budou bourat a nahrazovat nerezovými a tanky se už za nerezové začaly vyměňovat. 50% sladu pochází z „naší“ rajhradské humnové sladovny a při chmelovaru se nepoužívá extrakt, ale pouze granule. Ve sklepě ochutnáváme z tanků 12° Záviše a tmavou 13° Elišku. Elišku jsem ještě neměl, takže to bylo pro mě příjemné překvapení, 12° filtrovaný Záviš je perfektní, ale nefiltrák je super-perfektní. Na náměstí si v hotelu Pivovar k obědu dáváme tmavou 10°, světlou 11° Otakara a jedno řezané.

Další zastávka nám dá pořádně zabrat, půjde totiž o punkový koncert v Květné, kde má mít můj kamarád cyklopankáč bude hrát na bicí. Vymetám sice metalové koncerty, ale jeho kapelu si vždy rád poslechnu. Na čepu samozřejmě Otakárek za 17 korun, takže mazec. Poslední kapely si nepamatuju a probudil jsem se asi v 10 ve spacáku na pódiu… S malou kočkou odjíždíme do nového Pivovárku Na Kopečku ve Svitavách. Výborný guláš jsem zapil světlou 12°, polotmavou 11° a jedním kafem, asi se sem ještě někdy vrátím, tentokrát v lepším stavu. Ze Svitav vyrážíme na jih, po krátkém doplňujícím spánku kdesi u lesa v Baníně a osvěžení v přehradě u Křetína, zakempujeme kousek za Kunštátem. Večeři zapíjím petkou Starobrna 11°, je to ještě větší humáč než točené.

Ráno odjíždíme přes Lysice do Černé Hory , máme radost, protože nám na vrátnici sdělili, že exkurze bude pravděpodobně za hodinu a můžeme se k ní připojit. Zatím jsem zašel do obchodu na snídaní a udělal jsem pár fotek. Bohužel, nakonec se prohlídky nekonaly, a tak odcházíme do Centra Sladovna a ochutnáváme 12° pšeničného Velena, 12° tmavého Granáta, 12° světlého Kamelota a 11° nefiltrovaného Pátera. V pivovarské prodejně si ještě zakoupíme Pivovarský rum, který se vyrábí z lihu získaného při výrobě nealka pomocí vakuové destilace. Následuje cesta přes Unín a Drásov do čebínské hospody Čebínka na guláš, na čepu je ovšem pouze G, takže si dáváme žlutou limonádu. Do Sentic je to však už jenom kousek. V minipivovárku v č. 13 se prohlídky nekonají, je nám však doporučena hospoda v č. 59 s točeným sentickým pivem. Restaurace však má bohužel dnes zavřeno. Nezbývá nám tedy nic jiného, než si koupit jednu petku. Sentické pivo mi vždy chutnalo, občas si ho kupuju ve Velké Biteši na náměstí v cukrárně, a chutná mi i tentokrát. Po petce odjíždíme kolem přehrady do Brna, v plánu byl sice ještě Žebětín , ale díky dešti snad spolu s ostatními brněnskými minipivovary někdy příště.

Výlet jsem opět symbolicky zakončil v hotelu Jelinkova vila ve Velkém Meziříčí u piva Harrach. K nedávno ochutnanému American Pale Ale jsem ještě přidal chutný Vídeňský ležák. Na příští ročník už mám trasu naplánovanou, bude na ní něco přes dvacítku moravských a slezských pivovarů. Tak tedy, DEJ BŮH ŠTĚSTÍ!