Chmeloobrana a kultura piva

Já osobně celou záležitost Chmeloobrany i Chrámu chmele a piva vnímám velmi pozitivně.

Chmeloobrana po cimrmanovském způsobu využívá recesistických prvků a zároveň hravou formou vytváří pozitivní vnímání veřejnosti k pivu. Lid si žádá hry a toto je jedna z nich a navíc vcelku inteligentně a hlavně humorně pojatá. Poznal jsem několik členů a jsou to chytří a sympatičtí lidé. Z nichž ne všichni jsou domácí, poznal jsem jednoho až z jižní Moravy.

Pivo je u nás stále vnímáno jen jako levný nápoj pro široký dělný lid, jako nápoj pro levné opití. Jeho konzumenti jsou zpravidla vnímání jako tatíci s „pivním mozolem“, jako povaleči po zakouřených hospodách, nestarajíce se o rodinu. Jediný jejich zájem je po práci zajít na pár piv, proložit to levnou režnou, rumem, nebo zelenou. U piva být tím nejchytřejším, tím co by dělal politiku jinak, jinak by sestavil národní hokejový (fotbalový) tým, … Aneb jak praví Honza Kočka – pivo je u nás zpravidla vnímáno jako desítka v ledničce.

A Chmeloobrana je uskupení lidí, kteří se snaží tento zarytý stereotyp ve vnímání společnosti změnit. Tak jako se o to snaží Chody, Honza Kočka a aktivní blogeři na jejich serverech, tedy my. Jen jinou formou.

Změnit myšlení společnosti vyžaduje v tomto případě hodně práce a času. Zde by měly pomáhat i pivovary. Vylepšit image piva ale určitě nepůjde cestou PET obalů, ani větších a větších spotřebitelských balení. Cesta vína, je cesta, kterou by se měli propagátoři nechat vést. Tak, jak je dnes u nás vnímáno víno, tak si toto vnímání zaslouží i pivo. Ale to není o vyšší produkci, to není o co nejlevnější výrobu. Ta cesta je v kvalitě, v různorodosti a v kultuře podávání (prodeje v off i on-trade segmentu).

Chrám chmele a piva v Žatci a umění

Chrám chmele a piva. V umění (architekturu do toho řadím) jde o vkus každého z těch, na které je umění směřováno. Mě osobně se celé pojetí líbí a myslím si, že propojení hi-tech prvků a historických budov je vkusné a dobře spolu ladí a to včetně věže a na ní symbolických konstrukcí na chmel. A minimalistické provedení vodotrysků spolu s monumentálním vchodem a na historickém pozadí - byl jsem doslova nadšen. Tady je vidět, že každý můžeme umění vnímat rozdílně, a nejde odsuzovat vkus druhého.

Díky tomu se i dostalo (s většinovým přispěním z EU) na opravy celého okolí, na stavbu minipivovaru, hravého pivního orloje a také na rozšíření muzea.

Napadá mne jen jediná výtka. Letos jsme s kamarádem na kolovandru u hráze Nechanické nádrže objevili Chmelovelo stezku vedoucí do Žatce. Od jejího absolvování bude pro nás navždy jakákoli rozbitá polňačka mít synonymum CHMELOVELO.

Tož tak …