Reklama na PI Reklama na PI Rastal









ico rss feed ico rss valid
Přidej na Seznam

Pivně poznávací vandr

Pivní cesty


verze pro tisk

Pivně poznávací vandr

Pivně poznávací vandr[p251][p243][p256]

Pátek: Rozčarování

Na pátek 25. května jsem se těšil už měsíc dopředu. Na tento den jsem si (samozřejmě s povolením manželky) naplánoval své první seznámení s Berounským medvědem ve městě, podél kterého jsem dosud jen projížděl velkou rychlostí po dálnici, aniž bych věděl, že pivovar je takřka pod ní.

Z práce jsem odešel o něco dříve než obvykle a po hodině v rychlíku vystoupil v Přibyslavi, kde na mě na chalupě čekal spacák, celta a další propriety potřebné pro plánované spaní venku. Protože jsem měl hlad, slunce pálilo a já pocítil i žízeň a chuť na dobré pivo, stavil jsem se ve své oblíbené restauraci ‘U Kubínů‘, kde jsem pojedl vynikající držkovku (12 Kč) a spláchl ji třemi 12° pivy Rebel. (16,50 Kč).

A pak už nezbývalo než se svěřit na dlouhou, úmornou dobu do služeb Českých drah, které mě po dalších více než 3 hodinách dopravily na nádraží v Berouně, kde jsem se po dalších zhruba 20 minutách dočkal osobního vlaku a v něm kolegy bydlícího nedaleko.

U vstupu do dvora náležícího k pivovaru nás přivítala cedule: Dnes koncert Brutus. Suverénně jsem prošel kolem provizorní pokladny, ale asi po ujití 10 metrů jsem byl s velkým křikem zastaven a pohnán zpět. A kam že jako jdu…? Odvětil jsem, že ochutnat místní pivo, kvůli kterému sem jedu až z Brna. Místní bodyguard (asi padesátiletý chlap oblečený v maskáčových kalhotách a tričku, s velkým pupkem a rozevlátým účesem a knírem) odvětil, že to tu nikoho nezajímá, ať zaplatím 130 Kč, čímž k pivu dostanu čtyřhodinovou dávku skvělé muziky. Na mou odpověď, že sem jedu jen kvůli pivu a že pod pojmem skvělá muzika si představuju trochu něco jiného, jsem dostal odpověď: "To nás nezajímá."

Šalanda v Berouně
Šalanda v Berouně

Protože jsem netušil, co nás s kolegou ten večer ještě čeká a protože jsem se na to pivo fakt těšil, zaplatili jsme, obdrželi na ruku razítko s logem pivovaru a byli vpuštěni do areálu. Uvnitř jsme si vybrali jeden z volných stolů a objednali si po světlé 11° a nechali přinést jídelní lístek. Po chvíli jsem se ohlédl a viděl, jak nám slečna nese od výčepu pivo… v kelímkách!? Mé pocity (které jsem v názvu kapitoly nazval rozčarováním) se o stupeň zhoršily. Dovolil jsem si protestovat, snažil jsem se domluvit, že mě opravdu nějakej Brutus nezajímá, že chci popít jejich piva, o kterém jsem slyšel jen samou chválu a že se sem nevleču takovou dálku jen proto, abych tu zbytečně platil 130,- vstupnýho a pil pak pivo z kelímku…?

Leč všechno marno. Výčepní-chlap mi „vysvětlil“, že výjimky neexistují a že kdyby dal pivo do skla mně, chtěli by to po něm i jiní a že to prostě nejde ani když jsem slíbil, že se nehnu od stolu a že se chci opravdu jen najíst a napít. Všechno marno… (nicméně asi po 20 minutách jsem si všiml, že výjimky přece jen existují a u baru se vyskytují jedinci dostávající pivo do skla)

Pro druhé pivo jsem musel už sám přímo k baru. S dvěma kelímky jsem se vrátil ke stolu a koukám, že jsou tentokrát nějak menší…(?) No jo, ke vší tý aroganci a nepochopení ještě začali točit pivo do objemu 0,4 l (za stejnou cenu pochopitelně – už tak zaokrouhlenou na 20 Kč). Tohle mě fakt naštvalo, rychle jsme do sebe naházeli jídlo, já si koupil ještě jeden kelímek (tentokrát zase 0,5 l) na cestu, zaplatili jsme a opustili tohle nehostinné místo.

Za chvíli bude hrát Brutus
Za chvíli bude hrát Brutus

Ještě zbývalo projít kolem pokladny. S lehce (vlastně docela těžce) ironickými slovy: "Odstupuju od kupní smlouvy, na shledanou, my jsme opravdu přijeli jen kvůli pivu!!" jsem na stůl pohodil naše 2 vstupenky na 4 hodiny skvělé muziky a chtěl jsem odejít. Z úst bodyguarda se ozvalo obligátní: "To nás nezajímá!" Jenže k mému velkému překvapení jsem od dámy hlídající kasu uslyšel slova o tom, že nám tedy vstupné vrátí, což jsme samozřejmě přivítali. Tedy onen hlídající pán měl na věc jiný názor; krom toho, že z něj opět vypadla jeho duchaplná věta, se začal tvářit, jako by mu ulítli sloni (zřejmě měl slíbená nějaká % ze vstupného a teď mu jich pár ubylo).

Dobrá, vstupné nám vrátili a já pronesl svá poslední slova: "Pivo máte dobré, ale v chování a přístupu k zákazníkům máte docela rezervy!" A s kolegou jsme se vydali vstříc dalším pátečním rozčarováním…

Večeru totiž nebyl zdaleka konec, táhlo na devátou a bylo potřeba najít nějakou náhradu za původně plánovaný večer strávený s dobrým pivem. Vezmu to krátce. Beroun je z pivního hlediska absolutně nezajímavé město. Prochodili jsme ho křížem krážem, ušli odhadem 7 km a objevili, že třetinu města ovládá Staropramen, třetinu Krušovice a třetinu PU a G. A na jednom hudebním klubu visí vývěska Starobrno. Modlil jsem se, ať najdem aspoň Budvar, když už to tu mají rozděleno jen velcí hráči, ale nikdo mě nevyslyšel. Zapadli jsme nakonec do restaurace ‘U Aleny‘, kde jsem vypil jeden hnusný Granát a dvě naprosto vodové 12° Staropramen (bez chuti a bez zápachu).

Cestou necestou, po levém břehu Berounky směrem na Srbsko jsme šli světlou nocí hledat místo na přespání…

Sobota: Splnění cíle, krásný den a zkažený večer

Den pro mě začal v 7 hodin probuzením do teplého rána se zataženou oblohou, pokračoval lehkou snídaní ze skromných zásob a měl vyvrcholit ochutnáním a vypitím několika dobrých či výborných piv. Ale postupně…

Vlak do Rakovníka odjížděl po 9. hodině dopolední, kdy venku už opět přebíralo vládu slunce. Po zhruba hodinovém kličkování zvlněnou krajinou jsme dojeli do Rakovníka, který nás přivítal doslova slunečnou výhní. Na nádraží jsme si jen prohlédli vývěsku Bakaláře (dosud jsem neměl tu čest, viděl jsem ji poprvé v životě) a vydali se do centra.

Rakovník je celkem pěkné město, nové autobusové nádraží, na náměstí spousta historických budov a jiných památek. Trochu jsme to tam prošli, byli jsme se podívat na vstupní bránu do pivovaru a před 11. začali pomalu hledat restauraci s Bakalářem .

Rakovnický pivovar
Rakovnický pivovar

Vývěsek je po městě dost, ale dvakrát jsme narazili na podnik, který buď ještě nebo už nefungoval, jindy byla vývěska na herně, kam jsme jít rozhodně nechtěli. Nakonec naše volba padla na restauraci s penziónem ‘U mušketýra’ kousek od náměstí. Ač ve mně tento název vyvolává pocit, že na čepu bude přímý konkurent a soused z Krušovic, není tomu tak.

Usadili jsme se na zahrádce pod slunečníkem v barvách velkého G ke stolku s ubrusem ze stejné stáje. Zeptali se, co je na čepu a objednali 12° Bakaláře (19 Kč).

Prvním douškem se mi splnil letošní pivní cíl, jímž byla právě ochutnávka tohoto znovuzrozeného piva. Byl jsem spokojen. Vypil jsem celkem 4 kousky, pojedl velmi chutné Medvědí tlapy s opékaným bramborem (tím jsem se trochu pomstil Berounu za jeho nevlídnost) a na závěr ochutnal rakovnickou novinku - polotmavou 11° donesenou ve sklenici s odlišným logem (19 Kč). Ta se mi zalíbila hned na první pohled a já si ji po domluvě s obsluhou odvezl jako suvenýr domů. Jako třetí do party byl na čepu za stejnou cenu i G10. Ten jsem ale nezkoušel.

Oběd s Bakalářem
Oběd s Bakalářem

Pak nastal čas přesunu na nádraží, kde jsme se měli s kolegou rozloučit, neb ho volaly zpět domů náhlé pracovní povinnosti. Protože jsme měli do odjezdu vlaku ještě čas, rozhodli jsme se ho strávit v nádražní restauraci, kde k mému velkému překvapení byla na čepu pod vývěskou Bakaláře dvanáctka ze Žatce. Nu což, tohle pivo jsem v točené podobě taky ještě nikdy neměl, tak směle do toho. Zklamán jsem rozhodně nebyl.

Před čtvrt na 5 jsem se dalším vláčkem vydal na cestu do Kladna. Koupil si lístek do Kamenných Žehrovic, abych trochu dostál tomu, že jedu na vandr a odtamtud jsem šel pěšky přes les po žluté značce do Rozdělova, tedy místní části Kladna s minipivovarem Vorel. Tuto etapu jsem do svých plánů přidal až pár dní předtím poté, co se na různých pivních serverech objevily zprávy o existenci nového piva v této oblasti.

Pivovar jsem díky nabytým informacím našel celkem snadno. Trochu mě překvapily ne zrovna dodělané schody, ale to mi rozhodně nezabránilo ve vstupu do lokálu. V první části je asi 25 míst, do zadní místnosti by se lidí vešlo ještě o něco více. V rohu jukebox, nad ním televize, u druhé stěny kamna a koš s dřívím. Stoly a židle mi připomněly dobu snad už definitivně minulou.


Objednal jsem si pivo. Přičichnul a napil se. Na první pocit mě to uspokojilo, nicméně to doznívání mi přišlo takové zvláštní. Vím, že jsem se s tím už někde setkal, ale nepamatuju si,kde. To pivo mi přišlo takové navoněné, jako by šmrncnuté nějakým parfémem. Na druhou stranu nebyly mé pocity odrazující a já k výborné polévce za 12 Kč vypil potom i druhé a třetí pivo o stupňovitosti 12 a něco, jak mi na můj dotaz sdělil pan výčepní. Během čekání na čtvrtý kousek si ke mně přisedl člověk, který se představil jako Krušnohorec (tedy kolega z Beerborce.cz).

Piva jsme se ale nedočkali, sud byl dopit a další byly prý přivezeny příliš pozdě na to, aby stačily přijmout na čepování správnou teplotu, tudíž pivo strašně pěnilo. Po mnohém ujišťování, že pivo opravdu nebude, se Krušnohorec, který zjevně na ostatní nabídku (G, Krušovice) neměl chuť, zvedl a s nepříliš spokojeným výrazem odešel zpátky na vlak.

I já se začal chystat, ale najednou přede mnou přistálo pivo. Okamžitě jsem se napil a huba se mi protáhla spontánní reakcí. Pivo chutnalo, jako by tam někdo vhodil celou krabičku celaskonu. Počkal jsem si ještě na reakci pána u druhého stolu… byla stejná. Šel jsem to okamžitě říct panu výčepnímu, nechal si do PETky natočit vodu a nachystal se k odchodu. Prý to byla jiná várka. Nevím sice, co si mám pod tímto pojmem představit, ale nedalo se nic dělat… i druhý den vandru končil dost rozpačitě.

Při hledání místa na přespání v lese za Kladnem jsem byl přepaden bouřkou a silným několik hodin trvajícím lijákem. A já seznal, že nedělní plánovanou zastávku v Pivovarském dvoře v Chýni u Prahy odložím na neurčito. Motoráček mi z kladenského nádraží jel po 23. hodině a noc jsem tak strávil ne příliš romanticky ve vlacích na cestě domů s myšlenkami, že ne vždy všechno vyjde tak, jak si to člověk maluje. Takže příště! :-)

Shrnutí

(známka jako ve škole zahrnuje nejen chuť, ale celkovou atmosféru a působení místa):

Rebel – vynikající za 1

Berounský medvěd – v celkové atmosféře za 4

(snad se dočkám někdy opravy, ale momentálně nevím, jestli se mi tam vůbec chce)

Staropramen – nechutný za 5

Bakalář – chuť výborná dle očekávání, celkově za 2

Žatec – nečekané, předem neplánované, ale dobré za 2-

Vorel – chuť trošku za očekáváním, nepovedený konec za 3-



[Zbyněk Melichar] [Zobrazeno 5378x] [3. červen 2007]
[Pivní cesty] [comments: 8] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]


Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:
E-mail:

Komentáře

Petrbudvar

neděle, 6. červenec 2008
16:08

Chyba!!
Brutus nemá chybu. A to nemyslím díky faktu, že v něm hraje spolužák na kytaru!! Brutus k pivu tak nějak pasuje.. Je to vždy zážitek, doplňující chuť piva. Můj dojem PB.


napsal(a): Petrbudvar (zipe(a)email.cz) [Odpovědět]

Dwarf

pondělí, 19. listopad 2007
18:07

Dwarf

není zač... vypadá to, že se obsluha neumí postarat aneb cpou do Bakaláře to co do onoho 'piva' na soutoči (G10)


ICQ: 131508397

napsal(a): Dwarf [Odpovědět]

Tomáš Semrád

pondělí, 19. listopad 2007
14:40

Když jsem se minulý týden dozvěděl, že moje kamarádka jede se svými přáteli z ochotnického divadla hrát představení do Rakovníka a jestli prý tam o něčem na večer nevím, doporučil jsem na popud v tomto článku anoncovanou rakovnickou restauraci U mušketýra a v ní samozřejmě místní pivo Bakaláře. Byl jich celý autobus. A všichni si prý dali na radu místní pivko. Polotmavé už bohužel z výčepu zmizelo, takže zůstalo jen u ležáku. Bohužel spokojenost moc velká nebyla, i když prý za to pivo až tolik nemohlo. Důvodem byla totiž absolutní přesycenost kysličníkem, takže zůstalo u jednoho a šlo se pryč...Škoda. Já pil rakovnické vždy dobře ošetřené a vždy chutnalo znamenitě, i když pravda, už to bude před více než rokem...Každopádně Zbyňo díky za tip.


napsal(a): Tomáš Semrád [Odpovědět]

Paja

středa, 13. červen 2007
13:02

Paja

S tim Medvedem jsi fakt mel smulu. Ja tam byl vzdy spokojen, obsluha prinejmensim normalni...


napsal(a): Paja [Odpovědět]

Adsense

24. listopad 2017
21:19


posted by: Inzerce

Dwarf

pondělí, 4. červen 2007
08:31

Dwarf

Rakovník-nádražka: prý tam mívají Bakaláře a Žatec tak nějak na střídačku... já se trefil do Žatce

k Medvědovi se dál nebudu vyjadřovat... domluva je možná jen pokud chtějí obě strany, když chci jen já, je to málo...


ICQ: 131508397

napsal(a): Dwarf [Odpovědět]

Libor

pondělí, 4. červen 2007
08:21

Libor

Staničná reštaurácia v Rakovníku je naozaj skvost, sice keď som tam bol ja, mali ešte Bakalářa ale toto som napísal v jednom mojom článku: 20.09.2005

Apropo staničná reštaurácia Rakovník. Taký mix propagácie som ešte nevidel a to som toho pochodil naozaj dosť. Poháre: Žatec, Samson, Bakalář, Louny, Bernard, stojanky: Žatec, obrusy: Žatec, Bernard, reklamy: Bernard, Louny, Rakovník, Žatec, popolníky: Platan. Uf, slušný mix. Ešteže majú všetci plné ústa marketingu.


ICQ: 425728891

napsal(a): Libor [Odpovědět]

lada

pondělí, 4. červen 2007
08:10

Lada

Velmi prijemne me prekvapil rakovnicky Bakalar v karlovarskem Tescu.


napsal(a): lada [Odpovědět]

Chody

neděle, 3. červen 2007
09:18

Chody

Zřejmě jsi si pro návštěvu Berounského Medvěda vybral to nejnepříhodnější datum. Ou jéé!
Na druhou stranu by měla být vždy možná domluva. Co přistoupit na zálohování skla? Myslím, že i přemrštěná záloha by byla akceptovatelná.
Točení piva do různých objemů za stejnou cenu je ovšem neomluvitelné.
Docela mě mrzí, žes měl zrovna tuhle zkušenost, protože já jsem byl v Berouně vždy spokojen.


ICQ: 414292574

napsal(a): Chody [Odpovědět]


Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň