7 dní obyčejného pivaře

7 březnových dní obyčejného pivaře aneb co všechno lze zažít v souvislosti s pivem

Patřím mezi lidi, kteří si pojem ‚pivař‘ vykládají tím, že to je člověk‚ vyhledávající pivní (značkovou, chuťovou) variabilitu a nesnášející snahy některých velkovýrobců o ovládnutí a zamoření celé republiky jediným svým výrobkem. Ač původně Východočech s kořeny na Vysočině, žiju a pracuju poslední 2 roky v Brně a jeho nejbližším okolí.

To má za následek jednu malou výhodu - počet žlutých log G a zelených PU tu má menší koncentraci než v Čechách. Velkou většinou zde disponuje domácí Starobrno, dříve v mém pivním portfoliu vzácná výjimka (k dostání v pár restauracích na Vysočině), dnes pivo, kterému je občas problém se vyhnout při návštěvách restaurací s přáteli a známými. Naštěstí je Brno dost velké na to, abych tu i já, vyznavač regionálních pivovarů, mohl ukojit touhu svých chuťových a jiných smyslových buněk po pivním zážitku.

Do Brna jsem přibyl v únoru 2005 a hned v prvních dnech jsem opouštěl nehostinnou ubytovnu a toulal se po městě, abych se zorientoval. Víceméně jsem spíš bloudil a motal se po ulicích Řečkovic a Králova pole a krom jedné vývěsky Krakonoše (uvnitř jsem ale nikdy nebyl) nenarazil na nic zajímavého.

Strakonické sudy (foto: web Dudák Strakonice)

Až jednou při toulkách a poznávání samotného centra města jsem narazil na Strakonickou restauraci. Ihned mi hlavou proběhla vzpomínka na pivo Nektar, které jsem kdysi dávno ochutnal při vodáckém putování po Otavě. Neodolal jsem a zvědavě vstoupil. Byl to pro mě velice příjemný šok, rozhodně jsem netušil, že by se něco tak dalekého mohlo nacházet v centru Brna. A co mi hlavně bylo příjemné – chuť piva. Vypil jsem jich tenkrát asi 5 a přepadl mě dojem, že to v tom Brně nebude tak hrozné. :) Od té doby se tam na pivo stavuju kdykoli je to možné, párkrát jsem tam šel na rande nebo na více či méně závažné pracovní schůzky a hlavně - začal jsem tam přicházet na chuť nefiltrovanému kvasnicovému pivu, do té doby takřka pro mě neznámému artiklu.

O tom jsem ale původně psát nechtěl…

Článek má být věnovaný poslednímu týdnu a tomu, co jsem v souvislosti s pivem zažil.

Vyprávění začíná ve čtvrtek navečer, kdy jsem se rozhodl oblažit své chuťové pohárky z mého hlediska vynikajícím tmavým speciálem Oldřichem z minipivovaru v Blučině. V Brně to znamená zamířit své kroky k restauraci Vegas, kde blučinské speciály doplňují na pípě obligátní Starobrno. Usedl jsem, objednal si a těšil se. Po chvíli pivo přistálo na stole. Prohlédl jsem si pěkně načechranou pěnu, zhluboka se napil a pln očekávání vypil třemi mocnými doušky třetinu objemu. Půllitr jsem položil, nadechl se, zašklebil a začalo se mi dělat špatně. Okamžitě se mi do mozku vetřela myšlenka, že takhle nějak si představuju chuť vymáchané trubky z vysavače. Ještě chvíli jsem seděl, pro jistotu ještě usrknul, pak vstal, oblékl se a šel zaplatit. Nepamatuju si, kdy se mi něco takového stalo naposledy, ale myslím, že by se to stávat nemělo. Při placení jsem se mladého, usmívajícího se a zřejmě dobře naladěného pingla zeptal, co si o tom myslí…? Jeho odpověď byla, že tam předtím měli světlého Vladimíra od toho stejného pána (p. Strava z Blučiny) a teď tam vrátili tmavého Oldřicha. A že jsem měl asi smůlu, že jsem byl 1. zákazník. Neměl jsem náladu na další rozhovor a odešel jsem.

Tmavý Xaver (foto: web Xaver Blučina)

Ale černé myšlenky mě neopustily doteď. Je vůbec možné, aby pingl takto odůvodnil kyselé hnusné pivo (které takové v dodávce určitě nebylo a utrpělo pouze nevhodným a nedostatečným ošetřením)? A je normální, že první zákazník holt má smůlu? Že si ten blbec nepočkal až se trubky pivem propláchnou natolik, aby se pivo dalo pít??

Nevím…

Do Vegasu mě hned tak nikdo nedostane… A na pivo z Blučiny se holt budu muset někdy vydat přímo ke zdroji.

S kyselou pachutí ve svých ústech jsem se pěšky vydal přes park Lužánky vstříc lepším pivním zážitkům. Měl jsem namířeno na Flédu do pivnice Netopýr. Ale protože tam otevírají až v 6 a já z Vegasu odešel o dost dříve než jsem měl původně v plánu, bylo nutno se trošku někde zdržet. K tomu jsem si vybral podnik nedaleko od Flédy, kde mě zaujala vývěska Dudáka. Podnik se jmenuje Prádelna a krom Dudáka mají na pípě Maestro z Litovelu. Nicméně mě při vstupu praštila do očí malá cedulka na dveřích, že mají mimořádně na pípě 12° Svijany, jimž jsem tedy svěřil nelehký úkol probrat mé chuťové pohárky a navrátit jim cit pro dobré pivo. Po oddegustování 3 půllitrů jsem seznal, že se to povedlo a vydal se vstříc hlavnímu hřebu večera, kvůli němuž jsem zůstal déle v Brně. Zamířil jsem do Netopýra ochutnat Prácheňskou perlu z pivovaru Platan Protivín.

Prácheňská Perla - Perla z Protivína (ilustrační foto)

I tady jsem byl prvním zákazníkem, ale situace z Vegasu se neopakovala (byl jsem tu celkem brzo po otvíračce už několikrát, ale problém s kvalitou piva jsem nikdy nezaznamenal, takže to asi jde, že ani 1. zákazník mít smůlu nemusí).

Prácheňská perla vypadala na první pohled v půllitru majestátně. Po ochutnání jsem seznal, že je to pivo trochu jiné, ale chutné. Což je vlastně dobře, proto přece různá piva vyhledávám. V průběhu 2. půllitru mě dostihla SMS od manželky, že jestli zase někde sedím, že by z toho chtěla něco taky mít... A protože jsem s sebou měl shodou okolností PET láhev od neperlivé Magnesie, nechal jsem si ji naplnit právě ochutnávaným mokem. A doma jsem se poté s manželkou rád rozdělil :)

Pivnice Netopýr na Flédě (foto: web Klub Netopýr)

O víkendu nás čekal přesun na Vysočinu do kraje, kterému vládne havlíčkobrodský Rebel - mé rodné pivo, jak ho nazývám a za poslední rok také nejčastější pivní značka, která protekla mým hrdlem. Musím se přiznat, že jsem se velice těšil na toto, dle mého názoru v posledních letech vynikající pivo, které v oné restauraci, kam na něj nejčastěji chodím, stojí od nového roku celých 16,50 za kus (12°) :) Nezastírám, že jsem si 4x opravdu pochutnal.

V neděli jsem se pak přesunul do Přelouče a v pondělí po vyřízení jistých soukromých záležitostí v Kolíně jsem se vydal na cestu domů. A protože jsem pojal úmysl navštívit minipivovar v Medlešicích, zvolil jsem trošku delší cestu přes Pardubice (a vynechal tak původně plánovanou návštěvu železářství Revos v HB, kde se mi jinak velmi líbí), kde jsem se neopomněl stavit v pivovarské prodejně, abych zakoupil několik lahví s lahodným obsahem. (Právě teď při psaní tohoto článku za poslechu vybraných skladeb od Iron Maiden dopíjím zvolna druhou, dle mého soudu velice chutnou jedenáctku Pernštejn).

Pivovarská prodejna Pardubice (foto: web Pernštejn)

Objekt medlešického pivovaru jsem našel bez problémů – jedná se o celkem zchátralý objekt na kraji obce, o jehož původním účelu můžu jen spekulovat (JZD?). Vystoupil jsem z auta s PET láhví v ruce a vydal se vstříc vchodovým dveřím místní restaurace. Při posledním kroku jsem utrpěl lehký šok – nevěřícně jsem hleděl na cedulku – otevřeno Út-Ne od 14:00. Kdybych si ještě ráno nekontroloval na webu pivovaru otevíračku (bylo tam i pondělí), zasloužil bych si určitě nejedno hanlivé označení...

Takhle mi jen sklaplo a já se zklamaně vydal zpátky k autu. Pak mě napadlo zavolat na číslo uvedené na ceduli na vstupu do areálu. Ozvala se paní Chalupová, které jsem své dojmy popsal a nedostatek na webu jí vytkl před závorku. No a pak jsem zklamaně odjel...

Pivovarská restaurace Medlešice (foto: Pivovar Medlešice)

Sotva jsem opustil obec, zazvonil mi telefon. Volala paní Chalupová, že má v pivovaře natočené 2 PETky s pivem pro známé a že jestli nejsem moc daleko, ať se vrátím..., což jsem neprodleně udělal. A byl odměněn dvoulitrovkou světlého a 1,5 litrem tmavého Medlešického ležáku.

Na svůj dotaz, co jsem dlužen, jsem dostal odpověď, že když jsem tak zdaleka a jel jsem sem jen kvůli jejich pivu, tak nic…

I poděkoval jsem uctivě, nechal pozdravovat pana majitele a pana sládka a opustil Medlešice směrem na Brno.

A večer jsem si doma do vychlazeného půllitru nalil vychlazené Medlešické a pochutnal si. A manželka taky. Nechci nikomu radit, ale pivo je to vynikající :) A za trochu starostí s jeho umístěním do půllitru každopádně stojí! :)

Přeju všem pivařům spoustu pěkných zážitků spojených s dobrým, poctivým českým pivem!

---

[Zbyněk Melichar] [Zobrazeno 6647x] [25. březen 2007]
[Pivní cesty] [comments: 8] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře