Reklama na PI Reklama na PI Rastal

Jak jsme kvůli Topolánkovi málem přišli o exkurzi

Reportáže z minipivovárků


verze pro tisk

Jak jsme kvůli Topolánkovi málem přišli o exkurzi

Jak jsme kvůli Topolánkovi málem přišli o exkurzi [p220]

Do Dalešického pivovaru jezdíme již delší dobu celkem pravidelně a nutno říci, že velmi rádi. Zdejší muzeum Rakousko-Uherského pivovarnictví jsme navštívili minimálně dvakrát, ale ke spokojenosti mi pořád něco chybělo. Ne, že by muzeum nebylo zajímavé, to beze sporu je, ale vždy jsem trochu toužil podívat se i do nové, výrobní části pivovaru, kde se to současné skvělé pivo vaří. Nebylo to ale nikdy možné. A to jsme jednou přemlouvali i samotného sládka! Nedávno nastalé personální změny a obnovený provoz po delší výrobní pauze však v této věci přinesly posun. Když jsem na webu pivovaru filmových Postřižin našel informaci, že prohlídka nového provozu je možná, bylo okamžitě rozhodnuto spojit letošní druhý ročník naší cyklistické „Dalešice-Oslavany Tour“ s exkurzí.

Pivovar filmových Postřižin jindy...
Pivovar filmových Postřižin jindy...

A tak jsme prvního červencového dne vyrazili. Detaily cesty popisovat nebudu, nejsme tady přeci turistický kroužek, že? Myslím, že stačí, když napíšu, že počasí bylo předpisově letní a cesta ubíhala bez problému (lepili jsme jen jeden defekt). Potíž nastala až s příjezdem do Dalešic. Bylo něco kolem půl jedné, do exkurze zbývala hodina a půl, čili ideální pauza dát si oběd a ochutnat pivo.

Ovšem ouha. Když jsme se právě chystali zabočit do areálu pivovaru, zastavila nás doprostřed brány postavená značka Zákaz vjezdu (všech vozidel v obou směrech) s přilepeným papírem, hlásajícím „Dnes otevřeno od 16:00“. Zrada! Oslovil jsem mladíka v reflexní vestě houpajícího se u brány na židli, a ten mi celkem nezúčastněně sdělil, že čekají Topolánka, a že otevřeno bude opravdu až ve čtyři. Vypadalo to na beznadějnou situaci, protože do 16 hodin jsme čekat nemohli.

Bucláky na dvoře
Bucláky na dvoře

Jenže po 60 ujetých kilometrech se vám nechce jen tak lehce se vzdát. Po mém dotazu ohledně exkurze ale mladík povolil, že se můžeme jet domluvit na recepci. A to jsme také s částečnou úlevou udělali. Na pivovarském dvoře vládl čilý ruch. Personál pobíhal pod dohledem správce sem a tam, jako když se milostpaní v úvodu Popelky chystá na návštěvu královské rodiny. Nás si kupodivu nikdo nevšímal. Vešel jsem do recepce a trochu opatrně se zeptal, jestli mnou objednaná prohlídka v této nastalé situaci platí. Jak jsem byl potěšen, když mi příjemná a sympatická slečna recepční akci i čas potvrdila a dokonce sdělila, že vůbec nevadí, že nás není minimální povolený počet pět osob (byli jsme nakonec jen tři). Zaplatil jsem tedy požadovanou cenu 100 Kč za osobu a vyšel ven.

Restaurace hučela. Bylo narváno a tudíž jasno, že oběd nebude. Usadili jsme se na lavičce před restaurací. 80 důchodců ze dvou zájezdních autobusů likvidovalo bramborový salát s řízky dost rozdílných velikostí, na což si při brzkém odchodu, vynuceném přípravou restaurace na státní návštěvu, hlasitě stěžovali u pana správce (myslím, že se nakonec domohli nějaké kompenzace).

Vládní bouráky na pivovarském dvoře
Vládní bouráky na pivovarském dvoře

My jsme na druhý pokus u vytíženého výčepu uspěli, a tak jsme si mohli ven na lavičku vynést to, kvůli čemu sem vlastně jezdíme – perfektně ošetřené pivo vynikající plné charakteristické chuti, středního řízu a optimální teploty. I když pivovar dodává své pivo do několika restaurací, v žádné z asi pěti, které jsem navštívil, nedostanete tak dobře ošetřené pivo, jako tady v pivovarské restauraci. Je tu prostě nejlepší.

Než jsme ochutnali jedenáctku, Májový ležák a sušenky vyrobené z mláta, restaurace se dokonale vyprázdnila a na dvoře se objevila první vládní auta, ochranka a první politikové. Nás si stále nikdo nevšímal… Něco málo před druhou hodinou přitekl na nádvoří dav lidí obklopující premiéra Topolánka. Ten, přivítán panem správcem, proběhl restaurací, aby zmizel v zadní části, přístupné veřejnosti jen při zvláštních příležitostech. Restaurace stále zela prázdnotou. To už nás ale nezajímalo, neboť náš čas se nachýlil, a vedeni slečnou průvodkyní jsme se vydali přes dvůr do velikých vrat, za kterými se skrýval očekávaný nový provoz pivovaru.

Dalešická varna
Dalešická varna

V prvním patře, kde se nachází varna, jsme se setkali s panem Štěpánem Křížem, místním sládkem s bohatými zkušenostmi jak z tuzemských, tak i zahraničních pivovarů, a pochopili, že exkurzi povede on, a že slečna průvodkyně se na chvíli stane z důvodu zaučení čtvrtou členkou naší skupiny. Pan Kříž je velmi sympatický člověk na svém místě. Ochotně odpovídal na naše všetečné dotazy, a tak jsme se opět dozvěděli zajímavé věci o chmelu, sladu i kvasnicích, a podívali se i do míst, která pivovary normálně neukazují.

Třínádobovou nerezovou varnu o objemu 1000 litrů dodala v roce 2002 brněnská firma Destila. Mladina se zde vyrábí klasickým dekokčním způsobem za použití místní vody, hodonického sladu a žateckého chmele. Na desetihodinových várkách se tu střídají dva sládci. Roční výstav pivovaru je cca 4000 hl, přičemž současný maximální je 5000 hl.

Ani tady se to bez štěstí neobejde
Ani tady se to bez štěstí neobejde

Opojeni vůní právě vařené mladiny jsme se přesunuli do přízemní části provozu, kde probíhá hlavní kvašení na klasické spilce. Vstup do spilky není veřejnosti z hygienických důvodů umožněn, nicméně nám bylo dovoleno alespoň částečně do tohoto střeženého prostoru nahlédnout.

Klasická spilka střežená
Klasická spilka střežená

Na konec prohlídky nevelkého provozu jsme se podívali do původních sklepů, kde je umístěno 24 nerezových ležáckých tanků. Při teplotě 0 až 4 °C zde dalešická jedenáctka leží 30 dní, dvanáctka 42 dní a třináctka plných 60 dní. 30 minut naší exkurze je proti této době naprosto zanedbatelných. Nám však poskytlo možnost vidět krásný malý pivovárek a setkat se s odborníkem, který zde, díky svému umění a vřelému vztahu k oboru, úspěšně pomáhá navázat na předchozí charakter a výjimečnou kvalitu dalešického piva.

Ležácké tanky
Ležácké tanky

Rozloučili jsme se s panem sládkem i slečnou průvodkyní, ještě chvíli se porozhlédli po ztichlém dvoře a pak sedli na kola, a spokojeně vyrazili vstříc druhé polovině našeho výletu.

Tak někdy v Dalešicích zase na shledanou!



[Libor Kapička] [Zobrazeno 4268x] [14. září 2008]
[Minipivovary] [comments: 2] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]


Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:
E-mail:

Komentáře

Dwarf

neděle, 14. září 2008
19:48

Dwarf

jsem zvědav pane mnich, jestli se tam ještě letos dostanem na tom kole, zatím to pomalu vypadá spíš na běžky :-)


ICQ: 131508397

napsal(a): Dwarf [Odpovědět]

Dwarf

středa, 26. srpen 2009
11:48

Dwarf

to Dwarf: no, byl jsem tam na kole včera, mám to tam 63 km a pivo... pivo prostě lahoda :-)) (ujeto 136 aneb pěkný výlet)


ICQ: 131508397

napsal(a): Dwarf [Odpovědět]


Islám v ČR nechceme Pivní prodejna Pod Zelenou Horou Vrčeň