Vánoční Svijany

Tam, kde řemeslo zůstalo řemeslem: Pivovar Svijany vaří pivo postaru

Před Domem Kultury v Liberci se pilo pivo ve velkém

Chuť svijanského piva 450 se měnit nebude

Bez Svijan by léto nebylo létem

Ekonomický zločin dotací. Koho všeho?

Žádné plísně jsme v pivu neměli, tvrdí Svijany a chtějí žalovat dTest

A zase ty Svijany …

Šéf Svijan chtěl zarazit dotace pro dTest. Lobby nepodlehneme, tvrdí Kubovi úředníci

Šéf pivovaru Svijany plánuje pomstu pro dTest. Chce časopis odříznout od státních milionů

Naše pivo je v pořádku. Máme svoje testy, říká šéf svijanského pivovaru Havlík

Pivovar Svijany uvařil letos rekordních 596.000 hektolitrů piva

Pivovar Svijany je stále český

Sklenička piva po klasickém českém obědě je nenahraditelná

Pivovar Svijany uvařil loni rekordních 532.900 hektolitrů piva

Sto šedesát pivních píp na jednom místě. Sen pivaře? Kdepak. To Svijanské slavnosti vzdaly hold národnímu nápoji. Letos už po dvaadvacáté. A s účastí 16 tisíc lidí.

Je sobotní dopoledne. Krátce před dvanáctou. Už za hodinu vypuknou ve Svijanském Újezdě tradiční pivní slavnosti. Přijíždím k areálu s úmyslem prohlédnout si poslední přípravy dřív, než to vypukne. Pozdě. Svijanské slavnosti začaly. Bez velkých oficialit a beze mě.

Parkoviště se pomalu plní. Na jedno mě hned navigují příjemní chlapíci. S přehledem korigují dopravu i o pár hodin později, kdy příjezdové cesty začínají houstnout. „Vejdou se sem všichni, už to známe,“ smějí se a vtipkují, přestože je na rozpáleném parkovišti čeká celodenní služba a hlavně noční exodus poté, co úderem druhé starosta ukončí letošní ročník. U branky mě míjí třicátník s visačkou pivního výcvikového tábora. „Jen vstal, požil a hned ožil,“ prozradí tajné heslo pivního bratrstva. Pohoda je všudypřítomná. Už chápu, co sem lidi tolik táhne.

Z okolí sem zamířili auty, na kolech i pěšky. Z Liberce a Turnova vypravili dokonce autobusy a směrem od Tanvaldu celý pivní vlak. Jenže zvuk a hlavně chuť Svijan jsou známy i za hranicemi. Hned u prvního stánku stojí tři mladí cizinci. V ruce kelímek, v očích blaženost. Hlava jim jde kolem z nabídky jednotlivých stánků, a to ještě nevědí o letošním hitu – pivní zmrzlině.

„Nejvíc asi půjde Svijanský máz,“ pozoruje od pípy naše rozpaky Radka Třmínková, jedna z mnoha šikovných brigádníků. „Ale hodně se pije i pšeničné pivo Weizen bier, to je loňská novinka. Někteří jdou rovnou po svém oblíbeném, jiní poctivě zkoušejí jedno po druhém,“ směje se. Mě odhadne na Kněžnu. Černé, karamelově sladké pivo. Namísto toho se ubírám ke stánku, kde čepují nealko. Mám pocit, že dotazy, kde že ho točí, vzbuzuji lehké opovržení .

Pivo pro vozky

„Žádné kšefty?“ ptám se, když dorazím ke stánku se svijanským Vozkou. „Ale kdepak, řidičů je tu hodně,“ směje se Jiří Doležal a už ho točí.

S kelímkem a pocitem, že jsem promarnila předchozích 21 ročníků, se vydávám do zadní části areálu. Odpoledne to tam rozbalí Svijanka a také dixielandové kapely z Liberce. V bazénu se místo lahváčů chladí naháči. S trochou nezastíraných obav je pozoruje posádka záchranky.

„Přiznám se, že ten bazén tu moc ráda nevidím, No, zatím je to pohoda, uvidíme co s večerem, snad nedojde na facky,“ netají se lékařka posádky Lucie Langová. Na Svijanských slavnostech má stejně jako já premiéru. Na její slova naštěstí nedošlo. Během dne sice měly se sestrou Jitkou Bryksovou plné ruce práce, ale šlo spíš o naraženiny, odřeniny, lehce zmožené alkoholem. Ani bazén, který vzbuzoval odpoledne její obavy, se nestal hrozbou. „Pořád tam hlídal někdo z organizátorů, měli to tu skvěle zajištěné,“ zhodnotila lékařka na druhý den.

„Byl jsem tu s kamarády před pěti lety, letos jsem přijel sám, trochu z nostalgie,“ prozrazuje mi u jednoho ze stánků Josef Truhlář. Je z Tanvaldu a sám se tu rozhodně necítil. Mezi tolika pohodáři to snad ani nešlo. „Byl jsem už zvědavý, pořád o tom jen čtu. Navíc, kde dneska uslyšíte na živo Petra Spáleného nebo Dalibora Jandu?“ přidává se další návštěvník. Oslovuji starší pár s batůžky. Vypadají spíš jak turisté než pivaři. „Ale my jsme turisté,“ směje se dvojice z Mladé Boleslavi. Na slavnosti je zlákala nedávná exkurze pivovaru. A také Kvasničák.

Brazilci říkají, že lidé k životu potřebují málo... Zdraví, jídlo a trochu radosti. Ve Svijanech jí bylo svrchovaně. A nejen mezi pijáky dobrého piva.

Zdroj: Liberecký deník | Autorka: Jana Švecová | Foto: Jan Škvára

http://liberecky.denik.cz/zpravy_region/svijanske-pivo-proste-tahne20110717.html

Již 22. populární Slavnosti Svijanského piva pořádá v sobotu 16. července úspěšný Pivovar Svijany ve spolupráci s Obecním úřadem Svijanský Újezd. Pivo z produkce zdejšího pivovaru poteče ze 160 píp a bude mít jednotnou cenu. Na návštěvníky čeká spousta specialit české kuchyně a řada hudebních vystoupení.

Díky dobrému pivu, organizaci i poloze (v Českém ráji u Turnova, blízko rychlostní silnice R10) mívá akce stabilně vysokou návštěvnost – za víkend sem přijede kolem 30 tisíc lidí. Také letos se očekává podobné číslo.

O zábavu se postará necelá dvacítka hudebních uskupení, která vystoupí na dvou pódiích. Na Slavnostech zahraje například MIG 21, Doctor PP, Kamil Střihavka & Leaders nebo zazpívá Dalibor Janda. Bigbítová kapela Debilheads by pak koncertní pelmel měla zakončit kolem druhé hodiny v noci. Organizátoři připravili také veliký ohňostroj.

Parkování bude zajištěno na pozemcích přilehlých ke Svijanskému újezdu, z turnovského vlakového nádraží pojede na slavnosti také kyvadlový autobus: ve 12.00 hodin z Turnova a dále každou půlhodinu. Z autobusového nádraží v Liberci, ze stanoviště č. 4, pojedou autobusy do Svijanského Újezdu v 11.00, 12.30, 14.00, 15.30, 17.00 a zpět do 24 hodin.

Na slavnosti do Svijanského újezdu se můžete vydat také historickým vlakem, který jede po trase: Tanvald – Železný Brod – Turnov – Příšovice, Turnov – Železný Brod – Tanvald. Zvláštní vlaky budou sestaveny z historických vozidel a průvodčí budou oblečeni do historických uniforem. Ve všech vlacích zakoupíte drobné občerstvení a cestující budou odbaveni historickými lepenkovými jízdenkami.

Nezbývá než si přát, aby počasí přálo Slavnostem svijanského piva více, než loni.

Zdroj: E15

http://magazin.e15.cz/volny-cas/pivovar-svijany-zve-na-tradicni-pivni-slavnosti-679874

V sobotu 16. července se již podvaadvacáté otevře areál koupaliště ve Svijanském Újezdě všem milovníkům pravého českého piva. Slavnosti svijanského piva nabídnou ochutnávku všech svijanských piv tekoucích ze 160 píp za jednotnou cenu 18 Kč, pestrou zábavu pro všechny věkové kategorie a přinesou i jednu novinku – pivní zmrzlinu. Brány koupaliště se otevřou ve 13,00 hodin, vstupenka stojí 150 Kč, děti mají vstup zdarma.

Stejně jako každý rok se i letos můžete těšit na zajímavé hudebníky, vystoupí např. The Apples, Doctor PP, Petr Spálený & Apollo band, Dalibor Janda, Kamil Střihavka & Leaders, Mig 21, Luboš Odháněl, Debillheads nebo Veselí pozůstalí. Zábava v podobě kolotočů a atrakcí bude připravena i pro nejmenší a v noci rozsvítí oblohu tradiční ohňostroj.

Všichni plnoletí si budou moci odpoledne a večer zpestřit také netradiční pivní zmrzlinou, kterou speciálně pro Pivovar Svijany připravila cukrárna Giroma Gelato z Hradce Králové vyrábějící zmrzlinu ručně italskou technologií. Líznout si budete moci Svijanské Kněžny, tmavého speciálu s lehkou karamelovou chutí nebo Svijanského Knížete, světlého speciálu s obsahem alkoholu 5,6 %. Pro výrobu pivní zmrzliny je důležitá jak kvalita piva, tak i jeho síla, proto byly použity právě svijanské speciály. Pokud vás možnost ochutnat zmrzlinu, kterou tvoří pivo ze 75 % zaujala, určitě si pospěšte. Připraveno jí totiž bude 185 litrů, což je asi 5180 kopečků.

Na místě bude zajištěno velkokapacitní parkoviště a úschovna kol, využít můžete také autobusovou dopravu od ČD Turnov od 13,00 hodin každých 30 minut až do půlnoci. Autobus pojede i z libereckého autobusového nádraží, stanoviště č. 4 v 11:00, 12:30, 14:00, 17:00 a zpět až do půlnoci.

Více informací o pivovaru naleznete na: www.pivovarsvijany.cz nebo www.facebook.com/svijany.

Zdroj: Tisková zpráva Pivovaru Svijany | Double-U PR

Neuvěřitelných 200 milionů korun v posledních dvou letech investoval největší pivovar v Libereckém kraji do svého rozvoje. Díky tomu může stále ještě růst – letos chce dosáhnout produkce 460 000 hektolitrů piva, tedy o 23 000 hektolitrů více než v roce 2010.

Největší objem peněz – 54 milionů putoval do stavby nových ležáckých sklepů, aby mělo pivo kde zrát. Sklepy byly přistavovány od roku 2007, v letošním dubnu byl otevřen sklep s 27 ležáckými tanky, který zvýšil kapacitu dozrávajícího piva o 15 000 hektolitrů.

„Zatím nevíme, kam až nás neklesající zájem spotřebitelů zavede. Máme spočítáno, že výš než na výstav 600 000 hektolitrů ročně jít nejde, museli bychom pivo vyvážet do zahraničí,“ uvádí ředitel pivovaru Roman Havlík. A to, jak dodává, není cílem pivovaru. Svijanské pivo totiž – na rozdíl od jiných značek – není pasterizované a tudíž nemá dlouhou dobu spotřeby. Kdyby pivovar chtěl vyvážet za hranice, musel by tuto filozofii změnit.

„Kdysi jsme pasterizovali, ale pak se od toho ustoupilo. A měnit už to nechceme, je to charakter našeho piva a důvod, proč lidem chutná,“ vysvětluje sládek pivovaru Petr Menšík. Kde ale pivovar musel investovat, byla čistírna odpadních vod. Nová je nastavena tak, že produkuje bioplyn, který na kogeneračních jednotkách vyrábí elektřinu pro celý závod.

Další novodobou investicí byla stavba v pořadí sedmé spilky se 17 nerezovými káděmi, kde pivo kvasí. Toto otevřené kvašení patří k tradičním způsobům výroby piva. Mnoho pivovarů dnes nechává pivo kvasit v takzvaných cylindrokonických tancích namísto spilek, kde ho uvaří o vyšší stupňovitosti, a to se při filtraci pak naředí vodou na příslušnou požadovanou stupňovitost.

Vlajkovou lodí pivovaru Svijany nadále zůstává jedenáctistupňový Svijanský Máz, který tvoří 75% produkce. 15% výstavu tvoří Svijanská Desítka, zbytek je rozdělen mezi Rytíře, Kvasničáka, Kněžnu a Knížete, Barona či nealkoholického Vozku.

Zdroj: Liberecký deník | Autor: Tomáš Lánský

http://liberecky.denik.cz/zpravy_region/pivovar-svijany-modernizuje-nova-cisticka-spilka-i.html

Každý týden s námi vstupte do zákulisí jedné profese, dnes: sládek pivovaru Svijany

Pivo musí sládek ochutnávat v celém průběhu kvašení. A sedmidenní, upřímně řečeno, nic moc.

První zpráva o Svijanech pochází z roku 1345, obec tehdy patřila cisterciánskému klášteru v Mnichově Hradišti. Už v roce 1564, je ve Svijanech uváděn pivovar, byl součástí hospodářského zázemí a důvodem vaření piva a zakládání hospod bylo zvýšení finančního výnosu panství. Pivovar posléze patřil Šlikům, Valdštejnům, Rohanům a Kratochvílům.

Po roce 1945 byl pivovar konfiskován a poté znárodněn, stal se provozem Severočeských pivovarů n. p. Po roce 1990 je krátce v majetku státního podniku Pivovary Vratislavice nad Nisou a akciové společnosti Pražské pivovary, jejímž majoritním vlastníkem byla anglická pivovarská společnost Baas, díky jejíž obchodní politice se svijanský pivovar dostal do odbytové krize a hrozilo jeho uzavření.Změna rovnající se téměř zázraku přichází v příslovečné hodině dvanácté. V roce 1998 vzniká společnost Pivovar Svijany s.r.o., která se stává novým vlastníkem, v roce 2005 se transformuje na akciovou společnost. Díky mravenčí práci týmu schopných lidí, vedených ředitelem Františkem Horákem, a pod taktovkou finanční skupiny LIF, je odbytová krize překonána. Pivovaru se začíná blýskat na lepší časy a začíná růst. V roce 2010 opustilo brány pivovaru 437 tisíc hektolitrů piva. Včetně obchodních zástupců má stovku zaměstnanců.

Petr Menšík je absolventem pivovarské průmyslovky v Podskalské, od 15 let trávil prázdniny na brigádách v dnes už neexistujícím pivovaru v Jablonci nad Nisou, po jeho zrušení pracoval osm let v pivovaru Vratislavice, kde se od umývače tanků vypracoval na vrchního sládka. Od roku 1998 působí ve Svijanech, nejprve na pozici obchodníka a obchodního ředitele, později sládka.

Před očima mám tu scénu z filmu Postřižiny, jak si ráno po zasedání správní rady pivovaru („Musíte se víc snažit, pane správče!“) a zabijačce se sugestivní žranicí, kterou dokáže podat tak poeticky pouze Jiří Menzel, okouzlující Magda Vašáryová smaží k snídani šťavnatý přírodní řízek a s chutí ho zapíjí čerstvě načepovaným pivem. Na tenhle film se s prázdným žaludkem koukat prostě nedá a věřte mi nebo ne, při psaní tohoto textu mi vedle klávesnice na talíři spočívá temně rudé kroupové jelítko.

Svijanský pivovar mne vítá ranním oparem a navenek ospalou atmosférou, kde do sebe ale všechna dobře namazaná kolečka zapadají tak jak mají. Sládek Petr Menšík mne vítá: „Měl jste přijet o chvilku dřív, před chvílí jsme byli degustovat.“

Hned ho vezmu za slovo: Není to právě ten důvod, proč každý závidí sládkům – že do jejich pracovní náplně spadá pití piva? „Asi ano,“ usmívá se, když jdeme po trase jeho obvyklé ranní obchůzky. Absolvuje ji každé ráno v šest, aby zjistil momentální stav a situaci. Vše ale běží podle dávno zaběhaných receptur a rituálů, časy Postřižin jsou podle Petra Menšíka dávnou minulostí. „Dneska už to není ta idylka, jak ji známe z filmů, většinu času sládek tráví u psacího nebo jednacího stolu a u počítače. Že bych chodil míchat suroviny, jak si většina lidí představuje, tak to určitě ne. Máme nějaký tým lidí a spíš jde o to dodržovat nějaká pravidla, která jsou už daná. Vznikla v době, kdy jsme tu začínali, a už je pouze zdokonalujeme.“

Moderní kabátek, ale srdce strýce Pepina

Varna už dnes není tím poetickým místem, plným páry, měděných kotlů a upocených vařičů, připomíná spíš moderní fabriku s blikajícími monitory automatických procesů. Leč pouze na první pohled. Uvnitř všechno probíhá jako v dobách strýce Pepina. „To je důležité: ve Svijanech se, jako už u nás málokde, dodržují tradiční postupy jako v minulém a předminulém století, vaříme pivo tak, jak ho Češi vždycky vařili,“ neskrývá hrdost sládek, „výhradně z vlastního chmelu – na Litoměřicku máme 56 hektarů poloraného žateckého červeňáku. Máme tak záruku stabilní kvality, protože běžní pěstitelé už dnes nemají prostředky na to, aby se o chmelnice mohli starat.“

Základem toho, aby pivař ve své hospůdce při napití pochvalně zamlaskal, je výběr základních surovin. „Vodu máme vlastní z vrtů v okolí pivovaru, slad nakupujeme z pěti malých nezávislých sladoven, kde se zase vyrábí tradičním postupem na humnech a o chmelu jsem už hovořil,“ vypočítává P. Menšík. „A posledním rozhodujícím faktorem je výrobní postup. Většinu pivovarů dnes ovládají nadnárodní koncerny, které jim diktují své receptury, samozřejmě se snaží co nejvíc ušetřit. Klasický postup, jakým se české pivo vždycky vyrábělo, je příliš nákladný a náročný jak na energii, tak na lidskou práci, čas a prostory. A to už do té koncepce nezapadá, takže pivovary postupně přecházejí na modernější způsoby výroby, čímž se ale mění charakter piva.“

V roce 1998, kdy pivovar získal dnešní majitel, stálo vedení na křižovatce. Pustit se snadnější cestou moderních technologií, vyrábět lacino a hodně? Nebo zůstat u klasiky, otevřených spilek a ležáckých tanků? Výsledek dnes známe.

„Zvolili jsme druhou možnost a i při rozšiřování prostor a výstavbě nových provozů počítáme s klasickými postupy a metodami.“

Klasikou ve Svijanech jsou otevřené spilky.

Čísla a facebook dávají zapravdu: Pivo musí mít duši

A jak ukázal čas, bylo to rozhodnutí veskrze moudré. Odbyt svijanského piva se neustále zvyšuje i přesto, že byste v médiích marně hledali reklamní kampaň nebo inzerci. „Zůstáváme stále stejní, čímž se odlišujeme od zbytku trhu. Právem každého výrobce je snižování nákladů, ale v pivovarnictví je to trochu jinak,“ říká Petr Menšík. „Nestačí být nejlevnější, pivo musí mít také duši, což zejména Češi bezpečně poznají a dokážou ocenit. U nás navíc ještě to, že naše pivo nespatří paster ani z rychlíku.“

U klasického výrobního postupu záleží hodně na lidském přístupu. „Zatímco velké pivovary jedou podle zajeté technologie, u nás záleží na každém člověku, který v pivovaru pracuje – od sládka až po člověka, který myje tanky. Kdokoliv by svou práci odvedl nekvalitně, projeví se to ve finále, tedy v kvalitě piva. Proto lidé musí být s prací spokojení, vážit si ji a být hrdí na tu značku i na to, co dělají, to je podle mne základ,“ zdůrazňuje sládek. „Takovým lidem nedá, aby svou práci ošidili.“

Ve Svijanech našli dokonalou rovnováhu mezi klasickým českým přístupem a moderní technikou.

Že na takové spolupracovníky má Petr Menšík patrně štěstí, o tom svědčí i facebooková stránka pivovaru, kde konzumenti z celé republiky i ze zahraničí pějí na svijanský mok chválu.

Uiaa: „mnam, mnam, v sobe jich pět mám ))“

Veronika M.: „you´re simply the best!!“

Milan M.: "Vážení přátelé, ano! Kvůli svijánkám se vyplatí bejt na světě… ;-)"

Aleš A. L.: „Nejlepší ionťák v alpském sedle Col del Champs (2087 m) Route des Grandes Alpes 2010.“

Kuba V.: "Bůh chtěl vymyslet něco, aby se Adam nenudil… Stvořil Evu. Ale Adama po 1564 letech Eva omrzela… tak bůh dovolil Adamovi stvořit něco unikátního… Svijany!“

Tato hala pojme zásoby sudů na jeden a půl dne.

Kouzlo starých časů versus Hans & Helmut – brigáda kapitalistické práce

Když procházíte svijanským pivovarem, nikdy nevíte, zda na vás za rohem nezakřičí strýc Pepin, nebo vás naopak neohromí špičková technika. Podařilo se mi to i při okružní cestě s Petrem Menšíkem.

Uvařená mladina se zbaví kalu, zchladí, zakvasí pivovarskými kvasinkami a putuje do spilky, kde probíhá hlavní kvašení. A právě tam se cítíte jako v nymburském pivovaru na počátku 20. století, když tam dohlížel sládek Francin. „Mladina kvasí v otevřených kádích klasickým způsobem, jak se to vždycky dělalo v dobách, kdy se české pivo proslavilo po celém světě,“ ukazuje P. Menšík. „Spilka je prvním místem, kam ráno mířím, vidím, jak kvašení postupuje. O to je sládek ve velkém pivovaru ochuzen – pivo vlastně spatří až v lahvi.“

Když vstupujeme do stáčírny sudů, marně očima hledám obsluhu, nevidím jediného člověka… A hele – tamhle jeden osamělec naváží palety se sudy.

„Tady na všechnu práci stačí Hans s Helmutem,“ usmívá se Petr Menšík. Ohlížím se a v duchu opatrně rekapituluji svou chatrnou školní němčinu. „Tamhle,“ ukazuje sládek. Zírám na dva oranžové roboty, kteří se strojovou pravidelností máchají svými rameny, jeden přistavuje prázdné sudy k lince, druhý odebírá plné. „Seznamte se - to jsou Hans a Helmut,“ ukazuje sládek.

Roboti si mne nevšímají, dál nevzrušeně pracují a bude to tak až do konce směny. Bez svačiny, bez pauzy na oběd nebo na cigaretku. Svijanští je před časem nakoupili, aby ušetřili pracovní síly. „Řadu let už v trochu odlišné verzi pracují v boleslavské Škodovce, tak jsme si je pořídili také. A těch skoro 14 miliónů, které nás stáli, jsme nikdy nelitovali.“

Na této minilince se ručně stáčejí oblíbené 5litrové soudky pro domácí párty.

Když vycházíme zpátky na denní světlo, je už skoro poledne. Komín poklidně dýmá na nedaleké stavbě čističky odpadních vod a haly s novými tanky se chystají na polední přestávku. Nikdo tu nespěchá a přesto máte pocit, že to tu bouřlivě žije a že ta dynamika ještě nějakou dobu potrvá.

Že ve Svijanech našli ideální kombinaci zemité tradice a moderního přístupu. A že by z nich měl Francin radost.

Dej Bůh štěstí, pronáším v duchu tradiční pozdrav pivovarských, když bránu opouštím a mířím do uspěchaného světa.

Svijanský Máz míří do světa.

Tak – a dost. DVD s Postřižinami dohrálo, dojídám vystydlé jelítko a zaklapnu notebook. Odcházím do hospůdky naproti. Na Svijany.

A jestli jste se u čtení nudili, kupte si medvídka mývala!

Zdroj: MB noviny.cz | Autor a foto: Karel Michal