Hostem úterního (30. srpna) magazínu „Je jaká je“ po 9:05 byla Dagmar Vlková, jedna z mála žen v Česku, která pracuje jako sládek pivovaru.

Dagmar Vlková je sládkem Měšťanského pivovaru Strakonice, a.s., který je posledním pivovarem v České republice ve vlastnictví města. Asi vás napadne, že jsme udělali gramatickou chybu a pokud jde o ženu, mělo zde být napsáno sládková. Podle Dagmar Vlkové se ale toto označení její profese nepoužívá a „sládková“ není ani správně česky. Používá se pouze „sládek“. Ne náhodou. „Žen sládků“ totiž ona sama zná jen opravdu málo, resp. setkala se v Česku jen se dvěma a z toho jedna dáma je již v důchodu. „Na pozici podsládka, tedy sládka čekatele, je žen již více. Ale žen sládků opravdu mnoho neznám,“ řekla Dagmar Vlková.

Pro tuto profesi se rozhodla již na základní škole. Často chodila za svou mámou, která v pivovaru pracovala a vůně, která vaření piva doprovází, jí prostě učarovala. „Krásně to tam vonělo a byla tam spousta úžasných, dobrosrdečných lidí, kteří si vzájemně pomáhali. To, co se dělo před 20lety, se děje v pivovarech i dnes.“ Po základní škole nastoupila do pivovarské školy v Praze, poté byla technikem výroby a v pivovaru prošla vlastně všemi profesemi, od laboratoře po výrobu. „Na pozici sládka měšťanského pivovaru si mě vybral muž, který zde byl sládkem 41 let a který mě učil tři roky.“

„Pivo je pro mě celoživotní láskou. Mým životem je má rodina, mým koníčkem je pivovarnictví,“ říká Dagmar Vlková s tím, že je to prý na ní i vidět. „Pivo je živým organismem od počátku až do konce a také se tak k němu musí přistupovat.“ Tato profese je specifická také tím, že se v českém pivovarnictví pohybuje zhruba 200 lidí, všichni se dobře znají a mají k sobě vzájemnou úctu.

Dnes jsou moderní piva, která mají různé příchuti. To ale Dagmar Vlkové není zrovna moc po chuti. Je příznivcem tradice, ale i tyto moky vyzkoušela. Když už si musí vybrat, tak doporučuje pivo s esencí grapefruitu. To jediné prý „skousla“. „Pivo má být pivem a limonáda limonádou. Dnes mají o piva s různou příchutí zájem hlavně mladí lidé. Já to moc nepodporuji, spíše bych se přikláněla k tomu, aby se více nabízela piva s menším obsahem alkoholu, než s různými příchutěmi.“ Ještě před nedávnem jsme byli zvyklí na označeni podle stupňů alkoholu, jako např. 8%, 10%, 12%. Se změnou legislativ je tento údaj nepovinný a na etiketách jej obvykle nenajdeme. Pěnivý mok je spíše zařazován do různých kategorií jako např. ležák, světlé pivo, nealkoholické pivo, tmavý ležák, polotmavý ležák či např. světlý speciál. Vše záleží na pivovaru.

V Česku samozřejmě existují také soukromé pivovary. Ty se pak na různé speciality rádi zaměřují. Jen tak mohou velkým pivovarům konkurovat. Ohlídat prý takové pivo ve velkých várkách je prý velmi složité. To je pak prostor pro malé soukromníky.

Vaření piva v Pootaví, kde sídlí právě Měšťanský pivovar Strakonice, má hluboké kořeny v dávné historii. Pivo se ve Strakonicích vaří již od roku 1308.

Celý rozhovor Marie Retkové najdete v audiozáznamu zde...

Zdroj: Rozhlas.cz | Autorka: Věra Luptáková | Foto: Jan Sklenář

http://www.rozhlas.cz/praha/radiozpravy/_zprava/941078