Vysoká škola chemicko-technologická na konci ledna zprovoznila vlastní minipivovar.

Co je malé, to je hezké. Platí to takřka obecně – pro ženy, auta, hrady, vodní elektrárny a – pivovary. Tzv. domácí pivovary se v posledních letech objevily v nejedné větší pražské restauraci, svými naleštěnými měděnými nádobami lákají k návštěvě a k vypití jednoho, či dvou… Ale mít tak malý pivovárek doma.

Jeden takový určený pro pedagogické, výzkumné a vývojové účely uvedla koncem ledna do provozu Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT) ve svém Ústavu kvasné chemie a bioinženýrství v Dejvicích. Jde o zařízení vycházející z koncepce současných pivovarů, jehož jádrem je moderní dvounádobová varna a cylindrokónické tanky s automatickou regulací teploty.

Při rekonstrukci pivovarské haly zůstal zachován i původní pivovárek z poloviny šedesátých let, který byl jen doplněn novým technologickým zařízením. „Hlavní rozdíl je v tom, že tento starý pivovar je klasické čtyřnádobové koncepce a je doplněný bojlerem na vaření vody a chladicí nádobou. I ten však měl svého předchůdce pocházejícího z roku 1937, z doby otevření školy. Bohužel skončil někde v Maďarsku a nezachovaly se nám ani fotky,“ říká sládek Rudolf Jung, který pivo na VŠCHT vaří už 22 let. Podle něj je stará varna výborná proto, že na ní jsou názorně vidět všechny procesy probíhající při vaření piva. Současný pivovar si vystačí se dvěma nádobami, které jsou vyrobeny z nerezové oceli. „Ten měděný povrch je jen pro parádu,“ říká sládek. Zásadní rozdíl je také v tom, že starý pivovar pracoval se samospádem, zatímco moderní musí mít čerpadla. Zatímco původní varna má ve sklepě skleněné kvasné nádoby a ležácké tanky, současná má v příslušenství cylindrokónické nerezové tanky.

Vyrobí dvojnásobek piva

Pro pivaře je ovšem zásadní rozdíl v kapacitě: starý pivovar vyrobil jen 50 litrů pěnivého moku, nový vyrobí dvojnásobek. „Úplně stejné zařízení mají také v Plzni, kde ho můžete vidět v té pivovarské restauraci,“ říká pan Jung.

Horký proces končí hotovou mladinou. „Je to hořko-sladký roztok, který je vyroben ze sladového extraktu, do něhož je zavařený chmel,“ říká docent Pavel Dostálek, který má v ústavu na starost výchovu mladých pivovarníků. Chmel používají na VŠCHT vysoce kvalitní, většinou poloraný žatecký červeňák, což je světový standard aromatického chmele. Používá se jak chmelový extrakt, tak chmelový granulát, který má vlastnosti identické se sušeným hlávkovým Chmelem, ale delší skladovatelnost. Extrakt je sice levnější, ale potřebuje se jej více, takže se náklady zhruba vyrovnávají.

Po přidání pivovarských kvasnic pivo ve studeném sklepě zraje, výčepní asi měsíc, ležák až dva měsíce. „Jenže výsledkem nemusí být vždycky dobré pivo. Může v tom být nějaké zadání, nějaký pokus dovedený až do extrému, takže výsledek se pak nedá pít,“ usmívá se sládek Rudolf Jung. Jenže to dnešní pivo se pít dá. Je nefiltrované, ale dost silné, i když mu podle docenta Dostálka chybí ještě asi čtrnáct dnů. Jedno je jisté: Co si v Dejvicích uvaří, to si také vypijí a jejich „Lachout“ opravdu chutná.

V českém pivu nesmí být žádný přídavek

Německé pivovary si moc zakládají na tzv. Reinheitsgebotu, jinými slovy na čistotě piva. Řídí se tím i naše pivovary?

Znamená to, že pivo se vaří jen z vody, ječného sladu, chmele a pivovarských kvasinek. Nic dalšího se do piva nedává a tím se řídí v podstatě všechny, nebo valná většina českých pivovarů. Někdy se diskutuje o dalších věcech, jako je například přídavek redukovaných, isohořských kyselin. Dle našeho názoru to do českého piva nepatří a Němci zastávají stejný názor ohledně piva svého. A to se týká i dalších přídavků.

Co vlastně bude znamenat nová chráněná značka České pivo?

Základní podmínkou je, že toto pivo musí být uvařeno v regionu České republiky. Když je vařeno jinde, například v Rusku nebo Polsku, tak už to nemůže být České pivo. Platí také přísná pravidla pro obsah surovin, zejména některých doporučených odrůd. Když to pivo procentuelně nesplňuje, už mu ten přívlastek nemůže náležet. Nutno říci, že ne všechny naše pivovary to splňují.

Traduje se, že velký význam pro chuť piva má voda. Je skutečně tak důležitá?

Historicky vzato ta piva vznikala skutečně velmi ovlivněna vodou. Tak se například říkalo plzeňská, dortmundská nebo mnichovská voda a podle toho vznikaly typy piv. V zásadě v Plzni mají měkkou vodu, velmi měkkou. Tehdy ještě tu vodu neuměli upravit, ale dnes, pokud chceme, tak se na tu příslušnou tvrdost můžeme dostat. Ale přesné dodržení může přesto působit problémy.

Dnes se zejména řidičům nabízí nealkoholické pivo. Jaký je rozdíl proti běžnému pivu z hlediska technologie?

Když srovnáváte nealkoholické pivo s tím skutečným, tak k němu má přece jen trochu dál. Je tam opravdu velice málo alkoholu. Každá trocha alkoholu je dobrá, protože se tam tvoří vedlejší kvasné produkty, i ten alkohol tomu dává chuť, a proto to pivo chutná jinak. Na druhou stranu, když se to pivo řádně neprokvasí (aby nemělo tolik alkoholu), tak tam zůstává mladinová příchuť, jsou tam aldehydy a pivo tím trpí. Dá se to řešit tak, že se ta mladinová chuť něčím přebije. Proto mají výhodu polotmavá a tmavá piva, která to svou chutí překryjí. Anebo se to dá překrýt úplně jinou chutí, například ovocnou. To potom je ovšem spíše pivní limonáda.

Jak chuť piva ovlivňuje obal? Je to jen dojem, nebo má racionální základ tvrzení, že plastový obal chuti piva škodí?

Je přirozenou vlastností plastu, že nebrání pronikání kyslíku tolik, jako sklo. A kyslík pivu škodí. Proto je sklo lepší než plast. Ten se hodí spíše pro krátkodobou přepravu: Když si necháte v hospodě načepovat pivo do PET lahve od minerálky a pak to u oběda vypijete, tak v tom nevidím problém. U piva dlouhodobě skladovaného v takových lahvích bych to už viděl jinak. I když se používají například tzv. nanonástřiky vnitřku lahví…

A pivo v plechovkách?

Tak to problém není, jde spíš o estetickou záležitost, anebo také sílu zvyku. V Americe se naprostá většina piva prodává v plechovkách, u nás je zatím to procento stále dost nízké.

Fotogalerii naleznete zde...

Zdroj: Pražský deník.cz | Autor: Jan Horák