Také plzeňský architekt Karel SVOBODA si myslí, že plzeňský Měšťanský pivovar, který byl základem akciové společnosti Plzeňský Prazdroj, je stále majetkem plzeňských právovárečníků. Podle nich bylo znárodnění pivovaru neplatné.

Proč soudní spor vedete? Pro peníze? Je to tak časově náročné a navíc s výsledkem v nedohlednu, že se nedá vést pro peníze. Pokud nějaké získám, stejně je věnuji na opravu církevních památek. Jde mi o princip. Mám závazek vůči svému dědovi, který byl předsedou sdružení Plzeňského právovárečného měšťanstva. Byl pracovitý a úspěšný jako jeho předkové, jenže znárodňovací dekrety je postavily na roveň kolaborantů.

Spory už probíhají několik let. Proč myslíte, že se o majetek zatím nesoudilo město, které je vlastníkem práva várečného k největšímu počtu domů? Město se chová diplomaticky, nemůže přece vykopat válečnou sekeru s největším pivovarem v zemi. Ale svého pozorovatele na valnou hromadu sdružení město vyslalo, protože kdybychom spor vyhráli, jeho odškodnění by nebylo zanedbatelné.

Co si mohu pod právem várečným představit a jaké výhody z tohoto práva plynuly? Plzeňských domů s právem várečným, které společně Měšťanský pivovar vlastnily, bylo původně 250, některé byly zbourány, nyní je jich přes dvě stovky. Podíl na právu várečném má 2500 lidí, protože právo várečné bylo vázané k domu, v některých případech se ale dělilo i mezi 35 podílníků. Fungovalo to přibližně na principu akciového podílu, z podílu na právu várečném vyplýval například adekvátní podíl na zisku pivovaru.

V Plzni byly původně čtyři pivovary, jak to, že před válkou už tu fungoval jen jeden? Prior a Světovar Měšťanský pivovar koupil a utlumil zde výrobu, Plzeňský akciový pivovar, který vařil pivo Gambrinus, se stal jeho součástí. (Plzeňský deník)