„Do pivovaru Dalešice se vždy moc těším. Je to zvláštní místo. Tiché a klidné jak Velehrad. A s nejlepší kuchyní, co znám. Moc si vždycky přeji, abych tam mohl déle pobýt, tak milé je tam všechno. Připadá mi, že každou chvíli vyjde paní správcová a zavolá na Pepina. Já si nic lepšího nemůžu přát,“ napsal Václav Vrabec jako dovětek svého hlasování v soutěži 7+1 NEJ Třebíčska.

Zařadil se do zástupu dalších 228 příznivců Postřižinského pivovaru. „My jsme samozřejmě nesmírně rádi, že jsme v anketě uspěli, že k nám lidi rádi jezdí a tímto způsobem nám přízeň vracejí,“ reagoval na výsledek marketingový manažer Pivovaru Dalešice Petr Voneš.

Když sem režisér Jiří Menzel počátkem 80. let zavítal, okamžitě věděl, že konečně našel ideální místo pro připravovaný film. V Dalešicích se přestalo vařit pivo v roce v roce 1977, filmaři tak měli naprosto volné pole působnosti v zachovalých dobových kulisách. Využili jich jak se patří.

Je zajímavé sledovat, jak filmový pivovar žije svůj příběh dál. Současným majitelům, kteří jsou architekti, se podařilo z chátrajícího venkovského stavení postupně od roku 1999 vykřesat živé místo s nádechem nostalgie zašlých časů. Vaří tu výborné pivo, místní česká kuchyně je vyhlášená, funguje tu hotel, muzeum rakousko-uherského pivovarnictví, jako první na Vysočině tu půjčují elektrokola a kulturní akce zde běží jedna za druhou. Ročně v Dalešicích uvaří čtyři tisíce hektolitrů piva podle starého pivovarského zákona. Ten káže: „Smí se použít jen vody, sladu, chmele a kvasnic a do piva by během jeho výroby nemělo být nic přidáváno, ani z něj nic odebíráno.“ Zásobují jím restaurace od Jihlavska po Brno.

Děkujeme Vám

Anketa byla úspěšnější, než naše redakce na počátku doufala. Na webových stránkách jasně převládla návštěvnost pozitivní části hlasování nad tou o Ostudu Třebíčska. Přáli jsme si, abyste se Vy, naši vážení čtenáři, na chvíli zastavili a zamysleli, kolik dobrého je v tomto malebném koutu naší země. Skladba sedmi vítězů je jistě subjektivním obrázkem, ale vypovídací hodnota se jí upřít nedá. Přírodní krásy vedle stavebních unikátů a k nim dvě fajn akce, to vše korunované místem plným živoucí historie. A tak to má být. Děkujeme Vám!

Ostudou je František Ryneš

Když jsme anketu vyhlašovali, mnoho tipů na Ostudu Třebíčska naše redakce čtenářům nedávala. Bylo na nich, co „přihodí“ do banku negativ zdejšího regionu. Na webových stránkách se strhla poměrně zajímavá diskuze, bylo vidět, že název budí emoce. A tak ke špatné silnici v Lesonicích, dopravní situaci v Třebíči či legendární skládce v Pozďátkách si čtenáři vynutili připojit mimo jiné jméno František Ryneš.

Novinář Ryneš tak budí pozornost i poté, co opustil svůj domovský list Horácké noviny. Nakonec postupně nasbíral 71 hlasů na webu a jeden mu poslal čtenář z Třebíče poštou.

František Ryneš nikdy nepsal „šedě“. Neostýchal se věci, které mu vadily, ostře pojmenovat. Jak dalece byly jeho soudy objektivní a vyvážené, to je na diskuzi. Ale jak vidno, lidé si jej pamatují a leccos mu nezapomněli.

Vítězové 7+1 NEJ

7 NEJ

1. Pivovar Dalešice 229

2. Bazilika sv. Prokopa Třebíč 82

3. Bláznivý týden v Zárubicích 78

4. Hadcová step Mohelno 66

5. Sokol Třebíč (čarodějnice) 34

6. Wilsonova skála 32

7. Zámek Police 20

OSTUDA

novinář František Ryneš

Dalešický důchodce Bohumil Krejča rád vysedává na lavičce v Dalšickém pivovaru. Zná jej jak své boty. Dělával zde kdysi mistra, stejně jako jeho táta. A účastnil se celého natáčení Postřižin, o čemž zvědavcům rád vypráví.

Zdroj: Třebíčský deník.cz | Autorka a foto: Hana Jakubcová