Doby, kdy právo várečné přiděloval obcím monarcha, je dávno pryč. Česko je přesto nadále asi jediným státem v Evropské unii, který podniká v pivovarnictví. A případná privatizace Budvaru bude hodně žhavým politickým želízkem, s nímž se bude ohánět kdekdo napravo i nalevo.

Už to asi začalo. Zprávy, že zlopověstný Dalík vyjednává s ještě zlopověstnějším pivovarnickým gigantem Anheuser-Busch o prodeji jihočeského klenotu, plní stránky novin, přestože je pivovar ještě stále národním podnikem a fakticky půjde privatizovat nejdříve někdy za rok. Představy, že americký moloch koupí s Budvarem i ochrannou známku Budweiser, bránící mu ve vstupu na trh většiny zemí Evropské unie, a následně zaplaví celou Evropu svým nepoživatelným vývarem z použitých ponožek, jsou na jednu stranu k smíchu, na druhou stranu je nepochybné, že jde o hodně. Ne piva, ale peněz.

Pokusy prodat českobudějovický Budvar mají již mnohaletou historii. Nikdy však k finálnímu kroku nedošlo. Na rozdíl od Plzeňského Prazdroje, který je mnohonásobně větší, ziskovější, slavnější a byl privatizován poměrně hladce.

Dnešní zpravodajové málo studují staré historie. Po řadu let vůbec nebyl hlavním uchazečem o Budvar Anheuser, ale jeho americký rival Miller, a tak nedávný pobyt Topolánkova fámula Dalíka v USA mohl mít i trochu jinou adresu, než jakou odhadovaly naše noviny. Miller, jeden z vládců amerického trhu, je součástí nadnárodního gigantu SABMiller, který se může s výrobcem amerického Budweiseru směle měřit a na vyspělých pivních trzích ho dnes směle překonává. Tento původně jihoafrický koncern je také velmi úspěšným vlastníkem Plzeňského Prazdroje. Těžko předpokládat, že si tato největší pivovarnická firma na světě pustí americký Budweiser do vlastního kurníku.

Rozhodně bude dobré, pokud česká vláda vydělá nějaké slušné peníze na tom, že přestane vařit pivo a prodá Budvar někomu, kdo to dovede také. Lze ale čekat, že jí to neprojde jen tak. Bude kolem toho hodně hluku, každý státní úředník spojený s touto privatizací bude cílem lobbistických her a nakonec to skončí nějakým skandálem. Ať už oprávněným, nebo vyfabulovaným neúspěšnou konkurencí vítězného uchazeče.

Bohužel terčem pozornosti budou právě mediálně vděčná střetnutí gigantů a daleko méně se budeme zabývat tím, k čemu získané peníze v rozsahu desítek miliard korun poslouží. A to je v situaci, kdy je kvůli reformní invaliditě v oblasti penzí ohrožena existence dnešních čtyřicátníků po skončení jejich výdělečné aktivity, dost smutné zjištění. Skandálem skončí jistě i vystoupení prezidenta Klause na konferenci OSN o globálním klimatu. Souhlas s jeho hlubokým přesvědčením, že planoucí srdce, žhnoucí zraky a touha zachránit planetu jsou jen politickou hrou o miliardy a biliony z našich kapes, je zatím ve světě ojedinělý. Byť jeho přesvědčení o neomylném směřování trhu k zachování ekologické rovnováhy dávají za pravdu například studie o katastrofálním vlivu nyní preferovaného a z kapes daňových poplatníků dotovaného „ekologického“ využití biomasy v energetice na devastaci deštných pralesů či na intenzivní a neekologické využívání zemědělské půdy. Zelená hnutí pak svým pokračujícím a nezdůvodnitelným odporem k jaderné energetice jen potvrzují všechna dosud pronesená podezření, tedy že jim nejde ani tak o čistý vzduch, ale o prachy napájející ekologický byznys.

Cílem totiž ani náhodou není rozumné hospodaření a ochrana životního prostředí. To jen průmysl vyrábějící větrné elektrárny, solární panely, kotle na šťovík a podobné produkty narazil na přirozené ekonomické meze svého potenciálu a další jeho rozvoj je možný jen s masivními státními dotacemi. A jde o hodně peněz, takže třeba zelený Martin Bursík nemusí mít obavy - Klaus dopadne opravdu jako komik, šašek, který smí říkat pravdu, ale nikdo se na jeho slova ve skutečnosti neohlíží. Jde totiž o nadnárodní zájmy s mnoha nulami před desetinnou čárkou. (MF Dnes)