Hostinský pivovar Moritz v těchto dnech slaví třetí rok existence. Málokterý z hostů hospůdky na Palachově náměstí si dnes připustí, že pivovar s nekuřáckým útulným hostincem funguje tak krátce. Možná je to tím, že když sejde po schodišti jakoby se náhle přesunul v čase o sto let nazpět. Anebo tím, že nádherné pendlovky odbíjejí čas navzdory uspěchané době o něco pomaleji.

Prvotní nápad se zrodil v autě na dálnici mezi Innsbruckem a Vídní.

„S kamarádem Milošem Kolomazníkem jsme tehdy navštívili útulnou hospůdku v rakouských horách. Měla podobnou atmosféru jako olomoucká hospoda U Kuděje, do které jsme také rádi chodili. Jenže se tam často nedalo najít volné místo. Rozhodli jsme se, že si zařídíme hospůdku v podobném duchu s poctivou kuchyní,“ vzpomíná jeden z majitelů Martin Řehák.

To bylo v únoru roku 2006. Od nápadu do slavnostního otevření hostince uběhlo devět měsíců. Cesta ke zrodu byla pro budoucí hospodské nezapomenutelným obdobím.

Když hospodu, tak proč ne taky pivovar, řekli si. A přizvali ke spolupráci další přátele: sládek Stanislav Nožka se pustil do vaření piva podle vlastní receptury, architekt Michal Giacintov se zase stal duchovním otcem stylového interiéru hospody.

Opuštěný zaprášený sklep začali nadšenci společnými silami přeměňovat v útulný prostor.

„Byla to nádherná doba, která se už nevrátí. Každý večer jsme viděli, jak práce postupně nese ovoce. Mohli jsme také začít ochutnávat naše pivo, které začínalo zrát,“ vzpomíná hostinský.

V té době ještě nemohlo osazenstvo přípravného týmu tušit, že britské Timesy později vyhlásí pivo Moritz třetím nejlepším rezavým mokem v České republice.

Moritz Fischer: podnikatel, který měnil město

Dům, v jehož suterénu hospůdka sídlí, nechal postavit muž veselé povahy, člen mnoha olomouckých spolků a ve své době význačný podnikatel Moritz Fischer. Rodák z Kojetína, jehož jméno hospůdka nese, v domě sám také bydlel.

Podnikatel Moritz Fischer vtiskl nejednomu místu v Olomouci secesní tvář. Jeho rukopis nese hned několik ulic – dnešní Komenského, 1. máje, Kosinova – a také čtvrť v okolí Terezské brány.

V Olomouci postavil na šedesát domů

V době Fischerova příchodu byla Olomouc pevnostním městem a na pozemcích v okolí hradeb platil stavební revers. To znamenalo, že pokud si tam někdo postavil nemovitost, musel ji v případě ohrožení strhnout, neboť obránci města potřebovali mít vetřelce pod patřičným dohledem.

Tomu odpovídala i mizivá lukrativita pozemků. Mladý Moritz však správně vytušil, že pevnost brzy skončí a průmysl se postěhuje do okolí. Za levné peníze nakoupil pozemky v okolí Olomouce.

Když padly hradby, stal se hlavním investorem. Spolupracoval s českými bankami a postavil na šedesát domů. Vybudoval i sladovnu v Holici. V dalším vývoji se však už Fischer přepočítal.

Počátkem 20. století v rakouském mocnářství prudce narostly daně a sladovník nezvládal splácet úvěry. Do konkurzu nakonec přivedl nejen svou firmu, ale i dvě české banky.

Po nepříjemnostech odešel do Vídně

V roce 1904 dokonce strávil čtrnáct dnů ve vězení pro dlužníky. Obžaloba jej vinila „z podvodů a zaviněného úpadku svých podniků, který velmi vážně poškodil celou řadu německých i českých investorů, nemluvě ani o důsledcích v rovině národnostní.“

Z nafouknuté aféry nakonec dokázali Fischerovi jen nepořádek v účetních knihách. Přesto se po těchto nepříjemnostech rozhodl odstěhovat do Vídně. Tam o dva roky později zemřel.

Hospodští pivovaru Moritz dům ve Vídni navštívili a rozhodli se ducha zapomenutého sladovníka vzkřísit. Fischer byl přes prožité životní peripetie podle všeho chlapík dobré mysli, který nikdy žádnou legraci nepokazil.

Dnes visí na obrázku na zdi, odkud pozoruje čilý hospodský ruch. Kdyby žil, určitě by uznale pokýval hlavou nad krásným příborníkem naproti vchodu nebo nad tím, že pivo v hospůdce netočí ze sudů, ale přímo z tanků. A s rozkoší by si vychutnal každé zazvonění půllitru o porcelánový tácek.

Zdroj: Fotogalerie zde...

Zdroj: Olomoucký deník.cz | Autor: Karel Páral