Pomalu neuplyne týden, aby z Budějovického Budvaru nepřišla zpráva týkající se obchodní ofenzívy: nejprve uzavřel několik smluv o prodeji svého piva v zahraničí, korunovaných smlouvou s doposud úhlavním nepřítelem Anheuser-Buschem o distribuci českého piva ve Spojených státech. A naposledy oznámil, že bude vyrábět nové levné pivo, které doplní prémiovou značku Budvar.

HN: Co se stalo, že po letech útlumu nastal najednou takový zlom?

To není zlom. Změny tady probíhají neustále. V sortimentu, výrobě, obalech, organizaci práce, informačním systému. U obchodních aktivit se teď ale termíny sešly. To máte pravdu. Ale třeba obchodní smlouva s pivovarem Anheuser-Busch pro USA se připravovala od roku 2005. Chtělo to čas.

HN: Ale v obchodě jste si doposud cestu klestili sami...

Ne tak zcela. Kromě Německa a Británie (kde má Budvar dceřiné společnosti - pozn. red.) máme zahraniční aktivity postavené na importních smlouvách. Pivovarnictví ale není strnulé a hodně se mění.

Jestliže v 90. letech distribuci v zahraničí silně ovlivňovali nezávislí velkoobchodníci a importéři, pak dnes prim začínají hrát samy pivovary. To je důsledek globalizace. Proto je logické, že naše distribuční smlouvy uzavíráme právě s pivovary. Na Slovensku i na Novém Zélandu. S Carslbergem i Anheuser-Buschem. Respektujeme prostě změny na trhu.

Nová značka bude mít jinou chuť

HN: Loni po třech letech jste znovu zvýšili produkci. Vadilo vám, že konkurence byla lepší v množství uvařeného piva?

Diskuse jen o objemu výroby je zavádějící. Zásadním problémem každého pivovaru i podnikání je nalezení dobrého kompromisu mezi objemem a hodnotou. Na co je mi velký objem bez hodnoty a k čemu mi je naopak malý objem s vysokou hodnotou, pokud to nezvládnu utáhnout?

HN: Neprotiřečíte si pak, když od března uvedete na trh novou levnou značku piva?

To není žádná levná značka, s tím nesouhlasím. Je to pivo střední cenový segment, pivo, díky němuž rozšíříme portfolio našich výrobků. Značka Budweiser má daný charakter i cenovou úroveň i balení.

Pokud ale chceme zasáhnout střední cenový segment, musíme přijít s něčím novým. Ale není to levná značka. Má jiný charakter chuti, ale víc vám o ní neřeknu.

HN: Dovedete si představit, že přijdete ještě s další značkou?

Teď s tím nepočítáme, ta nová nám dává další možnosti.

HN: Jaké?

Můžete pod ni zavěsit třeba různé druhy piv.

Dohodnout se chtěli sami lidé z Anheuser-Busche

HN: O importní smlouvě s Anheuserem o prodeji vašeho piva Czechvar ve Spojených státech se mluví jako o historické. Co o tom rozhodlo? Byl to i nástup pragmatického Augusta Busche juniora do čela koncernu?

Myslím, že hlavní impuls vzešel ze změny situace na americkém pivním trhu. Zatímco koncem 80. let na něm importované značky nehrály skoro žádnou roli, v polovině let devadesátých začal jejich růst. Podíl zahraničních piv se nyní dostal na třináct až čtrnáct procent.

Ze zhruba 245 milionů hektolitrů piva, které se ročně v USA vypijí, je to hodně - přes třicet milionů hektolitrů. To ani tak silná firma jako Anheuser-Busch nemůže opomenout, chce-li zůstat klíčovým hráčem. Logickou reakcí pak bylo, že si vytipovali výrobce a výrobky, mezi nimiž jsme byli i my. Nic víc za tím nehledejte.

Už loni Anheuser uzavřel podobnou obchodní alianci s pivovary Groslch z Nizozemska a společností InBev, která přidala značky Stella Artois, Beck's, Bass Pale Ale či Hoegaarden. Vedle nich ale Anheuser prodává i pivo Tiger ze Singapuru nebo Kirin z Japonska.

HN: Impuls tedy přišel od nich?

Ano od nich. S tím, jestli jsme vůbec připraveni bavit se o obchodní spolupráci ve Spojených státech. Tím to začalo.

HN: Jak to vypadá, když dole u dveří klepe někdo od Anheuserů?

Nic výjimečného. Šlo o standardní obchodní jednání, v našem případě na neutrální půdě.

HN: Jak Czechvar propagují? Říkají, že je to pivo z Budějovic?

Obsah marketingové podpory je součástí dohody. Ještě než jsme ji uzavřeli, probíhaly spotřebitelské testy. Manuály jsou připravené tak, aby značka Czechvar byla nekonfliktní. Především jako originální importované pivo. Jako evropská a česká značka.

HN: Vraťme se ještě k nástupu Busche juniora. Jakou roli hrála výměna ve vedení Anheuser-Busche?

Podle mě byly klíčové změny, které se staly na trhu. Fakt, že jsme se setkali se současným nejvyšším představitelem, vedlo ale i k tomu, že jsme si objasnili některé historické věci.

HN: Co jste si říkali?

Oba jsme se zeptali, kolik peněz jsme utratili za soudní spory a jestli i další budoucnost je postavená na tom, že půjdeme touhle cestou, anebo budeme hledat jiné, méně konfliktní cesty. Na tomto základě jsme se pak dohodli na novém obchodním projektu...

HN: ...o kterém se mluví jako o historickém.

Také to tak cítím. Myslím si, že to je historický zlom v našich vztazích. Za těch sto let jsme v podstatě pořád stáli proti sobě jako soupeři. O duševní vlastnictví a trhy.

HN: Dohodli jste se na omezení soudních sporů?

To jsme neprobírali. Řekli jsme si, že bude účelné vyzkoušet si obchodní spolupráci, a shodli se na tomto projektu. Dohoda má ustanovení, že se vůbec nevztahuje na soudní spory a nemá ambice na rozdělování trhů podle toho, kde má kdo jaké chráněné známky. Už vůbec se pak nedotýká otázek privatizace. Je to čistě obchodní koncept, který se týká Spojených států a značky Czechvar.

HN: Dobře, ale co loňský známkoprávní smír na Kypru? To byla náhoda?

To byl do jisté míry zlom.

HN: Testovali jste veřejnost, jak to přijme?

Ne, žádné testy veřejnosti neproběhly. Ke smíru nás vyzval předsedající soudce. Když se podíval na žalobu a odpověď, tak se zeptal, jestli jsme připraveni jednat o smíru. Po jednodenní diskusi jsme pak došli k tomu, že nemá cenu dál pokračovat, a dohodli se. Ale to se týká jen Kypru.

HN: Ale i jinde přece můžete postupovat podobně...

Myslím, že teď jsme už za špičkou soudních sporů. Navíc se známe tak dokonale, že není čím se překvapit. Přesto kyperský smír není jednoznačným návodem, protože všude jsou jiné podmínky.

Ale zároveň to ani nevylučuji.

HN: Máte pokyn od vlastníka: dohodněte se, nebo bojujte dál?

To jsou jednoznačně manažerská rozhodnutí. My se staráme o podnik a jeho hodnotu. Nemůžeme ochranné známky odprodávat, ale odpovídáme za jejich správu.

HN: Mluví vám lidé z ministerstva zemědělství do práce?

Ministerstvo jako našeho zřizovatele o dění samozřejmě informujeme, ale nedělá žádná specifická rozhodnutí.

HN: Dokážete si představit, třeba za nějakou delší dobu, že americký Budweiser bude prodávat značku Budvar z Budějovic?

To si netroufnu odhadnout, teď jsme se dohodli na distribuci značky Czechvar a to platí.

HN: A nejen v Americe, ale třeba v Austrálii nebo na Zélandu, kde prodáváte pod českou značkou?

Tam obě společnosti jdou každá svou cestou a nejednali jsme o společné distribuci.

Klíčové trhy jsme si proti Anheuseru uhájili

HN: Jaká je vaše prognóza pokračování známkoprávních sporů? Skončí, nebo budou pokračovat?

Dobrá otázka. Myslím, že tím, jak obě strany už znají své silné a slabé známky, tak nepočítám, že by se navyšovaly nové případy. Myslím, že se budou jen dokončovat běžící spory.

HN: Takže o zásadní trhy už jste se poprali?

My jsme si klíčové trhy uhájili, což je Německo, Velká Británie, Švýcarsko, Rusko, pobaltské státy. Navíc jsme své působení rozšířili do skandinávských států, Austrálie, Nového Zélandu, Japonska.

HN: Bavili jste se s šéfem Anheuser-Busche o privatizaci Budvaru?

Ne. Ani to nejde. Vedení firmy nemá oprávnění zastupovat vlastníka při jakémkoliv aktu, který se týká majetkoprávních věcí. (iHNed)