Jiří Boček je spojen s pivovarem Budějovický Budvar po celou dobu jeho samostatné existence.

Byl březen 1991, bylo mu čtyřiatřicet a do čela firmy, právě se osamostatňující z Pivovarů České Budějovice, ho vynesla popularita mezi zaměstnanci.

Od té doby z lokálního, byť ve světě známého, výrobce piva udělal jeden z největších českých pivovarů. Boček přitom podnik přebíral bez manažerských zkušeností. Do Budvaru přišel jako technolog a pak v něm šest let strávil ve funkci podsládka. Tedy druhého muže odpovídajícího za výrobu.

Tři roky mu trvalo, než se v nové funkci aklimatizoval. "V té době jsem neměl vůbec představu o celkovém fungování podniku. O jeho obchodní strategii a ekonomických záměrech. Všechno jsem se musel učit včetně řízení porad a takových těch standardních pracovních úkonů," říká dnes.

Přitom chybělo málo a Boček se mohl stát i spolumajitelem pivovaru. Tento plán však zhatil "sarajevský atentát" uvnitř ODS, kdy padla vláda tehdejšího premiéra Václava Klause.

V roce 1997 chyběl jediný týden do toho, aby se Jiří Boček stal spolumajitelem pivovaru - vláda totiž projednala privatizační projekt, podpořený ministrem zemědělství Josefem Luxem, který pivovar prodával firmě manažerů podniku.

Jenže plán kvůli "sarajevskému atentátu" nevyšel a pak se už nikdy tato varianta na stůl nedostala.

Pivo "za tři devadesát"? Ne

Budvar pod Bočkem dosud vzkvétal. Produkce se od jeho nástupu téměř ztrojnásobila, nyní atakuje hranici 1,2 miliónu hektolitrů.

Počet zemí, kde se Budvar prodává, rozšířil z osmnácti na víc než padesát.

V poslední době ale produkce pivovaru stagnuje či mírně klesá, zatímco jiné pivovary i díky zapojení do nadnárodních skupin rostou. Domácí trh je nasycen, tuzemské pivovary tak bodují v cizině.

Jenže Budvar si v každé zemi nejdříve musí vybojovat svou značku, protože i americký pivovar Anheuser-Bush používá ochranné známky Budweiser či Bud.

"Za každou cenu výstav nehoníme. Kdyby šlo jen o množství, nějakou levnou značku "za tři devadesát", bychom ho vyhnali. To ale není naše cesta. Držíme kvalitu i cenu. I proto jsme stabilním, ekonomicky silným a soběstačným podnikem," má Boček jasno.

Privatizace časem přijde

Na to, že řídí státní firmu, nemyslí. O ministrech - svých "šéfech" - nemluví. Nevidí k tomu důvod. Budvar nedostává dotace, naopak do státního rozpočtu přispívá milióny každý rok. Boček ale ví, že v budoucnu politici chod jeho firmy výrazně ovlivní - očekává se privatizace pivovaru. Zatím sice platí usnesení vlády Miloše Zemana, že do doby, než se vyřešení známkoprávní spory s Američany, Budvar odstátněn nebude.

Možná už po volbách ale k privatizaci může dojít.

"Tím, že Evropská unie zařadila Budějovické pivo mezi zeměpisná označení, uznala jejich historii. V tom je obrovská hodnota. To zahodit by bylo trestuhodné. To je jako kdyby se Francouzi zřekli svých koňaků, vín a sýrů. Každá země si hájí své proslulé výrobky a i to je jedna z forem jejich prezentace v zahraničí. Je to ochrana historie, kultury a přináší to i obchodní příležitosti," zamýšlí se nad privatizací Boček.

Realista, nikoli optimista

Život bere Boček realisticky, emoce nedává moc znát. Ani dobří známí z něho nevymámí "optimistický" pohled na svět.

"Je to fajn chlap, kterého uznávám. Co to znamená? Třeba schopnost, chytrost, férovost. Co se domluví, to vždy platí," říká Stanislav Bernard, z konkurenčního pivovaru v Humpolci, který s Bočkem pracoval v předsednictvu Českého svazu pivovarů a sladoven.

Druhou výraznou Bočkovou vlastností je, že nezpychl. Často ho lze vidět, jak se ráno nebo večer po pivovaru prochází v pracovním "vaťáku", protože v ležáckých sklepích bývá chladno.

Není to ale formální návštěva. S lidmi si sice rád popovídá, ale hlavně chce mít přehled, co se v podniku děje. Bývalý podsládek se v něm nezapře.

Dlouho je i oporou podnikového hokejového týmu, občas byl vidět i v budvarské fotbalové jedenáctce. Ale fotbal mu jde o poznání hůř než hokej.

S věkem má ale nejraději cyklistiku. Jeho výpravy na kole po Čechách, kde tráví většinu dovolených, jsou pověstné. V budějovické partě podnikatelů a manažerů, je "vedoucím sportovního kroužku". Hlavně díky Bočkovi je pak vidět jeho kamarády (mezi něž třeba patří vlastník Madety Milan Teplý, majitel Koh-i-nooru Hardtmuth Vlastislav Bříza nebo bývalý šéf automobilky Škoda Auto Vratislav Kulhánek), jak jezdí po Šumavě či Novohradských horách na kolech.

"Vyčistíme hlavu, potěšíme srdce a leccos i pracovního probereme. Času ale bývá málo," líčí "spanilé" cyklistické jízdy Bříza. Ten říká, že by kvůli Bočkovi, kdyby snad jednou ve státním Budvaru skončil, koupil i pivovar. (iHNed)