Nedaleko Branických skal v Praze stojí hospoda U Starého pivovaru. Ovšem zeptáte-li se náhodných chodců, kde přesně pivovar leží, takřka všichni vás odkážou na nedávno zrušený „chrám piva“ nedaleko železničního nádraží. To je ale zhruba tři kilometry od skal. Cesta za branickým pivem je malou detektivkou.

U kostela svatého Prokopa v Praze-Braníku se vypíná přírodní památka Branické skály. Výměra lehce přes devět hektarů z nich nečiní žádného obra. Lom pro přírodovědce odhalil geologický profil pražské prvohorní pánve. Občas se tady opatrně objeví osamělý hledač zkamenělin, který ví, že sběr fosilií v této lokalitě není legální. Ovšem chatrný plot dole okolo lomu místy úplně chybí, takže přístup je v podstatě bezproblémový.

Vyplatí se vystoupat po schodech nahoru na skály, kde je postavena vyhlídková plošina, nabízející málo obvyklý pohled na Prahu. Najednou se v zorném poli objeví jak Hradčany na levé straně Vltavy, tak Vyšehrad na břehu protilehlém.

Podle historických informací by někde pod skalou měl být starý pivovar. „To musíte k branickému nádraží, pivovar je nedaleko stanice,“ radí mi několik starousedlíků. Jenže kousek od svatoprokopského kostela stojí v Branické ulici hospoda U Starého pivovaru. Aby název měl logiku, musí být pivovar někde blízko. Cesta za pivem dostává lehce detektivní ráz.

Architektonický žert

„Pivovar? Celou dobu stojíte před ním. Jenže jste se měl ptát na Dominikánský dvůr,“ směje se před hospodou U Starého pivovaru mladý pár s kočárkem.

Téměř opuštěný dům naproti zaujme historickým křížem na zdi bývalé zvonice. Nic nenapovídá, že některé části jsou až 350 let staré. Architektura dvora připomíná starou Prahu z dob rady Vacátka, kterou kazí panelák v těsné blízkosti.

Jediná rekonstruovaná část bývalého Dominikánského dvora, který během své existence sloužil i jako pivovar, je maličká „hláska“, v níž sídlí informační centrum. Jenže chcete-li získat informace v pátek odpoledne či o víkendu, máte smůlu. Tehdy úředníci nepracují.

Majitelem Dominikánského dvora je Praha 4. V internetové diskusi, v níž radnice hledala náměty, co s dvorem dál, se v lednu 2008 objevil návrh, aby v Dominikánském dvoře byl obnoven minipivovar s restaurací, který tam fungoval před postavením Branického pivovaru v roce 1899.

Pohled zvenčí nijak nenasvědčuje tomu, že by se s možným vzkříšením pivovaru počítalo. Ani v hospodě U Starého pivovaru se pivo Braník nečepuje. Letos na jaře alespoň radnice vybrala nového nájemce a investora, který v objektu plánuje zprovoznění Vysoké školy památkové péče a konzervace. Rekonstrukce by mohla začít příští rok a první studenty by škola mohla přijmout v roce 2011.

Předloni zavřeno

Cesta za branickým pivem tak pokračuje k železničnímu nádraží. Kousek od něj už spatříte nádherné budovy Společenského pivovaru pražských sládků v Praze. Tak to kolemjdoucím oznamuje nápis na cihlové budově uprostřed rozsáhlého pivovarského areálu.

Ovšem slovo „pivovarského“ je jen závanem nedávné minulosti, neboť branické pivo sice z trhu nezmizelo, zato i tento pivovar už svému účelu sloužit přestal. Pivovar byl založen roku 1899 pražskými sládky, kteří „sestoupili se ve společenstvo za tím účelem, aby v Praze nový, ve velikém slohu a co nejmoderněji založený, se sladovnou spojený pivovar zařídili“. Zdejší pivo bylo vyhlášené

Ještě po víc než sto letech od založení pivovaru místní znalci (což dělají pivaři všude a se stejnými argumenty) tvrdili, že je to dáno unikátní kombinací surovin, místa, genia loci zdejšího pivovaru a poctivostí všech, kteří se na přípravě piva podíleli. Skutečnost, že se tady vařila i „belgická“ Stella Artois a „japonské“ Asahi, raději moc nezdůrazňovali. Narušovalo by to image tradičního českého výrobku.

Pražané to asi vědí, ale milovníci točeného i lahvového piva Braník ve zbytku republiky možná nezaznamenali, že jejich oblíbený mok se teď vaří o kus dál, ve smíchovském Staropramenu na druhém břehu Vltavy. Braník už není z Braníka.

A důvod přerušení „vařby“? „Výstav pivovaru Braník se neustále zvyšoval, v loňském roce dosáhl rekordních 1,124 milionu hektolitrů piva,“ tvrdí výrobní a technický ředitel Pivovarů Staropramen František Šámal. „Rostoucí výstav vyžadoval modernizaci výroby, kterou branický pivovar vzhledem ke své uzavřené poloze a statusu kulturní památky neumožňoval,“ vysvětluje.

Zdroj: In iHNed.cz | Autor: Topí Pigula