Přinášíme další díl seriálu o místech, která se za posledních 20 let výrazně proměnila

Rambouskův minipivovárek v prosklené kanceláři ve vstupní hale Krajského úřadu v Hradci Králové je jen slabou náplastí na někdejší pivovar v těchto místech, který vařil oblíbené ležáky Hradecký či Královský lev.

Na staré fotografii pořízené z Bílé věže v roce 1980 je vidět areál hradeckého pivovaru s rozestavěnou novou lahvovnou. Současný snímek ukazuje rekonstruovaný areál s novým Pivovarským náměstím a zejména s budovou krajského úřadu, jejíž dva komínky na střeše si vzaly vzor z pivovarské varny ze začátku minulého století.

Ačkoliv se v poslední době stává, že některým opuštěným pivovarům v kraji vdechne život parta nadšenců, opraví ho a začne v něm vařit pivo zejména pro turisty a fanšmejkry, hradecký pivovar toto zmrtvýchvstání určitě nečeká. Rekonstrukce celého areálu byla kompletní a někdejší pivovar dnes připomíná jen název (Regiocentrum Nový pivovar) a průmyslová architektura hlavní budovy úřadu s typickými komínky. V místech, kde bývala varna, jsou dnes moderní kanceláře a na místě někdejší sladovny je několikapatrový parkovací dům.

Na značky Hradecký lev, Votrok, Královský lev či Královskou desítku pamětníci už jen vzpomínají. „Ještě dnes potkávám lidi, kteří mi říkají, že se jim po hradeckém pivu stýská,“ říká někdejší ředitel hradeckého pivovaru Jiří Vlček. V pivovaru strávil 16 let. Ve své kanceláři pečuje o vzácnou památku - kachel z jedné hradecké spilky, což jsou obří vany, kde pivo kvasilo.

„Bylo to takové poctivé pivo,“ tvrdí, když se ho někdo ptá na kvalitu tehdejšího moku. „Tehdy se všechna piva nepasterizovala, měla kratší životnost, hostinští je museli objednávat častěji. Hradecké pivo bylo kvalitní, svědčí o tom i řada ocenění, která jsme získali,“ říká Vlček.

Hradecké pivo pil i prezident

Hradecké pivo ochutnal v roce 1990 i tehdejší prezident Václav Havel. V plechovém tupláku mu ho nabídl právě Jiří Vlček.

O hradeckém pivu se říká, že mělo charakteristickou karamelovou příchuť i tmavší barvu, protože se vařilo v plynové varně. Na kvalitu piva má velký vliv i voda. Pivovar využíval několik studní. Ta hlavní byla mezi řekou Orlicí a zimním stadionem.

„Byla to hluboká artéská studně, voda z ní putovala trubkami pod stadionem. Další studně byly například v Jiráskových sadech. Voda se ale musela čerpat do velké výše, což bylo dost nákladné. Pivovar měl celkově vyšší náklady než jiné závody, protože byl postaven do výše a rozpracované pivo cestovalo nahoru a dolů. I já jsem se dost našlapal po schodech, když jsem kontroloval provoz, protože osobní výtah tam nebyl. Dodnes si pamatuji, že tam bylo 160 schodů,“ vzpomíná bývalý ředitel.

Právě umístění pivovaru provázely v novodobé historii problémy. V 90.letech si lidé z domů na Velkém náměstí stěžovali, že jim praskají stěny, když kolem nich jezdí těžké kamiony. „V době, kdy jsem v pivovaru ještě pracoval, uvažovalo se, že se postaví nákladní výtah, který by kamiony z ulice Čs.armády zvedal na nádvoří. O zakázku se ucházela jedna anglická firma, ale nakonec z toho sešlo, protože by to byla velmi drahá investice,“ vzpomíná Vlček.

Pivovar dával tomuto koutu historického centra i jednu zvláštnost: do okolí se šířila vůně chmele z právě uvařeného piva. „Pivo se opravdu v první fázi chladilo pod stříškou na vzduchu v takové obřímělké vaně na střeše jedné z budov. Dnes je v ní univerzitní katedra výtvarného umění. Když se pivo uvaří, má sto stupňů a je třeba ho rychle zchladit. Proto se pouštělo do ocelové vany zvané štoky. A krásně vonělo. Když se ochladilo, následovalo strojní chlazení. Dnes se všechno dělá uměle, ale tenkrát se ještě využívala příroda,“ říká Vlček.

U zrodu pivovaru stáli hradečtí měšťané

Pivovar postavili v roce 1844 majitelé domů, kteří měli právo vařit doma pivo; říkalo se jim právovárečníci. Jejich majetkový podíl byl formou práva várečného zapsán na jejich domě. Právo nemohlo být prodáno samostatně bez domu a dům nemohl být prodán sám bez práva. V roce 1948 byl veškerý majetek Právovárečného měšťanstva znárodněn. Jejich potomci si hradecký pivovar v roce 1994 nejdříve pronajali, krátce poté jej získali do vlastnictví. Pivovar měl asi stovku vlastníků. Nejvíc piva - 302 tisíc hektolitrů prodal pivovar v roce 1992, zhruba pětinu exportoval mimojiné na Slovensko, do Itálie, Řecka, Pobaltí i USA. Postupně výroba klesla pod 100 tisíc hektolitrů a v červnu v roce 1999 Právovárečný pivovar Hradec Králové skončil v konkurzu. „Bylo mně to líto, že skončil, ale v té formě, v jaké byl, se asi nemohl udržet. Měl příliš mnoho vlastníků a z ekonomického hlediska nemohl přežít. V té době měly potíže i jiné pivovary. Ale například právovárečný pivovar v Poličce funguje dodnes,“ říká Vlček.

O areálu pivovaru uvažoval magistrát i kraj Chátrající budovy nakonec zachránil kraj, který rozhodl, že v areálu vznikne krajský úřad, parkovací dům a prostory pro univerzitu. „O nějakém využití uvažoval magistrát i kraj. Návrhy, že se areál rozprodá podnikatelům, neprošel. Protože budovy na sebe navazují, musel se brát jako jeden celek a tři čtvrtě miliardy korun na rekonstrukci tehdy nikdo neměl. Záchrana přišla v pravou chvíli a výsledek se podařil. Vzpomínám si, že pro financování stavby hlasovala po roce 2000 drtivá většina krajských zastupitelů, nebyla to jenom ODS. Stavba se mi líbí, že zachovala průmyslový ráz budov,“ říká někdejší ředitel pivovaru a pozdější přednosta hradeckého okresního úřadu Jiří Vlček. Odpůrci rekonstrukce však kritizovali jeho vysokou cenu. Přestavba přišla na více než jednu miliardu korun, ale úřad ji splácí formou leasingu.

V bývalém pivovaru je nyní krajský úřad s galerií Vladimíra Preclíka, univerzitní katedra výtvarné výchovy, Centrum evropského projektování, regionální zastoupení CzechInvestu, Eurocentrum a pracoviště ministerstva pro místní rozvoj. Součástí areálu, který získal ocenění Stavba roku 2008, je pětipodlažní parkovací dům s více než 450 místy a nové schodiště přístupné od zimního stadionu.

Zdroj: iDnes.cz | Autor: Vladimír Bílek