Dostavba nového pivovaru v Chotěboři se blíží. Jeho majitel chce začít s vařením dobrého regionálního piva ještě před nástupem nadcházející letní sezony.

Stejného mínění je i sládek a hlavní technolog chotěbořského pivovaru Oldřich Záruba. Deníku poskytl exkluzivní rozhovor.

Jste asi jediný, kdo už v tuto chvíli zná chuť nového chotěbořského piva. Nosíte ji na patře už dlouho?

Víte, chuť se u sládka nemění. Je to velmi individuální a pak o chuti piva rozhoduje mimo jiné i voda a poměr minerálů, které obsahuje. Každý sládek má svoji osvědčenou recepturu a především vychází ze zkušeností, které získával. Stejně jako kuchař ví, co má dát do guláše, aby měl dobrou chuť, také já vím, jak správně namíchat všechny ingredience tak, aby pivo bylo dobré a lidem chutnalo.

A které ingredience to budou v Chotěboři?

Chotěbořská piva budeme vyrábět z žateckého poloraného červeňáku, sladu z Hané a místní velmi kvalitní a pramenité vody z Železných hor. Kvasný proces obstarají stejné kvasnice, které používá pivovar v Českých Budějovicích.

Jméno nového chotěbořského piva už je na světě. Které další názvy byly ve hře?

Samozřejmě, že těch nápadů bylo víc. Pokud si dobře vzpomínám, uvažovali jsme například o Kacíři, Kaprálovi, Vechtrovi, ale také o Zárubákovi, Chotěbořském lvu nebo o Doubravanu nebo Zlatém drápu. Nakonec jsme se ale shodli, že vypovídající a odpovídající název bude ten absolutně nejjednodušší, tedy Chotěboř.

Vzpomenete si, kdy jste se poprvé dostal k pivu?

Tajně mi ho dal ochutnat děda už v sedmi letech. Pamatuji si, že to bylo černé pivo. Bylo sladké a chutnalo mi.

Kdy a jak začínala vaše profesionální dráha?

V legraci jsem už na základní škole říkával, že se stanu sládkem. To, když nám asi v patnácti nechtěli v hospodě nalít. Tak jsem si řekl, že si pivo uvařím sám. Ale ke kariéře sládka vedla ještě dlouhá cesta. Přes učiliště v Českých Budějovicích a střední školu v Praze, kde se vyučoval kvasný obor zaměřený hlavně na výrobu piva.

Kterými pivovary jste prošel?

Začínal jsem v roce 1975 v Havlíčkově Brodě, a to jako výrobní dělník. O tři roky později jsem se vydal do nedalekého Golčova Jeníkova a tam pracoval jako podsládek. Následoval návrat do havlíčkobrodského pivovaru a získávání zkušeností na pozici sladmistra. Následovala opět funkce podsládka a o něco později jsem povýšil na sládka. Na této pozici jsem v Měšťanském pivovaru působil až do roku 2004.

Pak jste havlíčkobrodský pivovar opustil?

Ano, a do roku 2007 působil v Rakovníku. Jako sládek a hlavní technolog jsem se tam podílel na rekonstrukci a znovuoživení rakovnického pivovaru, který byl předtím sedm let uzavřen. No a od roku 2007 pracuji na projektu nového pivovaru v Chotěboři, kde jsem opět sládkem a hlavním technologem.

Pokud si dobře vzpomínám, ve Velkém Březně na Ústecku měli v pivovaru sládkovou. Jsou ženy na této pozici stejně dobré jako muži?

Rozhodně ano. Dokonce bych řekl, že jsou v mnohém pečlivější. Přesto, a dámy mi to jistě prominou, nemají chuťový rejstřík tak bohatý jako muži. Ale nemohou za to. Příroda to tak zařídila. Mimochodem, ústecká piva jsou výborná.

Prozraďte, které pivo chotěbořský sládek Záruba nikdy neodmítne?

Konkrétní značku bych tady nerad uváděl, ale už delší dobu sleduji, že velmi kvalitní piva vznikají v Nymburku a také v Náchodě. Víte, pivovarnický trh je v tuzemsku jedinečný svou rozmanitostí a četností chutí. Doporučuji proto všem skutečným milovníkům piva ochutnávat ryze regionální piva. Jedině tak se člověk může vyhnout unifikovanosti chuti, které jsme v současné době, coby konzumenti, mnohdy vystaveni.

Zdroj: Havlíčkobrodský deník.cz | Autor a foto: Jaromír Kulhánek