Andrea Gavendová, degustátorka pivovaru Radegast, viděla od dětství z kuchyně komín nošovického pivovaru, který ji magicky přitahoval.

Z vysoké báňské přešla na chemii, do pivovaru chodila na praxi a nastoupila jako technolog se zaměřením na senzoriku a degustační oblast. "Měla jsem štěstí, bylo to v době, kdy Radegast zakotvil v Plzeňském Prazdroji a rozvoj degustací dostával zelenou," vzpomíná sympatická třicátnice.

Dnes rozumí pivu více než leckterý muž, účastní se pravidelných degustací piva nejen ve většině pivovarů, které patří Plzeňskému Prazdroji, ale i pivních soutěží. Na pracovišti má výčepní stolici, otvíráky lahví a ledničky plné různých druhů piva. Je zde ale také řada počítačů, sklenic a lahviček s různými esencemi, které slouží ke tříbení a cvičení chuti. V restauracích rozezná, zda je pivo dobré nebo jestli je třeba naražené už několik dnů. Smysly má hodně vytříbené, ale sama tvrdí, že ne tolik jako lidé, kteří testují parfémy. U jiných nápojů a potravin se snaží nepracovat, tj. nedegustovat.

"Nejčastěji degustujeme s lidmi z provozu. Kontrolujeme tak, že v našem pivu jsou jen ty chutě, které má mít. Jindy se testují konkurenční piva. Degustátoři nevědí, co pijí, neoznačené vzorky mají seřadit podle toho, jak jim chutnají. Musí odhalit jejich dobré i špatné vlastnosti," popisuje svou pracovní náplň Andrea.

Lidé, kteří odpovídají na provoze za uvaření piva, také chodí k Andree pravidelně "cvičit". Při tréninku jim přidává do piva různé kapsle, každá má své aroma, které musí degustátor rozpoznat.

"U degustací piva je nejčastější tzv. trojúhelníkový test, ochutnávají se naslepo například dva vzorky našeho piva a nějaké pivo konkurenční. Složitější degustace jsou, když se hodnotí tzv. profilovým testem, ty trvají kolem tři čtvrtě hodiny. Hodnotí se více chuťových atributů od sladkosti, hořkosti, plnosti přes karamel, připálenou, sladovou chuť a řadu dalších. Degustace ale není konzumace, dohromady mám pak v sobě jen několik loků," vzkazuje Andrea všem případným závistivcům.

Zdroj: iHNed.cz