Podnikatel Stanislav Bernard je důkazem toho, že když si člověk něco usmyslí a je ochoten za to bojovat, má velkou šanci na úspěch. V 90. letech se mu podařilo přesvědčit politiky z vládních i opozičních stran, aby podpořili jeho návrh na změnu zákona.

Prosadil nižší spotřební daň pro malé pivovary a zachránil tak ten svůj i řadu dalších před převálcováním konkurencí. Dokázal to bez úplatků, pokud se nepočítá symbolické pivo zdarma, které před hlasováním navezl do sněmovny. "Věděl jsem přesně, co chci, a byl jsem přesvědčen, že bojuji za správnou věc. To tehdy sehrálo největší roli," vzpomíná majitel pivovaru, který kandiduje do Senátu.

HN: Řekněte, jak může sám podnikatel změnit zákon?

Sám by samozřejmě nezmohl vůbec nic. Já to věděl, a proto jsem v Humpolci založil Svaz malých nezávislých pivovarů, což už byl orgán, který mohl být partnerem pro jednání. Než jsem cokoli podnikl, zmapoval jsem terén a připravil si argumenty. Zjistil jsem, že v Evropské unii existovala oficiální směrnice o tom, že členské státy mohou využít principu, kdy malé pivovary neplatí plnou spotřební daň, ale odstupňovanou podle velikosti. Toho jsem se chytil.

HN: A jak jste s tím naložil? Navštívil jste přímo nějaké politiky?

Nejprve jsem se vypravil na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Tam jsem neuspěl. Pak jsem to zkusil přes ministerstva. Ministr zemědělství Josef Lux pokýval hlavou, řekl, že to stojí za pomoc, ale neudělal nic. Ministr financí Ivan Kočárník naše argumenty pochopil. Připustil, že by se zákon mohl změnit, a uvedl to i v Lidových novinách.

HN: Vzbudilo to nějakou reakci?

Případ se dostal na veřejnost, ale ministerstvo financí z celé věci vycouvalo. Zjistil jsem, že tudy cesta nevede, a začal jsem lobbovat přímo v parlamentu. Jeden poslanec byl můj kamarád. Zprostředkoval mi setkání s dalšími poslanci. Mohl jsem vysvětlit, o co mi jde.

HN: Jak na vás tehdy koukali? Byl jste už známou osobností?

Tehdy ještě moc ne. Vystupoval jsem jako prezident Českého svazu malých nezávislých pivovarů.

HN: Jak jste argumentoval?

Vysvětlil jsem jim, jak špatnou perspektivu pivovary mají, a že pokud by zákon neprošel, většinu z nich by převálcovala konkurence. Zdůraznil jsem význam malých pivovarů: jsou nositeli kultury, historie, tradice a jsou důležité pro turistický ruch. Argumentoval jsem i tím, že v Německu a dalších zemích mají daň odstupňovanou. Měl jsem možnost přesvědčit asi osm pravicových poslanců. Oni mi uvěřili, že je užitečné navrhovanou úpravu udělat, a to byl základ úspěchu.

HN: Případu se chytla i média...

Ano, hodně se o tom mluvilo a psalo. Řekl bych až neúměrně v porovnání s tím, o jaké sumy šlo. Občas jsme udělali tiskovou konferenci, pak už si mě média zvala sama.

HN: To jste asi měli dobře připravenou půdu pro hlasování.

Celkem ano. Ještě si vzpomínám, že před hlasováním jsme všem poslancům dali disketu s počítačovou hrou. Po prvním kole se jim zapnula stručná prezentace proč hlasovat pro nás. Teprve až si ji přečetli, mohli hrát dál. Návrh zákona tehdy podali poslanci Levého bloku, celá opozice byla pro a v koalici bylo dost těch, kteří návrh podpořili. Po dvouročním vyjednávání to byl velký úspěch, se kterým jsem ze začátku nepočítal. Politici hlasovali napříč politickým spektrem.

HN: Proč myslíte, že jste uspěl?

Přesně jsem věděl, co chci. Nikoho jsem neuplácel, pouze jsem pevně věřil tomu, co říkám.

HN: Mohlo by se něco podobného povést dnes?

Pokud něco nezkusíte, nemůžete vědět, jestli by to šlo. Ale ten princip by měl být použitelný kdykoli. Je pravda, že tehdy šlo do politiky spousta lidí s entuziasmem a chutí něco zlepšit. Od té doby udělala politika obrovský krok směrem do propasti.

HN: Proč myslíte?

Politici, především z levé části spektra, jen házejí granáty přes demarkační čáru. A vlastně nekomunikují. V jejich vyjádřeních postrádám obsah. Využívají naprosto účelových tvrzení s jediným cílem - zalíbit se voličům. Jsou schopni kdykoli změnit názor podle průzkumu veřejného mínění. Na pravici zase dnes vidím spoustu rozhádanosti a bohužel i rozporů s liberálními principy. Jde o konkrétní lidi, kteří tam jednoduše řečeno, dávno nemají co dělat.

HN: Mluvíte o špatných poměrech v politice. Sám nyní kandidujete do Senátu. Co očekáváte?

Nedělám si iluze, že bych dokázal změnit svět. Sám jsem zvědav, zda bude vůbec možné něco prosadit. Když ne, tak tam nebudu. To říkám otevřeně. Nemíním zbytek života někde sedět a tvářit se důležitě.

HN: Lidem ale přece musíte nabídnout něco, proč vás mají volit. Je možné se do politiky dostat bez účelových tvrzení?

Budu otevřeně říkat, o čem jsem přesvědčen, že je správné. I když to jsou možná menšinové názory. Věřím, že lidé, kteří je pochopí, mi dají hlas. Neberu svoji kandidaturu nijak fatálně. Pokud mě zvolí, rád tam půjdu. Když ne, budu se bavit něčím jiným. Možností je dost.

Zdroj a foto: iHNed.cz | Autor: Miroslava Jirsová