Životní osud Václava Kordy, sládka Měšťanského pivovaru Havlíčkův Brod, je neobyčejný – vždyť se narodil v pivovaru, vystřídal za svou kariéru několik podniků (uvařil například první várku piva Radegast, patnáct let pracoval ve Velkých Popovicích, po revoluci dělal devět let sládka v Benešově), ale splnil si také velký sen: zcela od základů a podle svých představ vybudoval pivovar v Uzbekistánu, do kterého jezdili pro „české pivo“ odběratelé z celé střední Asie. V dubnu 2004 pak nastoupil na místo sládka do Brodu.

Je proces výroby piva Rebel něčím výjimečný? Máte něco, co nikde jinde nemají?

Principy vaření piva jsou v základech všude stejné. Ale i drobné rozdíly, třeba o půl stupně Celsia vyšší teplota při kvašení, o několik dní delší zrání piva nebo jiný kmen kvasinek způsobí rozdíl v chuti i tehdy, kdybychom měli na počátku zcela stejné suroviny. Jaké je specifikum právě u nás? Promiňte, ale o tom se nemluví.

Když zajdete do hospody, ptají se vás spolustolovníci na tajemství piva, které mají na stole? Odpovídáte rád?

Zaměstnanci pivovaru chodí na obědy do podnikové restaurace, většina takových situací se odehrává tam. Ale občas zajdu na pivo i jinam. Lidé se mne hodně ptají, jak je možné, že v posledních letech sbíráme tolik ocenění, zda třeba mají ostatní pivovary nějaké problémy. Odpovídám na to, že nejde o nic jiného, než výsledek systematické a cílevědomé práce celého kolektivu zaměstnanců pivovaru.

Odkud měšťanský pivovar odebírá suroviny?

Voda je od Chotěboře, ze stejného zdroje, ze kterého odebírá samotné město. Voda se dál neupravuje, její přirozené složení je pro vaření piva velmi vhodné. Slad zatím nakupujeme, ale od září chceme zprovoznit sladovnu, kterou máme v areálu, a která teď čtyři roky nevyráběla. Chmel je pouze žatecký. Vyplatí se kupovat to nejlepší, protože ač chmel není rozhodující nákladovou položkou, má velký vliv na konečný výsledek. Všechno jsou tedy kvalitní české suroviny, žádné náhražky.

Jak se cítíte, když vaše pivo utrpí nesprávnou péčí v hospodě? Kdysi šla Brodem dokonce fáma, že Rebela někteří hospodští ředí vodou…

Hned po mém příchodu jsme se zaměřili na předcházení potížím, které se mohou objevit poté, co zboží opustí pivovar. Restauratéry, obchodníky i číšníky z okolí jsme zvali na exkurze a povídali jim o možných úskalích při manipulaci se „zlatým mokem“. Jde o správné zacházení se sudy, nastavení protitlaku, péči o potrubí, techniku točení piva, ale i drobnosti, jako správný způsob mytí sklenic. Často i ostřílení hospodští uznali, že něco jim nebylo známo, a sami se také vyptávali. Tohle trvalo asi půl roku a myslím, že to zde kultuře pití piva pomohlo. Možná i tahle snaha přispěla ke skutečnosti, že se dnes v regionu spotřeba piva otáčí ve prospěch Rebela.

Přispívá také určitý patriotismus obyvatelstva? Chtějí raději pivo uvařené „doma“?

Určitě, patriotismus je na Vysočině znát. Ale nejen u pivařů: vidím to i na zaměstnancích pivovaru. Skutečně „kopou za firmu“ – třeba si vezmou na výlet firemní tričko, a když se jich na něj někdo zeptá, začnou mu vyprávět o své práci. Snad je to trochu i tím, že zde je trh práce trochu problematičtější, a lidé si tudíž zaměstnání váží. Pro nás je velmi důležité, že čím dál více dodáváme do restaurací, které máme jak se říká „za komínem“ – pivovar s takovou sítí odběratelů je silný.

Zdroj: Havlíčkobrodský deník | Autor a foto: Jan Typlt