Pivovar v Kostelci nad Černými lesy je již několik let známý kulturním i společenskými akcemi, které jsou v jeho zdech připravovány. Do starých industriálních prostor se chodí za divadlem, výstavami, probíhají zde oslavy dne dětí a ve stylové krčmě si můžete uspořádat třeba i svatební hostinu. Na sobotu 15. září je pro zájemce připravené seznámení s téměř již zapomenutým řemesle. O komponovaném programu vypráví spolumajitel pivovaru Milan Starec.

Připravovaná akce je zaměřená na staré řemeslo, které s výrobou piva úzce souviselo. Jaký má ale smysl dnes v době nerezových sudů?

„Bednářské řemeslo patří neodmyslitelně k pivovarnické a sladovnické tradici našeho státu a čím jiným se můžeme chlubit před celým světem než pivem. Toto řemeslo je prakticky zmizelé a když nebudu počítat bednáře, co vyrábí vinné sudy, tak pivovarští bednáři by se jisto jistě nechali spočítat na prstech jedné ruky. V kosteleckým pivováru jsou zcela ojedinělé bednářské exponáty a dvě původní sklepní prostory byly opět naplněny původními dřevěnými sudy. A to se vším všudy. Tak jak to bývalo kdysi se všemi detaily. S používáním těchto dřevěných sudů se zatím nepočítá ve výrobě piva, a proto musí být každoročně tzv. vysklepeny a bednářsky ošetřeny. Z tohoto důvodu vznikla tradiční akce tzv. Vykulení ležáckých sudů. S tím jsou spojeny další atrakce a zábava. Nosným programem však zůstává bednářské a tradiční pivovarské řemeslo. Alespoň každý pochopí, proč se zpívá ´a já pořád kdo to tluče a on to bednář na obruče´. Názorně to předvedou bednářští mistři Láďa Bešťák a Jára Šesťák a jejich pumpauchové Tomáš, Karel a Zdeněk.“

Dá se, pochopitelně přibližně říci, kdy se bednáři oddělili od jiných řemeslníků, kteří pracovali se dřevem?

„No, asi když byly potřeba sudy. Dřív to byli bečváři. Nebyly železné obruče, ale rákosové. Muselo být něco strašného, jak to utěsnit.“

V kosteleckém pivovaře nejde o první tématickou akci. Připravujete ještě nějaké další?

„Akcí tady probíhá spousta s různým kulturním zaměřením. Takto tematická a zaměřená je však pouze tato. Nebudu počítat posvícení a podobné známé akce. Dále se tady snažíme pořádat akce spíše "obrozenecké" a ponouknout lidi k zamyšlení a vzpomenutí našich velikánů. Vloni jsme například udělali vzpomínkovou akci k příležitosti výročí 150 let od úmrtí našeho obrozence s velkým O Karla Havlíčka Borovského apod.“

Součástí vykulení bude tradiční hodokvas. Co všechno v pivovaře návštěvníky čeká? Pouze kulinářské zážitky?

„Zajímavostí je připraveno mnoho. Mimo prezentace bednářského řemesla na nádvoří čeká na děti staročeská střelnice, kolotoč a dětský skákací hrad. Přijede několik zajímavých autoveteránů, bude velkoplošné promítání filmů souvisejících s pivovary. Na diváky čeká pohádka Dařbuján a Pandrhola a hlavně kultovní Postřižiny. Snad již klasickou součástí podobných setkání je pivovarská tombola a bohatá nabídka občerstvení. Gurmáni jistě nepohrdnou pečenou krkovicí na ohni, buřty na černém pivu, pečeným selátkem, delikatesami z udírny, bramboráky, klobáskami, kuřecí stehny, kyselými pochutinami nebo vařenou kukuřicí.“

V Kostelci se dlouhé roky vařilo pivo. Pamětníci říkají, že bývalo velice kvalitní a pivovar nabízel na trhu několik druhů. Dočkáme se zase něčeho takového?

To je na dlouhé povídání, ale určitě ano. Vždy to byl náš prvotní záměr. Ale když se někde bourá nějaký pivovar a jsou tam zajímavé zbytky technologií, tak jdou všechny věci stranou a zachraňujeme. To jsou ta zdržování ohledně našeho vaření piva. Ono přivézt někde z dáli třeba parní stroj není sranda.

I ten, kdo kolem pivovaru jen prochází, si všimne, že je postupně opravován. Co je hotové a co ještě budete dělat? Podobné stavební úpravy nejsou právě laciné. Z čeho to vše vlastně financujete? Daří se vám získávat nějaké dotace?

Dotace se daří částečně získávat na polygonální mlat, protože to je památka chráněná státem. Na jiné dotace jsme zatím nedosáhli.

Klasické pivovarské řemeslo dýchá nostalgií zašlých časů, ale doba, ve které žijeme, je spíše o vydělávání peněz nebo budování profesního růstu. Kde se ve dvou ještě mladých majitelích Kosteleckého pivovaru bere nadšení, se kterým se zabývají snahou o záchranu starých tradic, zvyků a řemesel?

To je těžká otázka. Každý se ubírá nějakým směrem a záleží jen na síle jeho poslání, zálibách, práci či jak to nazvat. Bláznovství. Jak kdo chcete. Když člověk prošel více jak tisíc starých pivovarů, které třeba ukončily svou činnost i před třicetiletou válkou, a sleduje architekturu, zbytky technologií, um našich předků, tak nejde nechtít to ukázat i dalším lidem. (Neviditelný pes)