Pivo je v Irsku již po staletí nejen obyčejným nápojem, ale také symbolem družnosti a životního stylu. Vše se samozřejmě mění, ale fakt, že na každých tři sta osmdesát obyvatel tu dnes připadá jedna hospoda, je více než výmluvný. Je to místo přátelských popovídání, poznávání nových přátel, občas také pošťuchování a silnějších slov.

O tom, že pivo je mimořádným fenoménem, který smazává i hranici, jež rozděluje republiku od mocnářství, jsem měl možnost se přesvědčit při jízdách po irských kanálech, řekách a jezerech. A tak stejně útulně bylo v pubech v Enniskillenu v Severním Irsku jako v Carrich-on-Shannon v Irské republice. Jen ta britská cena piva byla vyšší. Mezi všemi těmi světlými, nahnědlými, kaštanovými a černými moky vyniká to nejtmavší. Irové mu říkají ,,black stuff", tedy něco jako černá věc. Dnes už toto pivo zná prakticky celý svět pod pravým jménem - Guinness.

Jeho cesta za slávou začala již před čtvrt tisíciletím. Tehdy se mnozí Dubliňané smáli jako dobrému žertu, že Arthur Guinness v roce 1759 uzavřel nájemní smlouvu na malý, bídně zařízený pivovárek St Jame´s Gate. Cena byla úměrná stavu budovy - 45 liber za rok. Dost nezvyklá však byla doba pronájmu: plných 9000 let.

Arthur Guinness tehdy jako většina pivovarníků vařil anglické pivo, které v té době na ostrovech vládlo. V roce 1770 se rozhodl, že po londýnském vzoru začne vařit porter - tmavé pivo, které neslo jméno svého výrobce. A měl s ním úspěch. Piva vařil stále více, ale tužil se i jinak. Celkem zplodil 21 dětí, z nich tři následovaly jeho příkladu a věnovaly se také pivovarnictví. Po smrti otce si mohly mezi sebou rozdělit i značnou sumu. Když Arthur v roce 1803 zemřel, zanechal dědicům asi 23 000 liber, sumu na tu dobu obrovskou... Pivovar St. Jame´s Gate se stal součástí irského národního bohatství. Když se letos objevily v tisku spekulace, že by se mohl zrušit, ihned se zdvihla vlna protestů. Zážitkem je především návštěva zdejšího muzea, které přiblíží detaily kolem výroby, obchodu, reklamy a dalších zajímavostí. Tak například odhaluje i složení piva: vaří se z ječného sladu, ječmene, chmele, a pivních kvasinek. A samozřejmě z vody. Zlé jazyky uštěpačně dodávají, že Guinness je tak tmavý proto, že se vyrábí z vody, kterou pivovar čerpá ze špinavé dublinské řeky Liffey. Není to samozřejmě pravda, pro výrobu piva odebírá pivovar vodu ze studny svatého Jamese, která se nachází v dublinských horách, a svou charakteristickou barvu získává tím, že část ječmene se praží.

Je dost zajímavé, že Guinness i přes to, že se mu občas přezdívá ,,potrava ve sklenici", není vůbec tak kalorický, jak si konzumenti představují. Imperiální pinta, což je 0,568 litru, obsahuje pouze 198 kalorií. I u nás zachutnal tmavý mok mnoha milovníkům dobrého pití, a tak irské puby najdeme ve všech větších městech. A samozřejmě i lahvové pivo na pultech supermarketů. Ale přenést tu pravou atmosféru ze zeleného ostrova do střední Evropy není snadné.

I když to na den sv. Patricka v mnoha irských hospodách po celém světě pěkně vře, tak to přeci jen není ono. K pravé sváteční náladě totiž patří skotačivá irská hudba, zpěv a patřičný hluk. Guinness však může příjemně osvěžit i při jiných příležitostech. Třeba právě na Silvestra. Ten den se dá kromě vítání nového roku oslavit i výročí podpisu smlouvy o koupi St Jame´s Gate. Pan Arthur Guinness ji uzavřel totiž právě v posledním dni v roce.

Zdroj: E15.cz